Čtení na měsíc – srpen 2018

Srpen mi poskládal pozoruhodnou čtenářskou mozaiku. Od Stančíkovo alternativní historie ke Karikovo alternativní budoucnosti. Uprostřed toho kolapsy civilizací, a několik „černých labutí“. Vzhledem k tomu, že jsem měl hlavou plnou stěhování je vcelku na podiv, že jsem toho tolik přečetl. Pravděpodobně jistá forma terapie – co kniha, to restart a následná defragmentace přetěžovaného mozku…

01 – Stančík, Petr – Andělí vejce

Anotace: Nový román Petra Stančíka se odehrává v kulisách první poloviny 20. století. Hlavní hrdina Augustin Hnát se narodil zásluhou mořské panny. Jeho matka běhá po lese se srnami, otec mu vybral za kmotra obecního blázna. Místo hlavy má vejce, z něhož se líhnou andělé prapodivných nápadů. Asi by prožil nudný život, nebýt přátelství se strašidlem, vynálezu nekonečnítka, sibiřské anabáze, zničující lásky k mušli, dvou světových válek a jednoho vojenského zběha. Děj směřuje k tragickému rozuzlení, kde končí veškerý humor.

Stančík… těšil jsem se a nebyl zklamán. Opět úžasný ohňostroj nápadů. Opět gurmánský požitek z českého jazyka. Opět přehršel bizarností. Opět radost z různých šprýmů a legrácek. I přesto, že tu a tam bylo těch fórů pro fór malinko moc. Stančíkovo ohýbání, překládání, valchování a ždímání nedávné historie je zábavné. Více se asi pobaví ti, kdo onu historii znají malinko hlouběji. Jiná věc je, zda se člověk s každým tím záhybem a ohybem ztotožňuje. Ale to je jen na tobě, případný milý čtenáři… Mě Stančíkovo osobní vsuvky (ty, co tak rozvířily jinak poklidnou čtenářskou hladinu) příliš nevadily, protože jsem si jich vlastně ani moc nevšiml. Kniha má dost vrstev pro čtenáře z různých společenských vrstev. No dobrá, dobrá. Nebudu tady „stančíkovat“. A mimochodem milí milovníci českého jazyka – tuší někdo z vás co je „staničení“? :_)

02 – Cílek, Václav – Co se děje se světem?: Kniha malých dobrodiní v čase velké proměny Země

Anotace: Geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek je známý tím, že se k aktuálním problémům světa dokáže vyjádřit nadčasově, z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. Jeho nejnovější kniha Co se děje se světem? je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny našeho světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně. V první části věnované českým zahrádkám se zabývá tématy, jako je útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtů, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě. Poslední část knihy se dotýká příběhu velkého zrychlení, tedy lidského vlivu na celý zemský systém a na jeho možné důsledky. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je to kniha optimistická a přináší konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi.

Cílkovo knihy mám rád. Jsou prodchnuté jakousi laskavostí a milou moudrostí. A to i přesto, že se v poslední době věnují především postupnému úpadku západní civilizace. A možná civilizace jako takové. Cílek totiž nestraší, nekřičí, nevaruje. On konstatuje. A jeho konstatování jsou podložena dlouhodobým studiem, vlastní zkušeností. Ano. Na každý argument se vždy najde protiargument. Každá vědecká teorie generuje teorii zcela opačnou. Je jen na vás, která vás zaujme a které budete věřit. Já čtu Cílka. Čtu ho rád a věřím mu.

03 – Tainter, Joseph A. – Kolapsy složitých společností

Anotace: Americký archeolog, antropolog a historik Joseph A. Tainter se ve své nejznámější publikaci Kolapsy složitých společností zabývá otázkou, proč se v minulosti zhroutily mnohé říše, státní útvary či jiné složité organizační formy lidské společnosti. Nejprve uvádí téměř dvě desítky případů kolapsu a podává přehled teorií, jejichž prostřednictvím se během uplynulých dvou tisíc let kolapsy vysvětlovaly. Poté vytváří vlastní, široce aplikovatelnou teorii kolapsů (kolapsy jsou v ní vysvětleny poklesem mezních výnosů investic do složitosti). Prostřednictvím detailních studií kolapsu římské a mayské říše a americké kultury Chaco pak ověřuje platnost svého modelu a objasňuje fungování dezintegračních procesů. V závěrečné kapitole se zamýšlí nad tím, zdali kolaps nehrozí také současné společnosti, což je jedna z otázek, které člověka jedenadvacátého století znepokojují.

V této knize se dozvíte jednu zásadní věc: Víme, že nic nevíme. Kolapsy společností jsou zde nahlíženy z několika úhlů, každý je relevantní a tedy možný. Nevíme ale, co bylo tím zásadním impulsem konečného zániku jednotlivých složitých společenství. Trochu víc víme o době, kdy už lidé dokázali psát. Jenomže jak už to bývá, každý kronikář, či spisovatel píše po svém, ze svého pohledu. A tak nezbývá než skládat mozaiku střípek po střípku a… hádat. Takže ono vzletné „poučme se z historie“ víceméně nefunguje. Čas přečíst si opět něco od Taleba… 🙂

04 – Taleb, Nassim Nicholas – Zrádná nahodilost: O skryté roli náhody na trzích a v životě

Anotace: Kniha amerického ekonoma Nassima Taleba, jež podobně jako jeho nejslavnější práce Černá labuť krátce po svém vydání obletěla svět, se nepokouší o nic menšího než zásadně změnit náš pohled na sféru podnikání a obchodu a okolní svět vůbec a přimět nás, abychom si uvědomili zásadní roli, jakou v nich hraje fenomén nahodilosti. Každý z nás se snaží v životě uspět, některým se však v tomto úsilí daří lépe než ostatním. Je to zásluhou výjimečné dávky talentu, mimořádné píle, či optimální strategie? Nebo snad lze úspěch přičítat především čemusi zcela nepředvídatelnému – náhodě a štěstí? Autor nezapře svou profesní zkušenost s finančními trhy, své inspirativní postřehy a úvahy však dokáže aplikovat i na životní realitu důvěrně známou každému z nás…

[…] Životním tématem filozofujícího burziána Nassima Nicholase Taleba je nejistota na trzích i v životě. Zkoumá ji v knižní sérii Incerto, ve které každá nová kniha vzniká rozpracováním vedlejšího tématu té předchozí jako – podle Talebových slov – Eva z Adamova žebra. Ve Zrádné nahodilosti Taleb párkrát zmínil existenci nečekaných událostí s nedozírnými následky. Těm věnoval celou následující Černou labuť, jejímž vedlejším motivem byla křehkost a robustnost systémů, téma později rozvedené na pět set stran v Antifragilitě… (finmag)

Je opravdu legrační číst tuto knihu ihned po Kolapsech složitých společností. Taleb je vcelku užvaněnej, sebestřednej, arogantní, ale jinak zábavnej maník. Tvrdí, že lidstvo není schopno se ze svých chyb poučit, že všechno je jen sled absurdních náhod, trocha štěstí, a sem tam černá labuť. A že většina lidí jsou hloupí idioti.

Já jsem také ve své podstatě empirický skeptik (manželka tomu říká pesimista) a tak je mi jeho pohled na svět vcelku blízký. A proč je ta kniha legrační ve vztahu ke kolapsům? Inu, protože ta kniha je vlastně takovým důkazem Talebových šílených teorií…

Jinak ruku na srdce – Taleb není zdaleka prvním (ani posledním) s takovými názory a s takovým pohledem na svět vezdejší. Tedy – chca, nechca – kolo historie se otáčí dokola kolem, možná černým labutím navzdory.

05 – Dán, Dominik – List zo záhrobí

Anotace: V roku 1990 sa začína nová éra v dejinách nášho štátu, staré socialistické štruktúry sa rúcajú, nastupuje demokracia so všetkými kladnými aj zápornými dopadmi na bežných ľudí, policajtov nevynímajúc. VB – Verejná bezpečnosť sa pretransformovala na Policajný zbor, ale otázka, kto ho bude tvoriť, vyriešená nie je. Stanú sa zo všetkých príslušníkov zo dňa na deň policajti? Čaká funkcionárov a politicky aktívnych príslušníkov odchod do civilu? Doplatia na nové zmeny aj skúsení renomovaní kriminalisti, ako je komunista Eduard Burger, alebo ich nový režim omilostí? Dilemu vyrieši osudové rozhodnutie novozvoleného prezidenta. Uvedie sa neuváženým, krátkozrakým činom – vyhlási širokú amnestiu. Nočné ulice Nášho Mesta sa presýtia ľudským odpadom, novodobí detektívi dostanú šancu poupratovať, dokázať spoločnosti svoju opodstatnenosť. Všetko sa mení, nová demokratická doba prináša nové vraždy, ktoré svojou brutalitou a beštiálnosťou ďaleko prevyšujú staré socialistické. No všetko so všetkým súvisí, tieň minulosti sa vznáša nie len nad detektívmi, ale aj nad vrahmi. Na otázku, komu svitá na lepšie časy, zatiaľ nevie odpovedať nikto, všetko ukáže budúcnosť.

06 – Dán, Domink – Smrť na druhom brehu

Anotácia: Začiatky deväťdesiatych rokov boli hektickým obdobím nielen na oddelení vrážd, ale v celej spoločnosti. Čo sa dialo v Našom Meste automaticky registrovali aj detektívi, a nielen registrovali, aj riešili, vyšetrovali a vypočúvali. Zo zelenáča Richarda Krauza je samostatne pracujúci detektív a s parťákom Jozefom Fischerom zvaným Chosé riešia jeden prípad za druhým. Tento sa stal na jar 1994 ‒ na brehu rieky Morava na úrovni 4. kilometrovníka našli dvaja výrastkovia polozahrabanú, polorozpadnutú mŕtvolu muža. Nič zvláštne, pokojne mohla skončiť v krematóriu a na štátne trovy jej mohli podkúriť – to by ale nesmela mať uprostred čela pravidelný kruhový otvor s priemerom 9 mm. Stačil jeden pohľad a dvojici detektívov bolo hneď jasné, že ho nespôsobil vrták, ale olovo odliate do tvaru guľky. No z akej pištole bola vystrelená a čia ruka ju v tom momente držala, sa dozvedia až po dlhom vyšetrovaní, Chlapci z mord partie sa riadne zapotia, lebo nič nevedia ani o vrahovi, ani o obeti. Mŕtvy chlap nikomu nechýba. Nevedia ani to, že kruhový otvor uprostred čela sa onedlho stane symbolom vybavovania si účtov v podsvetí, ktoré sa práve začína formovať.

07 – Dán, Dominik – Nevinným sa neodpúšťa

Anotácia: Každý normálny človek má aspoň jedného kamaráta či kamarátku. Niekedy sa z nich stanú manželia, niekedy manželky, občas ostanú kamaráti kamarátmi. Hovorí sa, že čím ich je viac, tým je život ľahší, no nie vždy je to tak – často idú riadne na nervy. Zvládnuť výstrelky roztopašných kamarátov si vyžaduje riadnu dávku trpezlivosti, dokonca sa môže stať, že svojimi hlúpymi nápadmi doženú až k samovražde. Potom už iba rozpačito stoja nad hrobom, nechápavo krútia hlavami a stále dookola si kladú otázku: Kto za to môže? Nikto nechce byť vinníkom, nikto nechce niesť zodpovednosť za smrť kamaráta, nikto nechce cítiť vinu, ale nie každému sa to podarí. Životné cesty sa občas tak nečakane skrížia, osudy ľudí tak neuveriteľne prepletú a skomplikujú, že sa aj z obyčajnej náhody môže stať prípad. Napokon musia prísť detektívi Krauz a Chosé a pomôcť pri hľadaní pravdy. Nájsť ju môžu, to dokážu, ale zbaviť niekoho viny – na to právo nemajú. Niektorým kamarátom sa odpúšťa ťažko a nevinným sa nedá odpustiť vôbec.

Když se vydáte z vlakového nádraží ulicí Šancovou směrem k Trnavskému mýtu, uděláte si v podstatě takový výlet po moderní historii „Našeho Města“. Honosné kupecké domy, dnes povětšinou ošuntělé, či zcela vybydlené. Džungle zeleného plevelu v zápase s šedivou džunglí betonovu a černou asfaltovou. Uvnitř toho chaosu příbytky bezdomovců. Vietnamské večerky vedle honosných butiků. Rozestavěný mrakodrap, který nabízí nové luxusní bydlení novým zbohatlíkům přímo vedle neustále vrčící autostrády. Paneláky tu socialisticky popraskané, tu kapitalisticky polystyrenové. Podivná neidentifikovatelná zákoutí. Bratislava…

Naštěstí i přes všechnu tu lidskou zlobu, přes veškeré to rozpínající se zlo, přes veškerou tu ošklivost dokáže být Dán vtipný, milý a pozitivní. Samozřejmě v rámci možností detektivního žánru… A proto ho rád čtu i přes to jeho občasné „důchodcovské“ brblání, že snad kdysi – nedej Bože za komančů – bylo líp…

08 – Karika, Josef – V tieni mafie

Anotace: Drsný a zároveň dojímavý mafiánsky román o úpadku jednej celej generácie. Autor so znalosťou veci analyzuje príčiny formovania prvých zločineckých skupín, teritoriálne rozdelenie moci a vplyv podsvetia na politickú klímu v krajine. Jozef Karika sa neskrýva za pseudonym, umožňuje nahliadnuť do zákulisia nielen gangstrov nižšieho rangu, ale i mafie v bielych golieroch, fungovania regionálnej politiky i práce médií.

Po familiérním pitavalovi z Našeho Města přichází brutální Karika zdánlivě z jiného světa. Opravdu zdánlivě. Opravdu brutálně. Musím říct, že neznám v české literatuře ekvivalent k této knize. Zatímco v tuzemsku se jenom „švejkuje“ a tu a tam se jako do něčeho rýpne, ta slovenská – i díky Karikovi – jde daleko více nebojácně na dřeň. Možná proto, že Slovensko jako takové je jaksi více „na dřeň“.

Člověk by si hrozně přál, aby celý ten příběh byl jen brutálním románem pro pobavení drsných chlapů. Jenomže já jsem přesvědčen – vlastně já to vím – že ten příběh se skutečně odehrál – a odehrává stále znovu. Že hlavní hrdinové skutečně ten příběh žili a další ho žijí. Že v městských zastupitelstvích sedí titíž zastupitelé. Že desítky městských rad, spolu s tajemníky, řeší totožné problémy. Ale všichni ti skuteční a reální lidé mají jednu velikou výhodu. Většina čtenářů totiž Karikovi neuvěří. Většina lidí si bude dál naivně myslet, že se jedná jen o brutální mafiánský román. O novodobého slovenského Kmotra. Většina lidí si bude nadále přesvědčena, že takové věci se v realitě nedějí. Jenom v knize či filmu. A já té většině závidím. Někdy je tak pohodlné nevědět…

Je trochu děsivé to číst v kontextu s nedávnou vraždou novináře Kuciaka a jeho přítelkyně…

09 – Karika, Josef – V tieni mafie II – Čas dravcov

Anotace: Čas dravcov odkrýva ďalšie šokujúce skutočnosti o praktikách mafie, politickej korupcii, rozkrádaní eurofondov, o biznise s prostitúciou, ale aj o vzťahoch vplyvných mužov k ženám. Krutý boj o moc tentoraz zasiahne až do najvyšších politických sfér! Michal Harvan chladnokrvne odstránil všetkých nepriateľov aj spojencov, ktorí mu pomohli dostať sa na vrchol zločineckej moci. Teraz však narazí na rovnocenného protivníka a musí mu čeliť celkom sám. Po krvavej zrážke s nájomným psychopatickým vrahom padne až na samé dno – príde o všetko, čo dosiahol. Pomôže mu bizarný ľúbostný vzťah s prostitútkou nájsť stratenú silu, vrátiť úder a získať naspäť to, o čom si myslí, že mu patrí?

Zatímco první díl byl skvěle vystavěný a uvěřitelný, ten druhý klesá do hlubin literárního braku. Zmizela rafinovanost. Zmizel nadhled. Převládá hrubé násilí a bizarní erotika, mám pocit, že jen pro pobavení samotného autora. Ale popravdě – opět jsem to přečetl na jeden nádech. Příběh běží jak na drátku, lidé umírají jak na drátku, jen se dokola mění vodiči loutek. Karika psát umí a ví, jak si své čtenáře udržet. Slovensko je v jeho podání těžce balkánské“. Zda tomu tak je opravdu zjistím zanedlouho. Vzhledem k tomu, že se tam za pár dní stěhuji…

10 – Karika, Jozef – V tieni mafie III – Nepriateľ štátu

Anotace: Mafiánsky boss Michal Harvan je donútený bojovať do posledného dychu nielen za záchranu štátu, ale aj o život Sone – dievčatka, ktoré je jeho posledným spojivom s ľudskosťou. Stretne sa s najmocnejším nepriateľom, vplyvnou organizáciou založenou ešte dôstojníkmi Hlinkovej gardy, ktorá sa usiluje prevziať moc v krajine. Odhalí sprisahanie politických špičiek a zistí, že ciele štátneho prevratu sú oveľa hrozivejšie, než by si trúfol pomyslieť…

Třetí díl tak trochu je a tak trochu není zcela mimo realitu. S náznaky všeho, o čem Karika píše, jsem se za ta léta, co na Slovensko jezdím, už setkal nejedenkrát. Navíc jezdím právě na jižní Slovensko, což jsou takové „Sudety po Maďarsku“. S adorací Hlinky, s ortodoxním vlastenectvím, a s pokrouceným katolickým křesťanstvím jsem měl také co do činění. Doporučuji dokument Až přijde válka… režiséra Jana Guberta. Takže této politické fikci trochu rozumím.

Ovšem kniha klesla oproti druhému dílu ještě hlouběji do literárního škváru. Příběh sice má vše, co takovýto druh literatury vyžaduje – nemocné dítě kvůli ždímání emocí, pošahaného zloducha i pošahaného (tentokrát) klaďase, tajné spolky, konspirace, násilí, mučení, zvrácený sex a i závěrečný happy end. A přiznávám, že jsem to celé opět přečetl rychle a se zájmem. Ale s prvním dílem, který je drsnou obžalobou současné (nebo nedávno minulé) zvrácené východoevropské politiky, provázané s podsvětím, to nemá nic společného.

11 – Swallow, James – Nomád

Anotace: Centrum Barcelony ochromil teroristický útok. Na severu Francie byla rozprášena elitní jednotka tajných agentů. Ve vyprahlé poušti stojí děsivý ústav pro sirotky. A uvnitř MI6 se skrývá zrádce… Jen jeden muž dokáže odhalit, co všechno je za tím – pokud zvládne zůstat tak dlouho naživu.

Špionážní thrillery mám rád. Jenomže přeci jen trochu sofistikovanější. Fosyth, dejme tomu Ludlum. Tohle je takový MacGyver. Jednoduchý, ne moc komplikovaný příběh. Hrdina, co unikne všemu, snad i svému stínu. Akční béčko. Ale proč ne. I to si občas přečtu. Třeba „bondovky“. Jenomže tady se to nedalo. Nejsem rozhodně žádný „grammar nazi“, ale češtinu mám rád. A překlad této knihy občas připomíná text, který prošel strojovým překladem v Google. Zkomolené věty, podivný slovosled.

„Výbušný špionážní bestseller Sundy Times pro všechny, kdo si oblíbili thriller Já, Poutník…“, píše se v anotaci. Prostoduchost ve spojení se špatným překladem je opravdu výbušnou směsí, ovšem ve zcela jiném významu, než doufal nakladatel. Škoda. Obálka je velmi povedená, a kdyby kniha prošla řádnou redakcí, mohla by najít daleko více fanoušků. Momentálně je na trhu další kniha Jamese Swallowa Exil. Opět s pěknou obálkou. Ale budu mít chuť ji číst? Spíše ne…

Shortlink: