Čtení na měsíc – červen 2017

I ve čtení člověk potřebuje nějakou tu jistotu. Jsou chvíle, kdy se čtenáři nechce přemýšlet. Nemá chuť, čas, možnosti. A tak sáhne po vyzkoušeném. Po svém oblíbeném autorovi. Po oblíbeném titulu. Po oblíbené edici. Třeba právě léto a dovolenkové cestování je pro čtenáře obdobím, kdy pečlivě vybírá, co si zabalí s sebou na dlouhé přesuny napříč zeměkoulí.

Nedávno jsem četl rozhovor s nakladatelem Ivo Železným. Svůj úspěch postavil právě na fenoménu čtenářské jistoty. Nakoupil a zaregistroval si známé edice jako Rodokaps, Večery pod lampou atd. A slavil úspěch. Člověk má tendenci se ironicky ušklíbnout. Ten člověk zaplavil trh knižním brakem. Ale o to tady vůbec nejde. Při psaní červnového deníčku jsem si uvědomil, že i já se pohybuji v mantinelech pomyslných edic svých oblíbených autorů.

V tomto ohledu musím blahořečit elektronickou čtečku. Dříve jsem se na cesty bál vzít nějaký neznámý titul. Co když mě nebude bavit? Zbytečně mi zatíží batoh. A hlavně – nebudu mít co číst. Takže jsem vždy volil tutovky. Své čtenářské jistoty. S příchodem čtečky to neřeším. Na harddisk se vejdou stovky titulů. Drobnou nevýhodou je, že si všechny ty e-knihy musíte koupit. Což znamená občasný nákup „zajíce v pytli“… Půjčování e-knih je momentálně v plenkách a spíše nefunguje, než funguje. V některých knihovnách si můžete půjčit čtečku. Některé knihovny nabízí i půjčování e-knih, které má ale tolik omezení, a je tak specifické, že nemá velkou šanci na to stát se oblíbenou službou. E-knihy si můžete – za vcelku rozumný poplatek – půjčit například na serveru E-readingu. Ale jenom některé. Půjčování e-knih je prostě zatím – zejména kvůli nevyřešenému systému jak dostát autorským právům a jak neokrádat nakladatele a autory – složité. I ve světě existují různé pokusy tento problém vyřešit a tak se nechám překvapit, jakým směrem se e-čtení bude vyvíjet…

01 – Komárek, Stanislav – Země spatřené

Anotace: Proč vlastně cestovat a co nám přinášejí pobyty v jiných koutech světa? Proč balit v době tisíců a tisíců fotografií cestovní zážitky do slov? Jak funguje kombinace socialismu, buddhismu a vojenské diktatury v Barmě? Jak mizí příroda Madagaskaru? Jak vypadá dnešní peruánská Amazonie s kombinací divoké rozvojové pomoci a černé magie? Co se změnilo na Egyptě od dob Staré říše? Jak působí následnické země sovětského impéria? Toto a mnohé další v třetím dílu cestovních esejů Stanislava Komárka.

Stanislav Komárek dal svému třetímu souboru reportáží máchovský titul Země spatřené a v předmluvě se svěřuje, že už s velkými cestami končí, že kocouři u jihočeské myslivny se zas tak neliší od madagaskarských lemurů. A dodává, že za většinu toho, co je v něm lepšího, vděčí cestování…

Jako dítě jsem měl velmi rád knihu Český Honza, ilustrovanou Josefem Ladou. Výběr pohádek o převážně hloupém Honzovi, který nakonec všechny přechytračí. Téměř každá pohádka začíná tím, jak jde Honza do světa. Někdy dobrovolně, někdy z donucení. Ve světě potkává zajímavé lidi, získává zkušenosti, nachází nevěstu, zbohatne, zmoudří… Možná tato sbírka českých pohádek byla jakýmsi iniciátorem mé touhy cestovat. Možná právě tato kniha formovala můj pohled na svět kolem mě. Zatímco v pohádce se líný Honza nakonec přinutí slézt z vyhřáté pece, opouští útulný domov a vyráží vstříc dobrodružství, tak v smutné realitě se líní Honzové válí doma před televizí. Do světa vyráží maximálně virtuálně, skrze internet. To jim ale nebrání žít v přesvědčení, že všude byli, všemu rozumí a od všeho mají klíče. Ale to už je o jiné knize. Také krásné a české. Brouk Pytlík se tuším jmenuje…

Stanislav Komárek píše zajímavě, poutavě a s humorem. Patří do kategorie mých knižních jistot. To znamená, že téměř cokoliv, co napíše, mě baví.

02 – Welsh, Irvine – Porno

Anotace: Hrdinové Trainspottingu se vracejí na místo činu, do Edinburghu: Mark Renton z Amsterdamu, Simon Williamson z Londýna, Frank Begbie z vězení… Leith je příliš malý, než aby na sebe nenarazili. Všichni jsou o pár let starší, ze společné minulosti jako by přetrvaly hlavně křivdy, je lepší mít se před ostatními na pozoru – hlavně před Begbiem. Heroin je minulostí, finanční nouze je však věčná. Simon je odhodlaný prorazit v pornoprůmyslu, a groteskní peripetie natáčení pornofilmu Welsh s gustem líčí na mnoha stránkách svého románu. V pozadí však cítíme jiné téma: všichni hrdinové dospívají do věku, kdy rekapitulují dosavadní život, což nevede k radostným úvahám.

Když se na internetu objevil první trailer z filmu Trainspotting 2, řekl jsem si, že si musím nejdříve přečíst předlohu. Kniha i film Trainspotting byly jako zjevení. „Závislost na heroinu není žádná dovolená, ale práce na plný úvazek“ nebo „Píchali bysme si i vitamín C, kdyby byl zakázanej“. Jasně… kultovní záležitost. Ale pak jsem Welshe nějako ztratil z hledáčku a nic jiného od něj už nečetl. V té době jsem si „pral do žíly“ maximálně tak zelený čaj, dal se na vegetariánství a začal číst věci z naprosto opačného pólu literatury.

Film už mám také shlédnutý a s knihou toho moc společného nemá. Jen základní motiv setkání po letech. Ale to se dalo čekat. Natáčeni amatérského pornofilmu je v podání Welshe stejně zběsilé jako fetování v předešlém díle. Do filmu nepřenositelné.

Welshovo příběhy mají tu nevýhodu, že neuvěřitelně rychle stárnou. Je na nich vidět, jak se svět o zlomkrk žene dopředu. „Nemohli jste vyrůstat v Británii sedmdesátých a osmdesátých let a nesetkat se s odvrácenou stranou života: s misogynií, rasismem, homofobií, sektářstvím a tak dále,“ tvrdí Welsh. Dnes jsou všechna tahle témata tabu. Ne že by zmizela z povrchu zemského. Ne že by úplně zmizela z myslí lidí. Jen přešla do utajení. Být nekorektní je největší underground dneška. Ještě pár let a Welshovo knihy se budou pálit na náměstích globalizovaného, ultrakorektního světa… :_)

Tato značně neklidná píseň se ke knize hodí…

03 – Zábranský David – Martin Juhás čili Československo

Anotace: Martin Juhás čili Československo je román o letmých vztazích Čechů, Slováků, komunistů, fašistů, nacistů, Němců a příslušníků dalších menšin v období mezi lety 1918 až 1948, jehož cílem není přispět k odčiňování vin či k lepší informovanosti o daném historickém úseku, nýbrž vzbudit čtenářův údiv, představit mu na základě reálných i fiktivních historických událostí smyšlený svět, který do nových rozměrů transformuje mimo jiné i již zmíněné historické události. Dobrodružný text o řekách, soutocích a plynutí, jakož i o stojatých vodách a jednom bahnitém rybníku se z velké části odehrává ve Strakonicích a na západoslovenské Kysuci.

Anotace mě zaujala, ale knize jsem nějak nepřišel na chuť. Psáno zajímavou formou. Protkáno vytříbeným a vypointovaným humorem. Přesto jsem se v tom ztrácel. Možná bych na tu knihu potřeboval trochu klidu, jiné rozpoložení mysli. Rozhodně si ji nechávám v záloze k novému přečtení.

04 – Aaronovitch, Ben – Řeky Londýna

Anotace: Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh. Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval…

Pokud se chce čtenář seznámit s tím, jak má vypadat moderní městská fantasy, a zároveň se nechce bát, že by dostal něco příliš komplikovaného nebo „divného“ (jako jsou například některá díla Chiny Miévilleho), je Aaronovitch nejlepší možnou volbou… (celé zde), přečetl jsem si v recenzi.

Inu… já bych to řekl úplně naopak. Nádraží Perdido zmiňovaného Miévilleho je kniha, která mě uchvátila. Tak si představuji plnohodnotnou „urban fantasy“. Řeky Londýna – to je takový Harry Potter křížený Krotiteli duchů. Spíše taková „fantasy groteska“. Vše zachraňuje (uprostřed temných temžských vod) velmi suchý anglický humor. Knize se také nedá upřít jistá poetika, která umí vlézt pod nehty. A v té záplavě humoru lze vystopovat i jistou hořkost. Takový povzdech nad podivnou realitou, která je někdy úplně stejně absurdní jako ten nejnepravděpodobnější „fantasy“ příběh.

Jedná se prostě o zábavné, letní čtení, takže se nemusíte bát si tuto knihu sbalit do kufru – třeba až pojedete na výlet do Londýna…

05 – May, Peter – Umrlčí cesta

Anotace: Pokud byste někoho zabili, pamatovali byste si to. Nebo snad ne? Na opuštěnou pláž na hebridském ostrově Harris moře vyplaví neznámého muže. Je těžce podchlazený a sotva naživu. Neví, kdo je, ani jak se tam dostal. U sebe má mapu takzvané Umrlčí cesty. Netuší, kam ho zavede, ale ví, že se po ní musí vydat. Detektiv George Gunn vstupuje na břeh ostrůvku ležícího dvacet mil západně od Vnějších Hebrid se zlou předtuchou. Na skále tu byl nalezen muž utlučený k smrti a detektiv musí zjistit, kdo to udělal a proč. Dospívající dívka leží ve svém pokoji v Edinburghu a zoufale se snaží zjistit pravdu o smrti svého otce, průkopnického vědce. Čím víc se dozvídá o povaze jeho výzkumu, tím víc tuší, že za jeho zmizením stál někdo jiný. Umrlčí cesta sleduje tři nebezpečné cesty k šokující pravdě — a ke zjištění, že nevědomost nás může stát život.

06 – Dán Dominik – Kožené srdce

Anotace: Detektív Oto Hanzel pochoval manželku a syn sa mu pred piatimi rokmi bez stopy stratil. So stratou dvoch najmilovanejších ľudí sa ťažko vyrovnával, no Krauz s kolegami z kancelárie stoštyridsaťjeden mu zachránili život a všetko nasvedčovalo tomu, že Oto už bude v poriadku. Lenže ako to už v živote býva, zdanie občas klame. Hanzelov syn sa nečakane vrátil domov a namiesto radosti prišli problémy – v podobe obrovského revolvera za pásom a neustálych klamstiev o tom, kde vlastne celý ten čas bol. Krauz a Chosé otcovi sľúbia, že mladého Ota postrážia a pomôžu mu. Vôbec netušia, do čoho sa kolegov syn zase zaplietol. Burger s Hanzelom majú plné ruky práce s vraždou vysokopostaveného štátneho úradníka a vyšetrujú tak obetavo, že obaja skončia v nemocnici vo veľmi vážnom stave. Ani Krauz a Chosé nemajú pri sledovaní mladého Ota veľa šťastia a musia hľadieť do očí smrti, ktorá je jednou z najbolestivejších. Skutočnosť, že pritom rozpletú rodinné tajomstvo staré vyše polstoročia ich vôbec neteší. Všetci sa nakoniec stretnú v jednej nemocnici, ale či aj všetci prežijú, nevedia ani lekári.

07 – Dán, Dominik – Žiješ iba dvakrát

Anotace: Matematický génius profesor Puskailer sa po dlhých rokoch väznenia konečne dočkal spravodlivosti a bol prepustený na slobodu. Nikto mu neveril, že nie je vrah, a, pravdu povediac, ani on sám na tom občas netrval. Mal šťastie, detektívi z oddelenia vrážd Richard Krauz a Jozef Fischer, zvaný Chosé, mu uverili a celý prípad vyriešili. Písal sa rok 1999. Vlastne sa iba začínal, a osud tak chcel, že po tvrdej drine detektívov nečakal zaslúžený odpočinok, ale už v deň prepustenia profesora z väznice začal sa nový prípad a nový príbeh, ktorý sa neočakávanou brutalitou a nechutnosťou vryl do pamäti každému policajtovi, čo bol nablízku. Celé sa to začalo tým, že sa bacharom z väznice, kde si Puskailer odpykával svoj trest, stratila kolegyňa…

„Mayovky“ jsou pro mě takové knižní tutovky. Úplně stejně jako „dánovky“. Precizně odvedený výkon se stabilní úrovní. Nemá cenu, abych se v čtenářském deníčku zabýval jednotlivými tituly a složitě je rozebírat. Ostatně – máte-li potřebu, podobných rozborů najdete na internetu přehršel. Po knihách Petra Maye a Dominika Dána prostě sáhnu ve chvílích, kdy se mi nechce experimentovat. Vím, že mě pobaví. Vtáhnou do příběhu. Prostě dobře odvedou svoji práci – poskytnou kvalitní čtenářský zážitek. A to je přeci zásadní atribut dobré knihy, ne?

***

Inu… jednu letní píseň jen tak pro radost… 🙂

Shortlink: