Čtení na měsíc – červen 2019

Červnový knižní deníček je plný veselých knih a písní. Co také jiného, když je tu léto… Slunce, voda, dovolená… Odpočinek. Český ráj to napohled… Cože? Že nevíte, o čem mluvím? No já vlastně také ne. Ale o létě se podobné věci přeci říkají. Buď si čteme za dlouhých zimních večerů, nebo v létě u vody. Přeci… Takže užívejte a čtěte…

01 – Rudiš, Jaroslav – Český ráj

Nakladatel: Labyrint (2018) – Anotace: Parta chlapů se pravidelně schází ve staré sauně za městem. Potí svoje těla i duše. Nemají jména, jen staré indiánské přezdívky. Tady je nikdo neruší, tady se cítí svobodní a mohou být těmi, kým doopravdy jsou. Jejich sebestředný svět rámují tragikomické vzpomínky na minulost i nejistota z vlastní budoucnosti. Radost a smutek mezi kapkami vody. Novela o současných mužích, jejichž touhy a sny se soustředí na tajemný svět za vysokou zdí, který možná obývají ženy…

Začalo léto a to je doba, kdy do sauny chodí jen ti skalní. Třeba já. Do sauny celoročně chodím už přes třicet let. V sauně jsme dokonce jako studenti založili jistý obskurní pseudonáboženský spolek. Finský klub přátel sauny a Ondrismu. FKPSO. Chmm. Kde v té době ještě byli pastafariáni se svým létajícím špagetovým monstrem… Podstatu onoho náboženství vám není třeba vysvětlovat. Ondristé vědí a ostatním je do toho šumák. Mahů.

Za ta léta saunování jsem všechny ty řeči, které se v knize vedou, slyšel. A všechny ty lidičky jsem po saunách zemí českých i slovenských potkal. Něco takového mohl napsat jen ten, který se těma saunama také propotil.

S Rudišem jsem se potkal minulé léto. Ne, nebylo to v sauně. Bylo to v jednom pivovárku. Právě vycházela kniha Český ráj. Projednávali jsme cosi literárního a já se za tu chvíli stačil vcelku solidně ztrapnit. Mám rád všechny vaše knihy. Povídám. Opravdu. Jsou skvělý. Třeba to… Nó…  Nebe nad Berlínem. Perfektní. A pak to… no to z toho Liberce… Ještěd je tam… Jo jasně, díky. Grandhotel. A taky to… no to o tom… jak furt říká Cajk. Jo – díky – Národní třída. Jasně. Že to zrovna filmují? Paráda… Já jsem opravdu přečetl od Vás všechno. No jasně. Hlavně toho… z tý železnice… jó jasně… Nebela, že jo…

Já to všechno opravdu četl. A všechno se mi opravdu líbilo. A chtěl jsem to Rudišovi takhle osobně říct. A jak jsem se do toho postupně zamotával, potil jsem se jako vůl a lilo ze mě snad ještě víc jak v sauně. Kdybychom v tý sauně byli, tak bych to zahrál na to, že už jako nemůžu. Že se musím ochladit. Vyběhl bych ven a hupsnul do studenýho bazénku. Myšlenky by se mi trochu porovnaly. A až by vylezl i Rudiš, už bychom mohli pokračovat v hovoru… Ručníky kolem beder… Jenomže z tý hospody utíct nešlo. Možná jsem měl prchnout na záchod. Protáhnout se okýnkem a skočit… Do toho prázdna… Do mlhy…

02 – Goffa, Martin – Muž s unavenýma očima

Nakladatel: Mladá fronta (2013) – Anotace: Napínavý příběh s kriminální zápletkou se odehrává v rozmezí několika dnů v kulisách sychravé podzimní Prahy. Právě zde se tragickým způsobem protnou osudy čtyř osob: bývalého policisty Mikuláše, jeho kolegy Valiho, pohřešovaného majitele loterijní firmy a neznámého muže v kapuci, jehož role je pro životy ostatních klíčová. Vše začíná nečekaným zmizením podnikatele, po jehož stopě se díky zveřejněné finanční pobídce okamžitě vydává nejen policie. Ačkoli pátrání zprvu vede jen k dalším a dalším otazníkům, postupně se jeho jednotlivé pramínky začínají slévat v jeden mohutný tok, který nakonec vyústí do děsivé scény, o níž ani jeden ze zúčastněných nestál… autor, píšící pod pseudonymem, je bývalý kriminalista a jeho příběh je založený na reáliích policejní práce. Jako někdejší detektiv může čtenáře konfrontovat nejen s činy jednotlivých postav příběhu, ale též s postupy a metodami práce těch, jejichž úkolem je takové jednání mapovat a odhalovat.

03 – Goffa, Martin – Mezi dvěma ohni: Další neobyčejný případ obyčejného českého policajta

Nakladatel: Mladá fronta (2014) – Anotace: Když ředitel jedné státní agentury ukončí před očima užaslé asistentky svůj život skokem z okna kanceláře, je to pro všechny z jeho okolí nepopsatelný šok. Jenže tam, kde ostatní vidí prostou sebevraždu, ví detektiv Miko Syrový o okolnostech, které staví celou tragédii do úplně jiného světla. Inženýr David Raška byl totiž jeho dávný přítel. Spolu trávili léta dospívání a spolu také před několika dny zhlédli šokující záběry na anonymně doručeném flashdisku. Záběry, jež by ani jeden z nich raději nikdy neviděl. Byly však ony důvodem Davidovy smrti? Miko se pouští do pátrání, jenže ruce mu brzy sváže zásah z vyšších míst. A stane se tak rychleji, než čekal. Přesto stihne zjistit, že ohňů, které se kolem Davida Rašky v jednu a tutéž chvíli rozhořely, bylo zřejmě víc…

04 – Goffa, Martin – Bez těla

Nakladatel: Mladá fronta (2015) – Anotace: Když se jednoho květnového dopoledne notorický zlodějíček Krajka při docela obyčejné vloupačce rozhodne otevřít i dveře koupelny, netuší, jaká hrůzná podívaná na něj uvnitř čeká. O několik týdnů později po brutálním útoku sám umírá a detektivům zanechá jen několik zmatených a vystrašených vět o tom, co tehdy vlastně viděl. Anebo co si myslel, že vidí? Protože až do poslední chvíle není jisté, zda se vražda, o které mluví, skutečně stala. Chybí totiž mrtvé tělo. V thrilleru s detektivní zápletkou, volném pokračování úspěšného románu Muž s unavenýma očima, odhaluje autor, sám bývalý kriminalista, krok za krokem způsoby práce a uvažování policistů nad případem, který se z ranku těch ostatních v mnoha směrech vymyká. Nejen že chybí oběť, ale dokonce jako by neexistovalo ani místo činu. Jedinou stopou je zmatené svědectví umírajícího muže, které však namísto odpovědí nabízí jen spoustu otazníků…

05 – Goffa, Martin – Plaváček

Nakladatel: Mladá fronta (2016) – Anotace: Detektiv Miko Syrový je požádán svou dávnou přítelkyní, zda by se nemohl pokusit najít jejího nezvěstného bratra. Už tak nelehký úkol se ještě víc zkomplikuje ve chvíli, kdy je za hranicemi Prahy řekou vyplaveno ubité tělo. Jde skutečně o muže, kterého Miko hledá? Kdo a proč mu přivodil tak krutou smrt? Stal se nepohodlným svědkem, nebo byla jeho smrt prozaičtější? Otázek, na které musí Miko se svým parťákem Tonym odpovědět, je i tentokrát víc než dost a ne všechny vedou ke správnému cíli…

06 – Goffa, Martin – Dítě v mlze

Nakladatel: Mladá fronta (2016) – Anotace: Únos sedmiletého chlapce od jedné základní školy zprvu vypadá jako krutý, avšak jinak ničím neobvyklý zločin. Postupující vyšetřování ovšem odhalí určité odlišnosti: únosce nekomunikuje a neklade si žádné požadavky. Dokonce udělá jindy nemyslitelné gesto – hned zpočátku odhalí svou tvář, snad na znamení výsměchu svým pronásledovatelům. Ti jej obratem identifikují a do pátrání je proti své vůli zapojen i Miko Syrový – pachatelem únosu je totiž jeho bývalý kolega Bert. Detektiv tedy stíhá detektiva, a ten je díky svým zkušenostem vždycky o krok napřed. Jeho vzkaz „bolest za bolest“ navíc hovoří víc než jasně…

07 – Goffa, Martin – Štvanice

Nakladatel: Mladá fronta (2017) – Anotace: Večerní setkání s náhodným kolemjdoucím se pro Mika Syrového změní v tragédii, která do základů rozmetá jeho dosavadní život. Pachatele této nešťastné události se Miko rozhodne dopadnout za jakoukoli cenu a po jeho stopě se vydává s dalšími dvěma muži v zádech. Všichni tři jsou přitom již od začátku srozuměni s tím, že je při štvanici na uprchlíka nezastaví nejen hranice mezi státy či kontinenty, ale dokonce ani zákony, které až do té doby jako policisté chránili.

Český ekvivalent Dominika Dána jsem hledal a našel. Je jím Martin Goffa. Nemá to sice Dánův vtip a lehkost, ale rozhodně je to čtivé.

O tom, jaký vlastně má být ideální detektiv, a jak má vypadat správná detektivka, vedeme s přáteli dlouhé hovory. A samozřejmě se nikdy neshodneme. Není divu. A vlastně je to dobře. Čtenář má mít možnost vybrat si z přehršle různých hrdinů, reků a klaďasů. Ba i záporáků, chce-li…

Mikuláš Syrový je obyčejný český policajt a příběhy s ním jsou většinou takové typicky české. Žádné zběsilé bondovky. Žádné ukrutné a zamotané mordy. Prostě malý pražský pitaval v modernějším hávu. Pro někoho málo akční, nudné, lokální. Ale to je to, co mě vyhovuje. Zároveň mě Miko Syrový ničím neirituje – až na občasné „harryholeovské“ opilecké sebezpyty. Ale jinak mu věřím vše a díky nedávné zkušenosti dokážu pochopit i jeho pocity co se týče jeho osobního života.

Nemá cenu se zabývat jednotlivými knihami. Ostatně – jednotlivé příběhy na sebe těsně navazují, a když jsem je četl takto hned po sobě, měl jsem pocit, jako bych četl kapitoly jedné tlusté knihy. To mi naprosto vyhovovalo. Čekat rok na pokračování a pak dolovat z paměti podrobnosti by mě asi unavovalo. Takže jenom dobře, že jsem Goffu objevil až teď.

Skončil jsem Štvanicí, která jediná se vymyká onomu pražskému pitavalství. A také mě moc nebrala. Nejsem úplně nadšený z toho, jak se osobní život Mika Syrového vyvíjí a co to přináší do příběhů. Doufám, že se to v dalších dílech nějak usadí a vrátí do vyjetých kolejí. Já jsem totiž taková konzerva. V životě i ve čtení… :_)

Praha je takovej divnej svět sám pro sebe. Je plnej divnejch věcí a lidí. To tady přeci všichni ví. Tady na venkově. Že je Praha divná planeta plná mimozemskejch voblud, co špatně parkujou, divně mluví a vždycky v létě nám vykoupí rohlíky. A chleba. V naší sámošce. A taky kávu… Hajzli jedni…

08 – Minier, Bernard – Mráz

Nakladatel: XYZ (2015) – Anotace: Vražedné šílenství uprostřed francouzských Pyrenejí! Saint-Martin-de-Comminges je malé městečko ve francouzských Pyrenejích, kde jsou zimy kruté a kde se nikdy nic moc neděje. Až dokud pracovníci vodní elektrárny nenajdou jednoho zimního dopoledne mrtvolu koně bez hlavy, částečně staženou z kůže, zavěšenou na nosném stožáru lanovky, která je jedinou přístupovou cestou na toto místo. Není to obyčejný kůň – patří totiž místnímu magnátovi Ericu Lombardovi. Martin Servaz, čtyřicetiletý velitel regionální kriminální jednotky v Toulouse, je naštvaný, že byl odvolán z vyšetřování brutální vraždy bezdomovce, aby se ujal tohoto nejpodivnějšího případu své kariéry. Ve stejnou dobu přijíždí do nedalekého Wargnierova institutu, jež se specializuje na mimořádně nebezpečné a duševně choré vrahy, psycholožka Diane Bergová, která postupně zjišťuje, že ředitel ústavu využívá neortodoxní metody. Detektiv Servaz na mrtvole koně brzy identifikuje DNA, která patří jednomu z chovanců Wargnierova institutu. Ústav je ale tak zabezpečen, že není možné, aby se někdo z chovanců mohl dostat ven. A za několik dní je nalezeno první mrtvé lidské tělo. Martin Servaz s kolegyní Irene Zieglerovou musí využít všech svých schopností k vyřešení děsivého tajemství…

Vynikající kombinace série skutečně strašidelných zločinů, mrazivé atmosféry a houževnatého policisty dělá z této knihy napínavé čtení, během kterého budete až do konce hádat, kdo je vrah. Vítěz prestižní Crime Novel Prize v Cognac v roce 2012 nominace na Elle Reader´s Prize

Na titulní stránce píše nakladatel: Děsivá detektivka, za kterou by se nemusel stydět ani Stephen King… Mno – drzost podobných reklamních anotací bývá do nebe volající. Nebo do pekla volající… King by se – dle mého – za tenhle zpatlaný příběh styděl až do morku kostí.

Ne. Není to vlastně špatně napsané. Detektiv Servaz je zřejmě novou literární postavou, která má šanci přežít několik dalších dílů – což se ostatně již potvrdilo. Letos byla v češtině vydána již pátá kniha této série (Sestra). Tak proč ta počáteční kritika? Proč zpatlaný příběh? Inu – za ten dějový propletenec by se nemusel stydět ani Jára Cimrman. Bezděky se mi vybavila hra Záskok. V knize chyběl snad jen invalida Vavroch, který by se pokusil děj malinko uspořádat. Prostě – v Budějovicích by přeci chtěl žít každý, že?

Chvílemi jsem váhal, zda číst dál. Ale pravdou je, že Minier píše vlastně přitažlivě, jen je to celé… takové… steampunkově gotické. Takové – stydlivě burleskní, dá-li se to tak říci. Snad je to i záměr. Vzpomněl jsem Cimrmana a musím vzpomenout i „Tajemství hradu v Karpatech“. Jak na knihu od Julesa Verna, tak ale daleko více na tu úžasnou českou filmovou parafrázi. Zejména ta mi totiž při čtení několikrát vytanula na mysli…

Takže – přečetl jsem to nakonec celé, jen závěr knihy jsem vzal trochu hopem, abych se ubránil smíchu nad tím cimrmanovským propletencem. Zda si přečtu další příběhy se Servázem nevím. Možná nakonec ano. Přeci jenom… jsem se vlastně nakonec docela bavil…

I tenhle klip je tak trochu „minierovský“…

09 – King, Stephen – Outsider

Nakladatel: BETA Dobrovský (2019) – Anotace: Když je v městském parku zavražděn jedenáctiletý chlapec, spolehliví očití svědci bez váhání označí za viníka oblíbeného trenéra Terryho Maitlanda. Důkazy DNA a otisky prstů potvrzují, že zločin byl spáchán tímto rodinou milovaným mužem. Detektiv Ralph Anderson, jehož syna Maitland také kdysi trénoval, otřesen brutálním způsobem zabití, dává příkaz zatknout podezřelého ve veřejném představení. Ale Maitland má alibi. A další pátrání potvrzuje, že ten den byl skutečně jinde. Anderson a okresní prokurátor sledují stopy, vyšetřování se přesouvá z Ohia do Texasu a začínají se objevovat děsivé odpovědi. Stephen King opět předvádí své mistrovství a graduje příběh do téměř nesnesitelného napětí. Terry Maitland vypadá jako fajn chlapík a člověk přece nemůže být na dvou místech najednou. Nebo může?

Takže zklamán z předešlé knihy, jsem sáhl po skutečném Kingovi. Kterého mám tak trochu nekriticky rád.

Opět tu máme detektivku opepřenou po „kingovou“. A jak to King rád dělává, příběh se – prostřednictvím Holly – proplétá s předchozí sérií knih o mercedesovém vrahovi. V tom si spolu s autorem libuji. Protože mám ty jeho propletence rád.

V knize najdeme opět to, co King skvěle umí. Postaví nic netušící lidi do extrémní a vypjaté situace. Namočí jim čumák v průšvihu, ne – namočí je tam celé a pak už se jen kouká, kam to povede. Tohle je to, co v jeho knihách hledám. Všechno ostatní jsou jen kulisy. Někdy úžasné, někdy jenom z papundeklu. Zásadní je sledovat, co to dělá s hlavními postavami příběhu. Co to udělá se společností lidí, kteří jsou pro příběh důležití, ale i s těmi méně důležitými. Přitom se vždy kochám. Jak to dokáže King vystihnout, jak umí najít tu esenci zla v lidech a v jejich chování, ale jak umí najít i tu dobře schovanou linku dobra. Celý ten příběh je hlavně o tom. O tom, co se může přihodit komukoliv z nás, a co z toho může vzniknout. A co z toho s největší pravděpodobnosti v realitě také vznikne. Ta hororová – nebo nadpřirozená – rovina tu je tak trochu navíc a hlavně proto, aby mohl všechny ty emoce ještě vygradovat. Z toho hlediska opět skvělá kniha od skvělého Kinga.

Konec je malinko zklamání. Je příliš rychlý a příliš jednoduchý. Ale možná že se jen King na stará kolena učí psát kratší knihy. Možná na něj kvůli tomu tlačí nakladatel. A možná ale také ví, že čas je proti němu. Před lety by možná příběh asi nechal malinko vyzrát a s koncem by si pohrál víc. Možná. Ale co my víme. Tak jako všichni ostatní jen bruslíme na tenkém ledu reality, aniž bychom si připustili, že se pod námi někdy prolomí. Takže, díky za autory jako je třeba King, kteří se toulají na vratkém ledě podél okraje toho temného jezera a občas se i potopí. A pak nám vypráví, co tam viděli…

A na závěr Demo… bo mě baví… a taky proto, že nějakej major Demo byl můj velitel roty, když jsem dva roky bránil socialistickou vlast coby obsluha PLDVK – 30mm samohybného protiletadlového dvojkanónu Praga PLDvK 53/59, zvaného též „Ještěrka“… Tuto zbraň mi Demo přidělil coby účetnímu a veliteli kuchyně… No nebyl von trochu Demo?….

 

Shortlink: