Knižní čtvrtek Jaroslava Pulkrábka – Na břehu Blanice

šumavská čítárna - driftbooks 02

Rád čtu o místech, jenž důvěrně znám. Tedy vlastně, o kterých jsem si až doposud myslel, že je důvěrně znám. Než jsem se pustil do čtení této knihy.  Přiznávám bez mučení, že jsem přeskočil první dva díly trilogie (ta postupuje od soutoku k pramenům) a k řece jsem obrazně řečeno sestoupil až u Svinětic. Zato jsem pak  vydržel Blanici sledovat až  k samému prameni.  Profesionálně, komplexně a přitom čtivě zpracovaná historie jednotlivých mlýnů, spojená s lidskými osudy a   občas doplněná  místopisem.

Autentické vzpomínky lidí. Odsun, znárodňování.  Řada nových i starých a pro mne mnohdy zcela neznámých fotografií či pohlednic.  Třeba ta s cudrovickým kostelem.  Nebo pohlednice z Podedvor. Přestože doma mám knihovnu nacpanou „šumavskými“ tituly, něco podobného v ní doposavad chybělo. Teď již vím, že kdo nezná šumavské mlýny, nezná Šumavu. Ne nadarmo bývali mlynáři elitou národa.

Jaroslav Pulkrábek

Na břehu Blanice – K šumavskému prameni – Jaroslava Pixová
Nakladatelství Kalina
ISBN 987-80-904346-7-7
počet stran 304

Oficiální anotace: V knize se čtenáři seznámí s osudy celkem třiceti mlýnů, čtrnáct z nich už neexistuje. Historii a osudy mlýnů na Blanici uzavírá třetí díl knihy Na břehu Blanice – K šumavskému prameni autorky Jaroslavy Pixové z Putimi. Putování proti proudu této romantické řeky od soutoku Otavy s Blanicí nyní pokračuje od Rožboudovského mlýna u Svinětic přes Bavorov, Blanici, Strunkovice, Žíchovec, Těšovice, Husinec a další obce až k šumavskému prameništi. Autorka popisuje celkem třicet mlýnů, z nichž čtrnáct už  neexistuje. Jedná se o objekty zejména v pohraniční oblasti, odkud po druhé světové válce nuceně odešli jejich němečtí obyvatelé.

img195

e-boke-store-05a

Shortlink: