Čtení na měsíc – listopad 2020

Nedávno jsem svému kamarádovi vyprávěl nějaké ty historky z mládí a uvědomil si, kolika kmenů už jsem byl členem – pokud nevíte, o čem mluvím, tak třeba tady najdete video projekt, a protože jsme ve čtenářském deníčku tak primárně doporučuji velmi povedené knihy Kmeny, Kmeny 0 a Kmeny 90, jejichž autorem je Vladimír 158

Mě samotnému to po těch letech znělo skoro až neuvěřitelně. Byl jsem tramp, mánička, kavárenský povaleč, vekslák, pankáč, discoboy,  bigbíťák, depešák, novoromantik… Pak pseudointelektuál, katolík, new age, vegetarián, esoterik, konspirátor, eko„terorista“ a dokonce i politik. Všude chvilku, všude neuspokojen. Snad jen v kmeni manželství jsem uvízl na pětadvacet let, než jsem byl vyobcován…  Teď patřím mezi singl… Verze samotář.

Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Prvotní myšlenku nastartovala písnička Wabiho Daňka. U téhle písně mi hlavou projela celá plejáda vzpomínek. Některé písně prostě zní napříč různými kmeny. A zrovna „Listopadový písně od léta už slýchám, vítr ledový, přinesl je k nám…“ mezi ně patří. Vzpomněl jsem si na osobní setkání s Wabim na svojšickém slunovratu. Zpívali jsme si jeho písničky na vojně. A Wabiho si dodnes na kytáry zahrajeme, byť tu a tam v trochu psycho verzi.

Prostě je listopad… další rok se chýlí ke svému závěru. Opět mám pocit, že tou řekou času proplouvám rychleji a rychleji. Uprostřed silného proudu, sotva popadám dech a studená tříšť z rozbouřených vln mi oslepuje oči. Snažím se zachytit tu jednoho, tu druhého břehu, ale vše je tak slizké, že prsty kloužou… Proud mě strhává zpět. Nebo spíše asi vpřed? Přemýšlím při tom, k jakému „pra“ kmeni coby člověk vlastně patřím. Přemýšlím, zda to má vůbec nějaký smysl – cítit sounáležitost. Cítit se členem nějakého gangu. Party. Skupiny. Kmene…

Nejen listopadová píseň, ale i první listopadová kniha probudila v hluboko v mé duši vzpomínky. Na to, když jsme toužili býti členy výsostného kmene básníků. Těch prokletých. Hledat krásu v ošklivosti, být neuctiví k autoritám, milovat naplno a divoce. Být dekadentní a nihilističtí. Být dada a surreální… A když nám v Mostě, přímo v budově, kde sídlila objemná knihovna, otevřeli kavárnu s názvem Poezie, uvěřili jsme, že jimi jsme. Villon, Baudelaire, Mallarmé, Lautréamont, Verlaine a samozřejmě mladý a drzý Rimbaud. Ten opilý koráb našeho mládí…

No a pak se veškerá poezie smrskla do ekonomických bublin a zdravého střeva. Tuhle píseň mi prostě zazpíval… listopad.

01 – Duffy, Bruce – Neštěstí bývalo mým bohem

Nakladatel Jota (2012) – Anotace: Životopisný román Neštěstí bývalo mým bohem je další knihou světově proslulého autora Bruce Duffyho, který si získal uznání již svou prvotinou Svět, jak jsem ho viděl, věnovanou životu významného filozofa dvacátého století Ludwiga Wittgensteina. Tentokrát se Duffy zaměřil na neméně známého francouzské básníka Arthura Rimbauda, jenž svou tvorbou dodnes fascinuje celý literární svět a svým rebelským životem plným nečekaných zvratů oslovuje laickou veřejnost, která má jinak k poezii prokletých básníků jen vlažný vztah.

První byl Villon. Navzdory básník zpívá. Pak Hrabě – hrabě undergroundové poezie. Mišík a zhudebněný Kainar. Byly to Květy zla. Prokletí básníci mého mládí. Kvílení Alana Ginsberga a ostatní beatníci. Ty drobky, které nám komunistický režim povolil. Pár drobků z exilu. Ohmatané a ve špatné kvalitě. Rimbaud samozřejmě určitým způsobem vyčníval. Psal přeci tak mladý. Všechno zásadní napsal zhruba mezi čtrnáctým a dvacátým rokem svého divokého života. Nám bylo patnáct, šestnáct, a cítili jsme se býti básníky. Prožívali jsme svou první sezonu v pekle… Náš kmen prokletých mosteckých básníků se scházel v malé kavárně jménem Poezie. Byli jsme patetičtí, zamilovaní, veselí i nešťastní. Četli jsme, kouřili cigarety a pili vinný střik a kafe s vaječným koňakem. V srdci temnotu i zářivé světlo… A psali jsme… tolik jsme psali… Třeba také toto:

Temno
když zkormoucené jitro
strká mi do úst oplatku milosti
to světlo
jak žiletka
stojí na své hraně

Temno
když souvislý hovor
potok slov
tenký proud naděje
řeka emocí
vodopád smutku
jezero údivu
pramínek fantazie

Temno
jdu zahalen mlhou
jdu zahalen tebou
zahalen
a prsty jak tenké antény
se dotýkají krystalů svítání

Světlo…

Kniha mě moc bavila. Je opravdu dobře napsaná. Ne – je napsaná skvěle. Výborně vystavěná, těkavá, divoká i zádumčivá. Byl jsem nadšen a četl s tichou rozkoší.

Knihu jsem asi před rokem koupil v Levných knihách. Inu – tak už to někdy bývá. Zejména s poezií. Většina z nás během puberty napíše pár zamilovaných veršů. Pak do života nakráčí Život a jaksi není čas a chuť na básně a na básníky…

Bylo to v létě 1988 – vojna – Slovensko… Vraceli jsme se s kamarádem Ríšou, řezníkem z Prahy, značně rozverní od starého Antalíka (tedy z hospody) a cestou jsme potkali partu cikánů a cikánek… Byli veselí, zpívali a hráli na kytary – já jejich smutné písně miluji a vlastně i ty veselé a tak jsme se přidali k nim a zpívali a povídali cestou do šuranské Argentiny… a jedna z těch mlaďounkých cigánek, taková menší, silnější – Viera se jmenovala, se ke mně tiskla a já – rozverný si s ní povídal možná trochu důvěrněji…

Ptal jsem se, zda má kluka – a ona mi vyprávěla, že u nich to chodí jinak – že jí prodají za pořádné věno a na lásku, že se nikdo neptá…  a pak mě prosila ať si ji vezmu, že se bojí…  a já se smál a zpíval Evá, bičhav mange fotka…  a viděl ten strach v jejích očích a sliboval jsem jí, že si ji určitě vezmu… Povídala mi, že za ní rodiče dostanou koně a peníze, jestli taky dám a já se smál a zpíval Paš o paňori, čhajori romaňi, me la igen kamav…, že jasně… A pak jsme se dlouze loučili u jakési barabizny, kde na plotě viselo ušmudlané prádlo a já se druhý den ošíval z těch vzpomínek…

Asi týden na to jsem jel autobusem na nějakou pochůzku do města a v Argentině se do autobusu dere – kdo jiný, než malá tlustá ušmudlaná Vierka a když mě spatří, volá „Peter, Peter…“ a já se propadal hanbou a jen tak nesměle pokynul hlavou… zastavila se v půli cestě ke mně a pochopila… viděl jsem ten smutek v jejích očích a já se styděl – já se tak hrozně styděl, že nedokážu přemoci ty přiblblý společenský sračky, ty předsudky… styděl, ale neuděl krok k ní…

Stydím se dodnes, když si na to vzpomenu – tehdy Vierka pochopila, že svět je opravdu zasraně rozdělenej, a že jí nezbude nic jiného, než se nechat prodat svou rodinou někam, kde možná bude nešťastná a že žádnej bílej princ na bílém koni jí nezachrání… A já pochopil, že rozhodně nejsem žádný prokletý básník, ale jenom zatracenej zbabělec a přizdisráč… Tam jsem zjistil, že Já je někdo jiný… A tak jsem  – alespoň trochu – ulevil svému svědomí několika verši… a dodnes se u piva hloupě kasám, jak jsem na vojně miloval jednu cikánku…

A já se tak styděl…
Má malá ošklivá cikánko
Pro to poslední ohlédnutí
Pro tvoji čistou lásku
Nikdy jsem ji neopětoval
Tu lásku
Která ač silná
Nedokáže mě vytrhnout
Z konvenční úchylnosti

Mí přátelé
Debatují o expresivní neutralitě
O nic neříkajících nuancí doby
Ale já mám mozek
Na dlouhý černý tundře
Tvých vlasů
co voní po koních
po těch
co získají svobodu za tvou duši

Tvá prabába prý byla nejlepší milovnice na světě
a ty máš strach
protože si tě někdo koupí
tvá naivní věrnost
mě vytrhává ze snů
něžně jsi zpívala
já zbaběle lhal
o své touze

a pak bylo cítit vůni vlhké trávy
a slyšet dusot divokých koní v tvých očích

Pořád vidím tvůj špinavý hábit
z filmu
zaručeně bezva kus
o holce co ztratila iluze

Má malá ošklivá cikánko

nezůstávej smutná
ve své bezmoci
ve svém toužení
protože máš černé nohy mustangů
protože máš srdce
zaručeně krásnější
než snaha kubistického malíře
za nehty špínu
ale to je tvá zem
a tvůj pot je potem všech prodaných duší

Jen poslední ohlédnutí
než se ztratíš
ve vodopádu Slunce
jako nekonečný přelud
mého srdce…

02 – Stroukal, Dominik – Ekonomické bubliny: Kdo je nafukuje, proč praskají a jak v další krizi neztratit vše

Nakladatel: Grada (2019) – Anotace: Tato kniha je o bublinách. Poslední velká splaskla přesně před deseti lety, každý z nás ale zažil a zažívá ještě jednu mnohem větší. Tu, ve které žijeme nyní. Otázkou není jestli, ale kdy splaskne. A hlavně jak se na to připravit. Tato kniha popisuje příběhy největších ekonomických bublin od tulipánové horečky v Nizozemí, přes Velkou hospodářskou krizi až po poslední finanční krizi. Na pozadí těchto příběhů vysvětluje, jak ekonomové chápou, proč bubliny vznikají a co se děje, když prasknou.

Asi vás nepřekvapí, že víme jen to, že nic nevíme. Víme jen to, že ekonomika je dlouhým příběhem chamtivých podvodů a stejně dlouhým příběhem poctivého úsilí o konečné a harmonické uspořádání peněžních toků a trhu. Pokud chcete něco vědět o ekonomice, je lépe si přečíst Černou labuť od Nassima Taleba.

Proč vznikají ekonomické bubliny, kdy praskají a co všechno to znamená – inu… co ekonom, to názor. Selský rozum říká, že když se moc krade, tak to nakonec většinou praskne. Nikoho nechytí, nikoho neodsoudí, zloději jsou napakovaní a další se napakují v rámci protikrizových opatření. Chudý člověk stále jen víc chudne. Prostě a jednoduše: lepší je být zdravý a bohatý, než nemocný a chudý, že. Pomohlo vám to?

03 – Stroukal, Dominik – Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny

Nakladatel: Grada (2020) – Anotace: Dark Web je tajemné a mýty opředené místo na internetu, kde se za virtuální peníze dá koupit leccos ilegálního. Lidé si posílají poštou drogy a padělané dokumenty, nakupují ukradené kreditní karty a sledují pornografii za hranou zákona. Dark Web však má i své světlé stránky. Ty využívají i novináři BBC, The Guardian nebo samotný Facebook pro sdílení informací, které mají zůstat utajeny. Nepředstavujte si ale nepřístupné části hlubin internetu — na Dark Web se můžete dostat na pár kliknutí myší. Bájí se, co vše se tam děje. Dá se snadno a anonymně koupit zbraň? Nebo rovnou objednat nájemný vrah? Anebo si dokonce zaplatit sledování vraždy v přímém přenosu? Kniha je průvodcem po temné části internetu od jeho počátků po budoucnost. Ukazuje, jakým způsobem fungují pravidla mezi lidmi, kteří spolu chtějí obchodovat, ale nikdy neodhalí svou identitu. Proč se pod rouškou anonymity neokrádají a co se stane, když k tomu dojde. Proč se vládám daří tvůrce nelegálních tržišť chytat a jak se tomu tržiště brání. Co je na Dark Webu skutečností, a co naopak mýtem?

Myslím, že se jedná o takový letmý a vlídný pohled na temnou stranu internetu. Pokud jste o Dark Webu nikdy neslyšeli, je tato kniha dobrým pomocníkem. V rámci současné pandemické paniky se setkávám stále více se snahou lidí důkladněji kontrolovat to, co o nich internet ví. Pokud o tom přemýšlíte také, v této knize se dá (krom jiného) najít mapa prvního levelu této hry.

V rámci všech vládních kovidních i protikovidních i pseudokovidních prostě kokotvidních opatření mě opravdu pobavila výjimka pro obchody se zbraněmi a střelivem. A tenhle klip do mých oblíbených Monkey Business jako by se do toho přesně trefil… I s tou pointou…

04 – Kepler, Lars – Zrcadlový muž

Nakladatel: Host (2020) – Anotace: Osmý případ komisaře Joony Linny… Brutální čin a jediný svědek, jehož chorá paměť odmítá vydat pravdu. Návrat hypnotizéra v osmém případu komisaře Joony Linny. Šestnáctiletá Jenny zmizí cestou ze školy. O pět let později se její tělo objeví na hřišti v centru Stockholmu. Pachatel dívku oběsil obzvlášť krutým způsobem – na ocelovém laně ji vytáhl na dětskou prolézačku. Kdo může něco takového udělat? Joona Linna se s vervou pouští do vyšetřování. Tuší, že Jenny nemusí být jediná. Díky bezpečnostním kamerám se policii podaří najít očitého svědka, jenže se ukáže, že jde o psychicky nemocného muže. Z toho, co viděl, si vůbec nic nepamatuje. Joona se proto znovu spojí s hypnotizérem Erikem Mariou Barkem. Pomůže mu odhalit pravdu?

Přemýšlel jsem, zda si do čtenářského deníčku dát knihu, kterou jsem zavřel po pár stránkách. A pak si řekl: proč ne?. Vždyť také nedočtené knihy vypovídají cosi o čtenáři.

Keplerovky jsem míval vcelku rád. Takový ten severský standard. Joona Linna malinko podivín, ale nic, co by mi v příběhu vadilo. Ovšem postupně se příběhy stávaly podivnější a podivnější a zejména brutálnější. Snad si to určitá část čtenářstva žádá. Snad je dnes nutné psát čím dál tím brutálnější příběhy, protože realita sama je kolem nás neustále strašidelnější. Samá deprese, tma a zima… Děkuji, nemám zájem. U mě to funguje naopak. Já už nemám touhu nořit se do rozbujelého násilí, nemám chuť číst příběhy plné bolesti, strachu a vyděšených dětí. A tahle kniha začíná naprosto zběsilým únosem dítěte. A když jsem se dočetl do místa (pozor drobný spoiler) kde nějaká stará paní uřízne za trest mladé dívce nohy nad kotníkem, tak jsem rezignoval a knihu odložil.

Není to první kniha, kterou jsem odložil z tohoto důvodu, a jistě není poslední. Nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy se některým detektivkám říkalo „drsná americká škola“. To jsou dnes pohádky pro desetileté. Pár facek, něco nadávek, téměř cudný sex. Cigáro a trocha chlastu… Žádní magoři, kterým v dětství někdo rozbil sněhuláka, a oni za to v dospělosti zmasakrují půlku Dánska. „Zabili jste mi psa? Pozabíjím celou vaši rodinu… a k tomu polovinu Stockholmu, abych to zamaskoval.“

Můj šálek kávy to není a těžko říci, zda ještě někdy bude. Možná je to věkem, možná celou tou situací, kterou si nějaký čas procházím. Možná jsem do tohoto stavu došel zcela vědomě skrze své hledání takzvané „pravdy“. A možná by bylo dobré vědět, co na to říká Jan Tleskač…

(jako inspirace mi posloužil tento článek: ZDE)

05 – Krassa, Peter -Náš osud je předurčen

Nakladatel Dialog (1999) – Anotace: Studie zkoumá vliv lidské vůle na „předurčenost“ života prostřednictvím příkladů záhadných historických fenomenů. Analyzou existence stroje času dospívá k závěru, že veškerý lidský život se sice jeví jako zcela předurčený, avšak každý jednotlivec je schopen předurčení změnit. Osud nabízí člověku šanci změnit předem dané!

A u této knihy by se Jan Tleskač – coby milovník tajuplných technologií – jistě pobavil… Čtu konspirační teorie, fušuji do ezoteriky, mám rád sci-fi a věřím na mimozemšťany. Jsem tedy ideální čtenář knih, které píše pan Krassa. Ti, kteří jsou členy stejného kmene, to pochopí. Ostatním nemá cenu cokoliv popisovat…

Jeden ze zásadních kmenů mého života (krom prokletých básníků) byl jistě jakýsi pokus o punk. Byl to punk takový socialistický. Takový, jaký prošel cenzurou a pustili nám ho v rámci televizního klubu mladých. I když – Pražský výběr nebyl punk. Bylo to cosi mimo kategorie. Cosi lákavě ujetého. Vesele psychopatického… A přesně tam jsem se cítil jako doma…

06 – Jonáš, Josef – Kuchař, Jiří – Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni

Nakladatel Eminent (2020) – Anotace: Celý život jsme obklopeni mikroorganismy. Mají k nám ambivalentní vztah, některé nám pomáhají, ale jiné naopak škodí. Tato kniha se věnuje dvěma skupinám, které se v negativním účinku projevují nejvíc. Jsou to bakterie a viry. Většina z nás občas nebo denně vaří. Kniha Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni přibližuje rostliny a prostředky v jejich každodenním využití tak, aby se staly součástí vaší výživy, vašeho životního stylu. Najdete v ní prospěšné druhy koření a hub, různé druhy medu, léčivé octy a oleje, ale také speciálně složené kvašené potraviny, které si můžete velice jednoduše připravit sami. Ve světě rostlin existuje termín fytoncidy. Jedná se o obranné látky, kterými se rostliny brání růstu nežádoucích mikroorganismů. Cílem této knihy je posílit vaši imunitu, abyste se stali tím, čím jsou rostliny – fytoncidní bytostí, kterou nemoci nedostanou. Psali jsme ji podle vlastních zkušeností a znalostí. Pokud se nám jejím prostřednictvím podaří zvýšit vaši obranyschopnost, posílit imunitní systém vašeho těla, je to především vaše zásluha.

07 – Frej, David – Kuchař, Jiří – Zdravé střevo

Nakladatel Eminent (2020) – Anotace: Mít zdravá střeva je touhou všech lidí. Trávicí proces je komplikovaný a většina jeho dějů se odehrává mimo naši vůli. Péče o trávicí systém ovšem složitá není, jak prozrazuje tato praktická kniha. Přibližuje ho v celém komplexu příčin a důsledků vzniku nemocí a jejich prevence. Uvádí méně známé souvislosti, nabízí nový pohled na střevo jako náš druhý mozek, popisuje orgánové hodiny a jejich význam pro správné trávení, předkládá terapeutický vliv přírodních signatur, principy antroposofické medicíny a smysl a cíl probiotik, prebiotik, symbiotik a psychobiotik. Ukazuje také negativní vliv porodu císařským řezem nebo chronického stresu na střevní mikroflóru. Především ale přináší metody, postupy a desítky způsobů přírodní terapie trávicích a střevních potíží a onemocnění, od udržení acidobazické rovnováhy až po očistné klystýry a bylinné kúry. Kromě dalších nemocí a potíží, například obezity, věnuje velkou pozornost žaludečním problémům, zácpě, Crohnově nemoci a ulcerózní kolitidě, syndromu propustného střeva, plísním v gastroenterickém systému, syndromu dráždivého tračníku nebo obávaným rotavirovým dětským průjmům.

08 – Frej, David – Zánět – skrytý zabiják

Nakladatelství Eminent (2020) – Anotace: Zánět je reakcí imunitního systému, která nás chrání proti toxinům, infekcím a poranění. Chronický zánět, který v těle přetrvává dlouhou dobu, ovšem způsobuje závažné poškození a poruchy vedoucí k chronickým onemocněním. Jste často unavení a bez energie? Máte vysoký krevní tlak nebo ischemickou chorobu srdeční? Léčíte se na alergie či astma? Máte nadváhu nebo cukrovku? Diagnostikovali vám nádorové onemocnění? Bolí vás často v krku? Objevují se vám kožní vyrážky? Bolí vás klouby? Trpíte depresemi, nebo příznaky Alzheimerovy demence? Pak máte pravděpodobně v těle chronický zánět, který je často příčinou civilizačních nemocí a je třeba začít ho léčit. V této knize se dozvíte: co znamená zánět a jak zjistíte, zda ho v těle máte, překvapivé souvislosti mezi nemocemi a zánětem, jak se ochránit před nemocemi spojenými s chronickým zánětem, praktické rady, jak se zbavit chronického zánětu a uzdravit se, jak zpomalit stárnutí a dožít se vysokého věku ve zdraví, návod, jak do svého života zařadit a provádět ozdravný protizánětlivý program.

09 – Frej, David – Tučné superpotraviny a oleje

Nakladatelství Eminent (2020) – Anotace: Chcete mít zdravé srdce, udržet si normální váhu a nezapomínat jména přátel? V této knize najdete seznam tučných potravin, které výživoví poradci a lékaři většinou bez milosti vykazují na černou listinu. Kvalitní a zdravé tuky jsou přitom nejdůležitější živinou v naší stravě. MUDr. David Frej přesvědčivě dokazuje, že epidemii cukrovky, obezity, nemocí srdce a dalších civilizačních chorob způsobila propagovaná nízkotučná strava s převahou nezdravých průmyslově zpracovaných tuků a margarínů, provázená nadbytkem sacharidů a rafinovaných cukrů. Přináší výsledky studií, které ukazují, že cukry spolu s nedostatkem tuků a také nízká hladina cholesterolu zkracují život a zvyšují riziko nemocí. První a nejdůležitější je proto zařadit do stravy více zdravých tuků v kvalitním mase, másle, sádle a vejcích. Velice důležité jsou pro nás také ořechy, kakao a nerafinované rostlinné oleje, například řepkový, lněný, olivový nebo kokosový. Zdravé tuky působí na organismus velice příznivě: • Chrání před nemocemi srdce, mozkovou mrtvicí a cukrovkou. • Snižují riziko demence a zpomalují stárnutí. • Mají protizánětlivé účinky. • Patří do první linie boje proti rakovině. • Nezpůsobují ukládání tuku v těle a podporují hubnutí. • Cholesterol je zdraví prospěšná látka.

Knihy o jídle a o zdraví čtu rád. Zejména ty, které se věnují novým, případně staronovým, nejlépe pak alternativním proudům. Bohužel já ty knihy raději čtu, než se jimi řídím.

Se stravou a se svým zdravím experimentuji celý život. Chtíc, nechtíc. Ostatně – asi stejně jako většina z nás. A bohužel většina těch mých experimentů byla vedena divoce, neuspořádaně a bez větší disciplíny. Velkou část svého dospělého života pluji – sociálně –  spíše ve vodách málo probádaných, dosti bouřlivých a často značně netradičních. Prošel jsem si desetiletím několika alternativními „dietářskými“ kmeny – asi nejdéle (cca 12 let) jsem byl vegetarián a abstinent. Několik let jsem čajoval ve všech možných čajovnách českých i zahraničních. Nořil se do několikadenních půstů. Následně pak zase začal jíst maso a dnes se věnuji převážně tukům a snažím se vyhýbat sacharidům. Zhubnul jsem a následně ztloustl. Můj životní styl  – málo pohybu a podivná strava – nakonec vyústila v hypertenzi a následně jsem se stal členem kmene cukrovkářů. Nechtěně a nedobrovolně, byť vlastní vinou.  A tehdy jsem si řekl, že bych se snad tomu životnímu stylu a stravě měl konečně věnovat svědomitě a poctivě. Takže více čtu. Snažím se zorientovat. Najít si to „pravé“. Opět jsem zhubl a krevní cukr zkorigoval. Ale ruku na srdce – na to mé, kterému asi dávám pěkně zabrat – mám pocit, že jsem opět sklouzl do dalšího extrému.

Zdravé střevo – mikroflora /mikrobiom – je středobodem všeho. Mikroorganismy v našem střevě zásadně ovlivňují to, zda jsme nemocní, nebo zdraví, štíhlí, nebo obézní, dobře naladění, nebo náladoví. Nové studie ukazují vztah mezi střevními mikroorganismy a psychickými stavy. Tyto typy studií jsou teprve na počátku, zatím byl například zjištěn vztah mezi střevní mikrobiotou a některými formami deprese a pocitu zoufalství. Jsem rád, že to konečně vím. Že nejsem zoufalej, protože mi utekla žena, ale protože mám na hovno hovno. Tedy – promiňte… Protože mám nezdravou stolici. Protože jím prostě na hovno… Tedy promiňte… jako nezdravě… (https://zdravastolice.cz/)

V předchozím odstavci jsem si trochu zažertoval, ale věřte, že to neberu na lehkou váhu a že se pokouším skutečně co nejvíce nabytých informací implementovat. A dolejvám olej… Uf.

 

Shortlink: