Čtení na měsíc – únor 2019

V únoru stále trvá můj stav psychické hibernace. Stále se snažím zastavit ten kolotoč v hlavě. Snažím se porazit tu divnou chemii, která ovládla můj mozek. Nakonec jsem si musel přiznat, že jsem se prostě propadl do vcelku hluboké deprese, ačkoliv to slovo nemám rád. O depresích jsem si ještě nedávno myslel, že se jedná jen o jinak pojmenovanou prokrastinaci. Je to jako se vším – pokud to člověk nezkusí na vlastní kůži, neuvěří.

Číst v tomto stavu je docela trýznivé. Hlavně knihy, ve kterých se řeší vztahy. Snad proto jsem po pár stránkách odložil Kingovo Růženky (mimochodem hrozný název… na Slovensku vyšlo jako Spiace krásavice, což ale také není bůhví co). Utajené dějiny byly tak bizarní, že jsem je s chutí slupnul. Navarro – a jeho špioni na konci studené války – mi pomohli nemyslet na vlastní problémy. Kniha o důvěře Rachel Botsmanové je tak zajímavá, že mi nevadilo při ní myslet také na důvěru ve vztahu mezi mužem a ženou. A toulat se po neznámých místech bylo úlevné…

Únor byl také naštěstí – zcela netypicky – plný krásných a slunečních dní. Brouzdal jsem po šumavských lesích a nabíjel se energií. Do sluchátek jsem pral poslední album Maroon 5 a zkoušel u toho nebulit. Na kolena mě dostal Valentýn, coby svátek zamilovaných…  Já ten den začal proces odmilování…

Toužím
Vytrhnout tě i s kořeny
Ze svého srdce
Toužím
v temnotě stát
Pohltit světlo
Udusit vzduch
Sublimovat
Toužím
V tobě spát
Probudit se nahý
Uhasit oheň
Nikdy neusnout
V tvém stínu klečet
Tmou tě přikrýt
Zimnicí hřát
Toužím
Necítit tvé doteky
Neslyšte tvůj hlas
Toužím
Nikdy tě nepotkat
Nelíbat tvá ústa
Nebýt v tobě
S tebou
A skrze tebe nekřičet
Cítit tvůj pot
Tvé vzrušení
Toužím
Nerozumět tvým slovům
Nepochopit tvůj rychlý dech
Nikdy s tebou nesplynout
V jedno tělo
V jednu duši
V jeden život
Toužím
Po ničem z toho všeho netoužit

***

A k tomu jedna náladová píseň:

Kamenná je tvoja tvár, keď sa vezieš po prúde.
Znamená to, že stretneme sa na súde.
Po prúde ťa čaká lacná zábava.
Po prúde sa bez bojov vyhráva…

01 – Aleš Česal, Otomar Dvořák, Vladimír Mátl – Utajené dějiny Čech I. – II.

Nakladatel: XYZ 2004 – Anotace / Dějiny Čech od pravěku po nástup osvícenství z netradičního úhlu… Výklad starších českých dějin vycházející z teorie existence tzv. paralelních světů a jejich prolínání do světa lidí. Dějiny lidstva jako dějiny zápasu s obyvateli paralelních světů, kteří spolu s „beztělci“ (duchy zemřelých) ovlivňují svět lidí. Dějiny jsou neustálým hledáním rovnováhy mezi člověkem, krajinou a paralelními světy.

  • Menhiry jako kamenná akupunktura?

  • Posvátné háje – rezervace pro „návštěvníky odjinud“?

  • Jak pracovala církev na projektu Ráj? Mohla skutečně zajistit lidem nesmrtelnost?

  • Pokusili se husité dne 14. 2. 1420 zastavit čas

Magické války, paralelní světy, nespočetné dimenze, nemrtví, šamani a čarodějnice… Pokud tyto termíny znáte jen z pohádek či komiksů, tahle kniha pro vás rozhodně nebude. Pokud jste se nikdy nesetkali s magií, okultismem, pokud vás nikdy nezajímali alchymisté, pokud… prostě pokud věříte jedné jediné realitě a to té, ve které žijete a na kterou si relativně můžete sáhnout, tak vás kniha bavit nebude. Pro nedotčeného čtenáře je až příliš… plná neobvyklých informací. Nejedná se totiž o běžnou „záhadologickou“ knihu, kterých je na trhu přehršel.

Ale pokud rádi bádáte nad věcmi mezi nebem a zemí, najdete zde vcelku dost inspirace.

02 – Navarro, Joe – Tři minuty do soudného dne: Příběh největší špionážní aféry v dějinách USA

Nakladatel: Cosmopolis 2017 – Anotace / Skutečný příběh dvou výjimečných mužů, připomínající hru kočky s myší, se odehrává na konci studené války. Je šokující výpovědí o tom, jak Americe a celému západnímu světu reálně hrozilo naprosté zničení kvůli rozsáhlému úniku tajných válečných plánů a strategických informací o jaderných zbraních.

Když si přečtete tuto knihu, bude vám jasné, proč „špatní hoši“ většinou zvítězí nad těmi „dobrými“. „Špatné“ kluky nezdržují žádné byrokratické kraviny, žádné předpisy, rozpisy, přípisy, žádné strachy o kariérní postupy. Žádné normy, pravidla, nařízení velitele jedné složky a jiná nařízení jiného vedoucího jiné složky. „Špatní“ kluci jdou a dělají špatnosti. „Špatní“ kluci totiž ví, že najít mezi těmi „dobrými“ skutečně „dobrého“, který má opravdu zájem tyhle špatnosti pojmenovat a dovést pachatele k potrestání je jako hledání jehly v kupce sena.

A když už se náhodou najde, pak to nemá zrovna jednoduché. Protože jeho nadřízení řeší, zda tato jeho činnost vlastně není jen pokus o to je připravit o místo. Lidé z vedení se bojí, jestli ten dobrý chlapec není dobrý jen proto, že chce v žebříčku státní agentury postupovat rychle a přes mrtvoly svých nečinných nadřízených. Stejně tak štve své kolegy, protože jim takzvaně „kazí normy“. On pracuje moc, takže oni vypadají, že pracují málo. A „špatní“ chlapi se jenom chechtají, mnou si ruce a vesele páchají špatnosti. Protože si také čtou tuhle knihu. O tom, jak funguje organizace, která je má chytit a potrestat.

Přesný a detailní popis práce agenta FBI z pera Joe Navarry je neuvěřitelně čtivý. Je zajímavý. Je depresivní. Vidět, jak špatně státní moloch bojuje se špatnostmi, vás naplní beznadějí. Ovšem vidět, že se naštěstí vždy najdou i skutečně „dobří“ hoši (či dívky), kteří svou práci dělají dobře a rádi, je špetkou naděje na konci temného Vesmíru. Výborná kniha.

Jste-li „špatní“ chlapci přidejte si hvězdičku za tu úlevu vědět, že represivní orgány páchají represi zejména uvnitř svých úřadů.

Jste-li „dobří“ chlapci (či děvčata), přidejte si hvězdičku za tu úlevu, že nejste na světě sami…

03 – Botsmanová, Rachel – Komu se dá věřit?: Aneb jak nás technologie sblížily a proč by nás mohly zase rozeštvat

Nakladatel:  Host 2018 – Anotace / Nové autority už nemají svatozář nebo diplom, ale důmyslné algoritmy… Každý den nasednou miliony lidí do aut neznámých řidičů nebo přespí u naprostých cizinců. To vše pouze na základě online hodnocení na té či oné platformě. Stejné miliony lidí současně přestávají věřit všem a všemu, čemu doposud svěřovali svůj život, peníze nebo bezpečí. Vlády, zavedené obchodní značky, banky, média a další instituce přicházejí o důvěru občanů, zákazníků a diváků. A popularitu naopak získávají různá protisystémová hnutí a technologické platformy.

Podle Rachel Botsmanové, expertky na vliv nových technologií na lidské chování, vstupujeme do věku distribuované důvěry: Naši důvěru stále více formují online nástroje, a to na úkor tradičních společenských vazeb. Co to však znamená pro politiku a pro lidskou společnost obecně?

Důvěra je určitě základem každého dobrého vztahu. Mé manželství dvacet sedm let fungovalo na důvěře. Na důvěře, která vycházela z lásky. A naše láska mohla být tak silná právě proto, že mezi námi existovala důvěra. Spojené nádoby. Dnes si uvědomuji, že důvěra byla základním atributem našeho vztahu. Ve chvíli, kdy jsme o ní přišli, se začal náš svět hroutit. A nakonec se zhroutil úplně. Pokud by se snad měl někdy znovu obnovit, nepůjde to bez obnovení důvěry. Ovšem znovu získat důvěru v něco, co vás zklamalo, jde jen těžko. To ví každý. A ví to také ti, kdo s důvěrou obchodují… Stejně jako ve vztahu je důvěra důležitá téměř ve všech oblastech života. A stejně jako ve vztahu se i zde zklamání velmi těžko léčí.

Rachel Botmsnaová předkládá v knize odvážnou teorii, a to že stojíme na začátku třetí, zatím největší revoluce důvěry v dějinách lidstva. Jako první vznikla důvěra lokální, kdy lidé žili v malých komunitách, v nichž každý každého znal. Následovala důvěra instituční, což je důvěra zprostředkovaná různými smlouvami, soudy nebo třeba značkami. Ta umožnila obchodu prorazit za hranice nejužšího okolí a položila nezbytné základy pro organizovanou průmyslovou společnost. Třetí je důvěra distribuovaná, která se teprve rodí a souvisí právě s dnešní dobou. Spočívá v tom, že jsme stále nedůvěřivější k lidem, ale nemáme problém věřit online nástrojům nebo platformám.

Asi nejděsivější je vize současné Číny, kde se právě zavádí systém sociálního kreditu. O vytvoření sociálního kreditního systému začali čínští představitelé hovořit v roce 2014. Cílem je, aby do roku 2020 získal každý občan Číny hodnocení na základě svého chování. To chce vláda monitorovat více než 170 miliony bezpečnostních kamer, umělou inteligencí, inteligentními brýlemi a technologií na rozeznávání obličejů. Výsledkem má být rozsáhlý dohledový stát, jenž dokáže sledovat všech téměř 1,4 miliardy Číňanů.

Podle záměru bude mít každý člověk „sociální kredit“, který bude ukazovat, jak dobrým a prospěšným občanem je. Pozitivní aktivity budou kredit vylepšovat, škodlivé aktivity kredit snižovat. Co přesně bude způsobovat poklesy či růst, je tajné, ale je celkem jasné, že směrem dolů vás povedou porušování pravidel, ať už těch jasně daných zákony (řízení, kouření, znečišťování), ale i uměle vytvořených. Tam může jít o přílišné hraní počítačových her, sdílení fake news a vůbec jinak nevhodného obsahu. Navíc jde o Čínu, takže kladný a záporný vliv bude silně založen i na ideologii a chování v souladu se společenskými normami.

Možná si řeknete, že je to šílené. Ale zamyslete se – nemáme tak trochu všichni touhu hrát podobnou hru? Získat si také „lepší hodnocení“ prostřednictvím svých účtů na Facebooku, Instagramu a dalších? Netoužíme, aby nás lidé co nejvíce lajkovali, posílali srdíčka, hvězdičkovali?

Kniha je prostě plná zajímavých a leckdy fascinujících informací. Botsmanová se chytře ptá a nabízí neotřelé odpovědi. Nabízí alternativy. Kam až budeme ochotni dojít ve své důvěře v technologie? Budeme věřit svým mobilům a aplikacím v nich víc, než svým přátelům? Budeme věřit autonomním autům? Budeme věřit robotům? Co budeme ochotní udělat, abychom měli lepší ohodnocení na sociálních sítích? Čeho všeho jsme ochotni se vzdát? Soukromí? Svobody…?

Tak tedy vítejte v dobrých časech… aneb… Zrzku se jménem Žofie Dařbujánová nemůžete nemilovat…

04 – Bonnett, Alastair – Ztracená místa, tajná města a jiné záhady na mapě světa

Nakladatel:  Jota 2015 – Anotace / Turistický průvodce? Sociologická studie? Geografická příručka? Historická esej? Filozofické zamyšlení? Výrazů, jimiž se dá charakterizovat nejnovější kniha Alastaira Bonetta, je celá řada. Autor čtenáře zavede na 47 neobvyklých míst po celém světě – od Leningradu na chladném severu po Mekku v rozpálené poušti, od vod Bengálského zálivu po hory střední Ameriky, od míst obecně známých až po taková, jež zná jen pár místních domorodců.

Ztracená místa – ideální výlety pro ztracené duše… říkal jsem si, když jsem knihu otevíral. Ostatně – jeden takový ztracený svět mám hned za humny. Krajina posetá nádobím – tak ji pojmenoval můj kamarád a místní spisovatel Roman Kozák v knize Šumavská přicházení.

Žil jsem v Sudetech severočeských, kde vysídlení původního německého obyvatelstva nezanechalo příliš velké jizvy v krajině. Jen v duších pamětníků. Moje babička utekla za Protektorátu do vnitrozemí. Po válce se vrátila do svého domova. Její otec umřel během totálního nasazení na zápal slepého střeva. Měla spoustu důvodů celé to období nenávidět. Nadávala na Němce, nadávala na Rusáky…  Škoda, že jsem si s ní o tom nepovídal víc. Tehdy mě to moc nezajímalo. Babička je už dlouho po smrti. A já se ze severu přestěhoval na jih. Do šumavských Sudet. A teprve tady, když jsem se procházel mezi zdivočelými zbytky zaniklých obcí, jsem naplno pochopil, jakou tragédií pro obyčejné lidi válka byla.

Ale Šumava není jen pomníkem ztracené (nebo chcete-li vyhnané, odsunuté) německé menšiny. Je také pomníkem nemilosrdného komunistického režimu, který zemi obehnal ostnatým drátem a hranice nechal (mimo jiné) hlídat samostatně útočícími psy.

A právě pro nás, co jsme žili čtyřicet let za těmi dráty, asi úplně neplatí to, co Bonnett píše na závěr knihy:  „Možná je načase přiznat, že hranice nás inspirují a že je máme prostě rádi. Svět bez hranic nejspíš zůstane navždy utopií, ale i kdyby se stal realitou, asi by nás moc nebavil…“

Ale přiznávám – malinko jsem si účelově upravil kontext oné věty. Protože když si přečtete knihu, pochopíte, jak to autor skutečně myslel. Ztracená místa jsou pro Bonnetta – profesora sociální geografie na univerzitě v Newcastlu – spíše jakýmsi „oslím můstkem“ pro zamyšlení nad tím, co pro nás vlastně znamená místo, kde žijeme. Jak nás utváří. Jaký má vztah k dějinám obecně, k dějinám národa nebo k dějinám jedince. Jakou paměť má krajina, má-li vůbec nějakou? Jak s těmi místy nakládáme? Jsme jako lidé „topofilové“; jsme „tvorové vytvářející a milující místa“? Podobná zamyšlení najdete třeba v knihách Václava Cílka.

Pokud se tu a tam nad něčím podobným zamyslíte, knihu vřele doporučuji. Pokud ne, tak ji doporučuji jako dobrý začátek, jako inspiraci, nad tím začít uvažovat…

Tak co vy na to, zlatíčka… 🙂

POZVÁNKA DO KINA

VOLARY – 16. 3. 2019 OD 17.00 HOD / Sdružení Ekocentrum – U nás pořádá: Expediční kamera 2019: již desátý ročník filmového festivalu pro cestovatele, sportovce i dobrodruhy!

V letošním programu najdete 6 filmů, oceněných například na Kendal Mountain Festivalu, Vancouver International Mountain Film Festival, ale i čerstvé novinky z domácí produkce.

Můžete se těšit na expedici do nitra peruánské džungle ve filmu Matsés, mrazivý příběh horolezce zraněného těsně pod vrcholem vysněné hory Tupendeo v pohoří Kašmír, novozélandské adrenalinové putování Waiau-Toa Odyssey na horských kolech a packraftech, medailonek handicapované lezkyně z Nové Anglie ve snímku Stupmed, závod napříč Spojenými státy v podání dvou houževnatých cyklistek ve filmu Divided a Kroky na hraně neboli běžeckou výpravu slovenských ultraběžců po stopách nelítostné židovské historie.

Shortlink: