Literární Šumava 2014 ve Volarech

V rámci 18. ročníku vzájemného setkání jihočeských a západočeských knihovníků pod názvem „Literární Šumava 2014“ ve volarském městském hotelu Bobík proběhlo představení a křest nové knihy Jaroslava Pulkrábka Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete.

Knihu se aktéři večera Roman Kozák a Jaroslav Pulkrábek rozhodli pokřtít věru netradičně – jedna dobrovolnice z řad knihovnic si vyšňupala „lajnu“ výborné tradiční šumavské směsi tabáku tzv.brizilu, kterou pánové stylově připravili zlatou platební kartou přímo na obale knihy.

šumavské povídání pulkrábek 10

Šňupací tabák „brizil“ či „prizil“ bývala směs oblíbená pro svou divokou příchuť. Základem jsou tabákové listy z Brazílie (odtud název). Ke třenému tabáku se přidává vepřové sádlo, které dodává příjemnou vůni. V závislosti na individualitě jsou pak přidávány drcené suché švestky, prášek z pecek, dřevěné piliny a popel ze dřeva, cukr, vápno, dýmkový tabák, komisárek a stromová kůra. Ti, co mají čich otupělý, si přimíchávají jemně mleté sklo(!), někteří i drcené kravince…

Ale není se třeba bát o zdraví knihovnice – pánové raději použili modernější verzi šňupacího tabáku – tzv. „schmalzler“ (výrobce Pöschl Tabacco) dovezený z nedalekého bavorského města Perlesreutu…

Šumava – výroba a pašování tabáku…

Nedílnou součástí historie šumavských obcí bylo pašeráctví. Přes šumavské lesy se dopravovaly různé potraviny – cukr, bavorská sůl, káva, mouka, nebo mladý dobytek. Avšak od roku 1784 (po vyhlášení státního monopolu zakazujícího dovoz brazilského tabáku) to byl zejména bavorský šňupací tabák „brizil“ či „prizil“…

Často se uvádí, že pravým králem šumavských pašeráků byl „Tabákový Petr“ (v místním nářečí „Towok Pedr“), ale jeho pravé jméno prý vlastně nikdo neznal. Jeho odchodem z tohoto světa v r. 1913 údajně skončila sláva šumavské pašerácké romantiky, která však bývala mnohdy i krutá a vyžádala si při střetu nejeden lidský život. Šumavští horalé, obyvatelé tehdejších horských dvorců, Tabákového Petra prý vždy upřímně vítali a hostili, protože i jim přinášel jedno z mála potěšení ze sousedních Bavor..

Šňupali šumavští dělníci, statkáři, chasníci, lesníci a řemeslníci. Při setkání si dotyční vyměnili „piksly“ s brizilem, a ochutnali a pochválili nabídnutý tabák. Byl to skutečný obřad, který začínal rozložením velkého modrého nebo červeného kostkovaného kapesníku, následovalo důkladně hlasité vyčištění nosu a potom se z piksly nasypal brizl na hřbet ruky a rychle se vtáhl do nosu. Následkem působení bylo hlasité kýchnutí. Brizll se nejlépe uchovával v červených lahvičkách z rubínového skla, obyčejný tabák „císařský“ v lahvičkách bílých (v červených rychle vysychal). Lahvičky na tabák byly zdobeny ornamenty, barvami i monogramy majitele či veršovánkami, jež byly chloubou každého šňupajícího. Rozsáhlejší soubory můžeme nalézt v několika muzeích v Bavorském lese, např. ve Zwieslu, Weisensteínu, Frauenau apod. (http://is.muni.cz/)

šumavské povídání pulkrábek 01 šumavské povídání pulkrábek 02 šumavské povídání pulkrábek 03 šumavské povídání pulkrábek 04 šumavské povídání pulkrábek 05 šumavské povídání pulkrábek 06 šumavské povídání pulkrábek 07 šumavské povídání pulkrábek 08 šumavské povídání pulkrábek 09 šumavské povídání pulkrábek 11 šumavské povídání pulkrábek 12 šumavské povídání pulkrábek 13 šumavské povídání pulkrábek 14 šumavské povídání pulkrábek 15 šumavské povídání pulkrábek 16

Shortlink: