Pulkrábek, Jaroslav – Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete 3

Šumavské pověsti a báje Jaroslava Pulkrábka jsou psány laskavým a čtivým způsobem. Šumava je v nich jedním dechem nádherná i krutá. Lidé zde žijí na kopcích, mezi slatěmi a močály, v údolích téměř bez slunce, na samotách, či v odříznutých malých vískách, a to je přesně to správné podhoubí pro leckdy neuvěřitelné příběhy, které v kronikách většinou skutečně nenajdete, ale které si lidé u ohýnků či u sklenice piva vyprávějí dodnes…

Jaroslav Pulkrábek napsal během šesti let téměř 300 příběhů , které vychází v sobotní příloze Prachatického deníku pod značkou „Vypráví se, že…“ . Během té doby již vyšel výběr rovné stovky těchto pověstí ve dvou e-knihách a jedné knize tištěné. Třetí soubor padesáti pověstí v elektronické verzi již tradičně doplní ilustrace Mariky Petrmanové.

šumavské povídání 3

 

Vydalo
Nakladatelství Petr Čmerda – DriftBooks
jako e-knihu č. 11
rok vydání 2015
(pouze elektronické vydání)
odpovědný redaktor: Marika Petrmanová
konverze do elektronických formátů: Jakub Rákosník
ilustrace: © Marika Petrmanová 2012 – 2015

© Jaroslav Pulkrábek 2009 – 2015
Vydáno ve spolupráci:
PRACHATICKÝ DENÍK

 

data driftbooks

„…Šumava je drsný kraj – říká se – a něco na tom jistě bude. Stačilo pár desítek let, aby se vylidnila, zpustla a ztratila svou lidskou tvář. Ovšem Jaroslav Pulkrábek jí umí skrze své povídání znovu oživit. Znovu se můžeme procházet po návsích dávno zaniklých vesniček, nakouknout do kostelů, které zbořil neúprosný čas a hloupost podivné ideologie. Chodit po cestách, které jsou dnes zarostlé. Šumava je v Pulkrábkových pověstech opět plná lidí. A tam, kde jsou lidé, jsou také radosti i strasti. Tam se rodí děti, ale také se umírá, ať už přirozeně, či kvůli válkám, tragédiím nebo vlastní rukou. Tam si lidé povídají, zpívají, tančí, ale také pomlouvají, lžou a hašteří se. Šumava je v nich plná lásky a něžnosti, ale také pláče a neštěstí. A… Ale to už si přečtěte sami. Do třetice všeho dobrého…“ Petr Čmerda (nakladatel)

O autorovi: Jaroslav Pulkrábek

Jaroslav Pulkrábek (*1964), se v roce 1988, zlákán romantikou, odstěhoval na Šumavu, kde zprvu pracoval jako dřevorubec v oblasti Boubína, později vystřídal několik povolání, mimo jiné pracoval i ve sklárně. V současné době je ředitelem Městského kulturního střediska ve Vimperku.

Jeho domovem se stala fara v Horní Vltavici, kde působí jako kostelník. Pravidelně publikuje v časopise Vítaný Host, je šéfredaktorem měsíčníku Jan Prachatický. Od roku 2009 píše každý týden pro sobotní vydání Prachatického deníku pověst či příběh do rubriky „Vypráví se, že…“

V dubnu letošního roku (2015) získal hlavní cenu za kvalitní novinářskou publicistiku, zaměřenou na památky v soutěži PRIX NON PEREANT, vyhlašovanou sdružením Pro Bohemia a Syndikátem novinářů, za cyklus Zbořené kostely Šumavy.

UKÁZKA Z KNIHY:

Shortlink: