Čtení na měsíc – červenec – srpen 2020

Mé letní čtení… co k němu říci… Měl jsem pocit, že jsem vlastně vůbec neměl čas číst a nic nepřečetl, ale když se to nakonec zesumarizovalo, nevyšlo to vůbec tragicky. Byl to prostě jen pocit. Jenomže právě tyhle pocity v nás utvářejí ony důležité obrazy, ze kterých čerpáme informace. Tvoříme si z nich vzpomínky. A na základě těchto vzpomínek pak tvoříme přítomnost a budujeme budoucnost. Takže i přes ten falešný pocit, že jsem kvůli práci nic nestihl, jsem přečetl dvanáct knih, navštívil se synem všechny zoologické zahrady a akvaparky a hrady a zámky v blízkém okolí. Byli jsme několikrát v kině a prošli se párkrát šumavskými hvozdy. A díky tomuto deníčku – díky tomu, že při jeho psaní se do svých vzpomínek nořím daleko hlouběji – si můžu obraz letošního léta úplně přeorganizovat. A můžu si s klidem říct – bylo to skvělé léto plné skvělé zábavy…

Můj dlouholetý kamarád – hudební a knižní tipér – mi v rámci hledání letní zábavy pro mého jedenáctiletého syna navrhl uspořádání hudebního večera. Já mu pustím můj výběr hudebních klipů, on ten svůj. Řekl jsem si proč ne… O celém večeru se dá říct zhruba to, že on protrpěl mou hudbu a já tu jeho. V záplavě různých pofidérních pseudorapperů z řad youtuberů vynikl snad jen manik jménem Travis Scott. Kluk byl na jeho koncertě. Byl to jeho první koncert v životě. A sešlo se na něm dvanáct milionů fanoušků. Trval necelých devět minut. Šel na koncert a ani se nemusel pohnout z gauče. Přesto si tam zatrsal a snad i zapogoval… Protože:

[…] vystoupení Travise Scotta, nebo přesněji jeho avatara, ve světě Fortnite na konci dubna poskytlo totiž šanci se koncertu aspoň do určité míry zúčastnit a dělat věci, které na koncertu obvykle děláme. Byť samozřejmě ve specifické podobě. Pro začátek mohly postavičky uživatelů tancovat nebo jinak projevovat radost a reagovat na sebe. Namísto úplně pasivního zírání na monitor umožňuje prostor počítačové hry jejímu aktérovi relativně volný pohyb, tudíž je i zážitek každého návštěvníka akce specifický. Inu tak…

Nejsem si jistý, ale matně si vzpomínám, že já jsem svůj první koncert prožil během nějaké prvomájové veselice, kdy na mosteckém „plechovém“ náměstí vystoupili Katapulti. Příslušníci veřejné bezpečnosti (dnes bychom řekli policajti) obcházeli okolo, kontrolovali občanky a máničkám střihali dlouhý vlasy… Celý socialistický blok si užíval Svátek práce a já si pobrukoval slova jednoho kaťáckýho hitu: až se bude psát rok 2006… Inu tak.

Jinak – letní měsíce jsou z hlediska médií „okurkovou sezonou“. V televizi běží jen reprízy, v novinách a časopisech v podstatě to samé. A tak jsem se rozhodl, že i zbylý hudební doprovod mého letního čtenářského deníčku bude v tomto duchu. Velmi vzpomínkový… Pořad Beat Club vysílala v letech 1965–1972 západoněmecká stanici Das Erste. Probíral jsem se nabídkou a kochal se tím, že se tyhle starý fláky dají vidět v tak pěkné kvalitě…

01 – Flynn, Vince – Americký zabiják

Nakladatel BB art (2012) – Anotace: Než se stal superagentem CIA, postrachem teroristů a oblíbencem či zlým snem politiků z Kapitolu, Rapp býval studentem Syrakuské univerzity a nadaným sportovcem bez zvláštního zájmu o dění ve světě… jenže pak přišla tragédie. Při atentátu nad skotským Lockerbie přišel o pětatřicet spolužáků z univerzity včetně dívky, s níž chodil od střední školy a kterou si chtěl vzít. Nyní nehledá útěchu, ale pomstu. Po šesti měsících intenzivního výcviku je Rapp připraven vyrazit za hranice. Nejprve v Istanbulu zlikviduje tureckého obchodníka se zbraněmi, který teroristům dodal výbušniny, poté se přesouvá na další místa v Evropě a mrtvých přibývá. Všechny cesty vedou do Bejrútu, avšak Rapp netuší, že nepřátelé už o něm vědí a připravují past. Lovec se stává kořistí a bude potřebovat veškerý svůj um a inteligenci, aby ve válkou zmítaném městě plném teroristických frakcí přežil.

02 – Flynn, Vince – Smrtící výstřel

Nakladatel BB art (2013) – Anotace: Stejně jako v předcházejícím románu Americký zabiják i v thrilleru Smrtící výstřel se Vince Flynn vrací k úplným začátkům kariéry svého hrdiny. Mitch Rapp absolvoval náročný výcvik v CIA a nyní likviduje jednotlivé nepřátele ze svého seznamu. Po jeho rychlých a profesionálně provedených akcích nezůstávají žádné stopy, a tak se Rapp vydává za dalším mužem a nachází ho v Paříži. Ve zlomku vteřiny, kdy kulka opouští Rappovu pistoli, ovšem sklapne past, a sám agent se náhle stává kořistí a musí bojovat o život. Následujícího dne je v jednom z nejlepších pařížských hotelů nalezeno devět mrtvých – včetně libyjského ministra ropného průmyslu. Nikdo ve Washingtonu nechce přijmout zodpovědnost za akci, která hrozí přerůst ve vážnou mezinárodní krizi a způsobit CIA obrovské komplikace. Rappovi šéfové mají jedinou možnost – z operace vycouvat a doufat, že jejich zabiják učiní totéž. Postřelenému Rappovi tak nezbývá než jednat na vlastní pěst a brzy se ukazuje, že v takové situaci je pro nepřátele vůbec nejnebezpečnější. A to i pro nepřátele uprostřed vlastních řad.

Můj letní výběr knih formoval tip od mého dalšího dlouholetého kamaráda – taktéž hudebního a knižního tipera. Použil jsem jednoduše seznam knih, které se mu v poslední době líbily.

Je pravdou, že knihy Vince Llynna jsem ve čtečce měl již delší dobu. Kdesi jsem narazil na nějaké recenze, které mě zaujaly. Je to taková chlapská záležitost. Vojáci, akce, zbraně, konspirace… Bohužel knihy ani zdaleka nedosahují úrovně špionážních thrillerů od Fosytha, nebo Ludluma. Jsou takové – více kostrbatější. Ale přečíst se to dá. Dal jsem dva díly v kuse. Více se nedalo. Neustálé výčty typů zbraní a výstroje a taktických podrobností atd. atd. hrozně unavují. Navíc děj je tak nějak – předvídatelný. Takže jsem při čtení necítil žádné napětí a žádnou touhu nořit se do děje a sledovat příběh dál a dál. Nemyslím, že se k dalším dílům této série ještě vrátím.

03 – Třeštíková, Radka – Foukneš do pěny

Nakladatel Motto (2020) – Anotace: Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.

Tato kniha mě vrátila do dnů, na které nerad vzpomínám. Na dobu, kdy se mí rodiče dlouhodobě hádali, aby se nakonec rozvedli. Já v té době trávil hodně času doma. Hodně jsem četl a ven chodil jen málo. Bylo mi třináct. Měl jsem nadváhu a spoustu mindráků. Knížky byly skvělou příležitostí utéct do jiných světů. Jenomže hádky rodičů mě vraceli na zem. Uměla to hlavně máma. Jako bych jí skrze tu knihu znovu slyšel. Jako bych znovu seděl v obýváku – v křesle – máma se nade mnou vznáší ve svém vzteku a nutí mě poslouchat všechny její nářky a bolesti a nutí mě, abych jí je potvrdil. Abych jí potvrdil, že je můj fotr hajzl, že na ní kašle, že ona má všechno na starost, ona… ona… ona… A já tam seděl a nejraději bych jí poslal do prdele. Byl jsem u toho, když táta – vytočenej neustálým máminým tlakem – na ní vytáhl nůž. Stáli proti sobě, řvali a já se jen tiše díval a bez zájmu čekal, jak to dopadne. A byl jsem u toho, když nakonec za sebou fotr práskl dveřmi a už se nikdy nevrátil. A já pak seděl v tom obývákovém křesle a musel neustále a dokola poslouchat ty máminy výčitky a bolesti a strachy a vzteky. Týdny, měsíce, roky… Nutila mě odpovídat a já jsem jen toužil vstát, prásknout za sebou dveřmi a už se nikdy do tý rodiny nevrátit.

Jedno vím jistě. S hlavní hrdinkou této knihy bych nikdy nedokázal žít. Myslím, že bych na ní také vytáhl nůž nebo prostě jen utekl. Ta kniha je nervní, plná urýpané zloby a podivného podprahového tiku. Je ale také plná hluboké bolesti. Moje žena mě nedávno – po třiceti letech vcelku šťastného (teda alespoň dle mého soudu) soužití – opustila kvůli jinému. Takže jsem všem těm nuancím relativně dokázal rozumět. Přesto mi ta ženská byla protivná. Jako tehdy moje máma. Ale dnes se na to (naštěstí, nebo bohužel?) umím podívat i z jiného úhlu pohledu. Dnes už vím, jak láska i nenávist dokážou bolet až k nesnesení.

Třeštíková mě dokázala rozplakat. Dokázala mě rozesmát. Častokrát jsem byl jenom smutný. Bezradný. Dobrá kniha má takto fungovat. Má vyvolávat emoce. Takže z tohoto pohledu – výborné. Ale ulevilo se mi, když jsem z příběhu konečně odešel. Ulevilo se mi, když jsem mohl z toho z křesla konečně vstát a prásknout za sebou těma zatracenejma dveřma…

04 – Stančík, Petr -Nulorožec

Nakladatel Druhé město (2018) – Anotace: Inspektor Libor Lavabo řeší zdánlivě snadný případ dvanácti upálených nosorožic. Do pátrání se však postupně zaplétá tajný deník J. W. Goetha, boj spikleneckých společností Neptunia versus Plutonia o vládu nad světem i šílená nadpraporčice Marhanová. Poselství skryté v sérii obrazů černého jezera od Jana Preislera přivede Lavaba až do nitra vyhaslé sopky Komorní hůrka. A právě tam se skrývá nečekané rozluštění celé záhady. Název Nulorožec se vztahuje nejen na rohy uřezávané nosorožcům pytláky, ale i na „vynulovanou“ podstatu doby, v níž už není místo pro svobodnou imaginaci. Ovládat masy ohlupované konzumem a masovými médii je totiž mnohem snadnější, než opanovat společnost „jedinečných jednorožců“.

Opět pobaven… Mlýn na mumie nasadil vysokou laťku. Ta přeskočena sice nebyla, ale zábava alá Stančík pokračuje. Opět tu máme poťouchle bizarní příběh plný otázek, konspirací a záhad. Opět tu máme slovní ekvilibristiku. Opět tu máme plno nejednoznačných odpovědí. Opět se to sype rychlostí a kadencí AK-47. Opět tu máme plno reality v nereálném světě a naopak. Stančík vládne encyklopedickými znalostmi a rád si s nimi pohrává. Dáte-li si tu práci a vygooglujete si některé pojmy (pokud je tedy nemáte v icloudu svého mozku standardně uložené), které tvarují příběh, můžete najít příběhy další. Je to zábava, je to lunapark. Je to horská dráha i dům hrůzy v jednom. Je to cirkus, ve kterém autor, coby krotitel lítých slovních šelem, práská bičem svého jistě inkoustového pera a tvoří tak živé obrazy uprostřed třpytivého šapitó. A tyto slova bijí o mříže, jak lvové v kleci jatí. Chtěly by vzhůru k nebesům, leč jsou se Zemí spjaty… Tak neváhejte a zakupte lístky na tuto báječnou atrakci. Uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané…

05 – Thilliez, Franck – Strach

Nakladatel XYZ (2020) – Anotace: Policistku ze severu Francie pronásledují noční můry. Vypukly krátce poté, co podstoupila transplantaci srdce – vidí cizí ženu volající o pomoc z uzamčené temné místnosti. Jde snad o vzpomínku člověka, jehož srdce jí bije v těle? Komisař Shark a Lucie Henebelleová řeší tou dobou případ ženy, již kdosi věznil v podzemí tak dlouho, že téměř oslepla. Hrůzné nálezy z místa činu vedou do vrahova přirozeného prostředí… až za hranici šílenství.

06 – Carol, James – Polámané panenky

Nakladatel BB art (2015) – Anotace: Vyšetřovatel má vraždění v genech… My dva jsme stejní… Jefferson Winter nedokáže na tato slova zapomenout. Pošeptal mu je jeho otec krátce předtím, než injekce ukončila jeho život sériového vraha s patnácti mrtvými ženami na kontě. Winter se zoufale snaží dokázat sobě i okolí, že zákony genetiky někdy neplatí. Jako osvědčený policejní profilista je nyní pozván do Anglie, kde Scotland Yard hledá zákeřného vraha. I ten je jiný. Oběti, které si vybírá mezi ženami, měsíce mučí a zohavuje, pak je však pustí na svobodu. Najde Winter maniakálního šílence a překoná osudovou předurčenost?

U těchto dvou knih váhám, co vlastně napsat. Trochu mi totiž splývají a mám pocit, že téma bylo podobné. Genetika, genetické predispozice, dědičnost, buněčná paměť, fantomová bolest… Proto o nich píšu v jedné recenzi. Vlastně si vzpomínám, že jsem si navíc v rámci četby našel pár informací, které se zabývají chymérismem. Také proto, že jsme toto téma probírali v práci, už netuším v jaké souvislosti. A také jsem si vzpomněl, že má bývalá žena jedno léto v Itálii ztratila během potratu velmi hodně krve a podstoupila transfuzi. Po návratu začala mít chuť na Cinzano (ačkoliv normálně nepila), měla chuť kouřit doutníky (nekuřačka) a toužila řídit auto (nikdy neřídila a řidičák nikdy neměla a vlastně jsme v tu dobu neměli ani to auto). Také se jí v hlavě ozýval cizí hlas, hlavně v noci, když bylo všude ticho. Měla tehdy docela problém se normálně vyspat. Odeznělo to asi za půl roku. Po několika letech přišla další transfuze, po opravdu masivní ztrátě krve při porodu. Ne, už žádné divné příznaky. Nebo mi o nich už neřekla. Ale začalo divné období, po kterém odešla navždy. Nemyslím jako do „nebe“, ale kamsi pryč, za jiným chlápkem. Takže přemýšlím, že bych se dal k Jehovistům… a našel si nějakou jehovistku. Ty na transfuzi nechodí. Jistota je jistota…, že?

Ani jedna z knih mi prostě v paměti neuvízla. Nedokážu tedy ani o jedné říct nic bližšího. To, že jsem je přečetl celé však (alespoň pro mě) znamená, že mě zřejmě bavily.

07 – Barker, Clive – Imagika I.

Nakladatel Mustang (1995) – Anotace: Imagika – tajemný řetězec světů, dominií, kterým pevnou rukou vládne nikým nespatřený Autarcha. Čas jeho vlády se však nachýlil, blíží se výročí Usmíření a s ním i doba neodvratných změn. Estabrook, muž, který najme vraha pro svou manželku, nevědomky rozehrává hru, jejíž následky si stěží dokáže představit kdokoliv v Usmířených dominiích. Existuje však neusmířené dominium, oddělené od ostatních a to představuje reálnou hrozbu pro všechny – naše Země. Magická partie moci a kouzel vrcholí a s ní i vypravěčské umění snad nejlepšího současného autora hororů.

Tuhle knihu jsem otevřel ve špatný čas. Je zajímavá. Dobře napsaná. Ale… docela moc se ten děj táhne a já na něj prostě v létě neměl trpělivost. Rád bych se k ní někdy vrátil a rád bych jí někdy dočetl. Myslím, že jsem na ní našel tip v jedné z těch předešlých knih. A já se už několikrát chystal něco od Barkera přečíst, ale nikdy to nevyšlo. Tak možná za dlouhých zimních večerů to zkusím znova a dozvím se, jak to všechno dopadlo…

08 – Dvořák, Otomar – Ďábel na řetězu

Nakladatel: MOBA (2013) – Anotace: Muž, nad jehož utajeným zrozením visí krvavá kletba, se po celý život snaží vymanit z moci ďábla. Stává se poustevníkem a mnichem, hledá v sobě sílu, aby démona pekel zkrotil a pokořil, aby zlo proměnil v dobro. Přijímá řeholní jméno Prokop. Pro českou zemi, rozvrácenou na přelomu prvního tisíciletí bratrovražedným bojem mezi třemi Přemyslovci, vychovává v ústraní prvního opravdu mocného knížete Břetislava a nakonec ho pošle na rytířskou výpravu do Polska za posvátným grálem. Strhující román přiblíží dramatický osud sázavského opata Prokopa, mocného mága, léčitele a světce, českého Merlina, nejzáhadnějšího z našich národních patronů.

Otomar Dvořák se, knihu za knihou, stává mým oblíbeným autorem. Procházka českou historií po jeho boku je fascinující. Baví mě objevovat to, co by člověk všeobecného vzdělání měl dávno znát. Vlastně si pár suchých dat ze školy i pamatuji. Ale Dvořákovo vyprávění je šťavnaté, výživné, plné zajímavých vhledů a pohledů. Tajemství odhaluje a zároveň je tajuplné. Jeho nevšední a netradiční pohled na některé události našich dějin mi umožňuje číst i literaturu, kterou jsem dříve vůbec nečetl – historické drama. A navíc mě vždy přinutí k hledání dalších doplňujících informací o dané etapě, o daném místě, či osobnosti. Těším se na další příběh…

09 – Kotleta, František – Underground

Nakladatel: Epocha (2020) – Anotace: Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek.

Kotletu má spojeného s brakovou, tu a tam i zábavnou, řekněme literaturou. Takovou, co si přečtete v rámci nudy ve vlaku či letadle. Nebo někde na pláži, když se vám nechce přemýšlet. Trochu násilí, něco vulgarit, hezký kozatý ženský, svalnatí borci. Plno střílení, honiček, alkoholu a sexu… Normálně by to člověk hledal v komiksu, ale já komiksy moc nemusím, protože je tam moc málo textu a málo prostoru pro fantazii.  Takže Kotleta…

Underground do výše uvedených kategorií také spadá. Jen se mi zdálo, že se přeci jenom František snaží vymanit ze své kategorie brakového spisovatele. Samotný koncept digitálních čarodějek a způsob jejich obživy je… zábavný a zajímavý vhled do možná alternativní, možná ale zcela reálné budoucnosti. Steampunková Praha plná „letorkářů“ mě také bavila. Na rohu ulice Romská a Daniela Landy jsem se docela s chutí zasmál. A vyhánění lidi z baru pomocí písniček Michala Davida mě taktéž pobavilo… Pokud přijde pokračování, rád se zase do Praha City podívám.

10 – Kotleta, František – Válkotvůrci

Nakladatel Epocha (2020 / 1. vyd 2011) Anotace: Budou války vyhrávat hráči počítačových her? Je znalost genetiky darem, nebo prokletím? Je nadřazenost známkou božství? V patnácti Sci-fi povídkách českého novináře a spisovatele Leoše Kyši se to znepokojivými otázkami jen hemží. Odpovědi jsou ale děsivější. Všech patnáct povídek zdramatizoval Český rozhlas, stanice Leonardo a odvysílal v pořadu Nula-jednička. U každé tedy najdete odkaz přímo na audio podobu. Tím se tenhle e-book stává doslova multimediální záležitostí.

Mám rád knihy, ve kterých najdu autorův komentář k textu. Občas to dělává King. Ano, nejvíce se to hodí právě k povídkám. Takže autorské komentáře mě opravdu bavily. Povídky vlastně docela dobré. Prostě takové milé seznámení s Kotletou, o kterém stále nevím, kam si ho zařadit. Líbí se mi, nebo ne? Budu ho číst, nebo ne? Nejspíš to zatím bude něco mezi tím…

11 – Dán, Dominik – Klbko zmijí

Nakladatel: Slovart (2020) – Anotace: Zatknúť a usvedčiť páchateľa trestného činu vraždy je ťažká práca aj pre odborníkov z oddelenia vrážd. Do cesty sa občas postaví nedostatok použiteľných stôp z miesta činu, neochota svedkov vypovedať, neochota svedčiť na súde, ďalšie nepredvídateľné okolnosti. Najhoršia zo všetkého je zrada z vlastných radov, tlak pokrivených nadriadených funkcionárov, ktorým vidina ľahkého zisku zatemnila mozog, vymazala elementárne princípy slušnosti a korektnosti. Tak to bolo aj v prípade dvoch vrážd, ktoré spolu zdanlivo nesúviseli. Neznámy strelec popravil doma v posteli okresného prokurátora a o dva dni neskôr kandidáta na starostu okrajovej mestskej časti. Korupčná aféra okolo zavraždeného prokurátora dostane jasnejšie kontúry, až keď sa detektívom podarí nájsť dobre schovanú prokurátorovu asistentku. Od jej výsluchu naberie vyšetrovanie nový smer, ktorý musia detektívi z oddelenia vrážd pred nadriadenými tajiť. Podozrenie, že im niekto zhora pozerá na prsty a snaží sa s nimi manipulovať, prerastie v istotu. Detektív z oddelenia vrážd Richard Krauz tuší, že priamy úder na skorumpovaných papalášov im dá riadne zabrať a riešenie záhady dvoch beštiálnych vrážd bude bolestivé.

Dánovky jsou balzám na duši – dá-li se vůbec něco takového napsat o knihách, které mapují kriminalitu v mladém postkomunistickém státě. Ne – násilí, lži, krádeže a politické intriky, které jako temný černý proud protékají Naším Městem, nejsou ničím pohodovým a klid na duši opravdu nepřinášejí. Zejména když člověk ví, že příběh je z velké části pravdivý. Reálný. Reálný až moc. Ale balzám na duši proto, že se u nich náramně bavím. Mám celou tu bandu z oddělení vražd tak nějak rád. I když mám na ledacos jiný názor a některé věci mi úplně nesedí. Ale tak to v životě přeci chodí. Jeden je takový, druhý makový. Jenom Váňa je tlačenkový…

11 – May, Peter – Karanténa

Nakladatel Host (2020) – Anotace: Londýn, epicentrum celosvětové pandemie, je kompletně izolovaný. V ulicích bují násilí a občanské nepokoje. Na dodržování zákazu vycházení dohlíží armáda. Před smrtícím virem, který si vyžádal tisíce obětí, není nikdo v bezpečí. Na staveništi, kde má vyrůst nouzová nemocnice, najdou dělníci tašku s kostmi zavražděného dítěte. Nemilosrdný vrah se volně pohybuje po městě, odhodlaný udělat cokoli, aby policii zabránil vypátrat, komu kosti patřily. Inspektor Jack MacNeil, který odpočítává poslední hodiny u sboru londýnské Metropolitní policie, musí až do poslední chvíle vést vyšetřování. Jeho kariéra je v troskách, manželství rozvrácené a virus zasáhne i jeho vlastní rodinu. Co ho zastaví dřív? Virus, nebo vrazi?

Májovky jsem měl a mám rád. Především ty od Karla. Ty byly vždy kontinuálně skvělé. Když je vám dvanáct – třináct let a toužíte po dobrodružství. Ty novodobé – od Petera –  jsou… inu… každá ves jiná pes. Některé naprosto výtečné, některé se nedají číst. Mám neodbytný pocit, že za jménem Peter May stojí studio ghost wrighterů, které chrlí různé tituly na různá témata. Však ono se něco prodá, něco se chytí, něco méně. Teď přišla pandemie, tak honem rychle něco vydáme na aktuální téma – sakra, tak někdo něco rychle napište – něco o chřipce, něco o karanténě, něco děsivého… A uděláme z toho mediálně oblíbenou věšteckou záhadu. Podívejte: já (on) to věděl už dávno – křičí autor (potažmo nakladatel), že to přijde… Já (on) to měl v šuplíku a nikdo to nechtěl vydat (nóó – naše nakladatelství samozřejmě chtělo, ale ještě jsme radili, aby na textu trochu zapracoval, že…) a voilá: tady to je. Ve správnou chvíli na správném místě.

Samotný děj… no dá se to přečíst. Zápletka je tak nějak předvídatelná. Záporáka a jeho motiv odhalíte téměř na začátku a pak už si to jen potvrzujete. Kovidní dystopická vize Londýna je vcelku zajímavá a uvěřitelná. V jiné době naprosto tuctová a přehlédnutelná kniha. Dnes se z ní asi – díky dobrému marketingu – stane dobře prodejný kus. Inu – takový je prostě byznys…

12 – Deaver, Jeffery – Hra na nikdy

Nakladatel Domino (2019) – Anotace: V Silicon Valley záhadně zmizela mladá žena. Protože policie se k pátrání staví vlažně, otec pohřešované najme Coltera Shawa, který se živí jako lovec odměn. Cestuje po celé zemi, pomáhá policii při pátrání a soukromým osobám při hledání pohřešovaných. Je ve svém oboru velmi dobrý, pravděpodobně nejlepší. I jeho ale zaskočí, když ho zdánlivě jednoduchý případ zavede do nejtemnějších zákoutí světa technologií. V herním průmyslu se točí miliardy. A kde se točí miliardy, tam obvykle jde i o krk. Stopy z únosu další oběti navedou Shawa k videohře Našeptávač, kterou provází hodně špatná pověst. Hráč je v ní ponechán na opuštěném místě s pěti náhodně zvolenými předměty – a musí se pokusit přežít. Je možné, že se nějaký šílenec nyní pokouší uvést hru Našeptávač do života? Shaw se ocitá uprostřed zběsilé hry na kočku a na myš. Pronásleduje pachatele přes celé Silicon Valley i po nejtemnějších koutech internetu, setkává se s bezcitnými titány herního průmyslu i závisláky, pro které se hraní stalo základní životní potřebou. Možná až příliš pozdě si uvědomí, že přestal být tím, kdo loví. Někdo je mu na stopě a brzy se chystá zaklapnout past.

Tak ju – invalidní génius Lincoln Rhyme je pryč. Přichází génius další. Colter Shaw. Tak jsem si řekl, že mu dám šanci. Ovšem… knihu jsem nedočetl. Začátek vcelku šlape. Ostré krátké věty. Ostrý jednoznačný děj. No – to by mě mohlo možná bavit. Ale to by nebyl Deaver, aby děj nezačal komplikovat a zamotávat do několikanásobných smyček. Navíc z lovce odměn se postupně stává Brouk Pytlík střihnutý MacGyverem. Všechno zná, všude byl a všechno umí. A přichází… otrava a nuda. Přichází nekonečné omílání zcela nepodstatných informací. Deaverpedie. Tento druh akčního hrdiny a tato forma neakčního psaní už prostě není pro mě.

Shortlink: