Můžete mi, prosím, doporučit knihu, u které jste se smáli nahlas…?

„Můžete mi, prosím, doporučit knihu, u které jste se smáli nahlas, a to bez ohledu na to, kde jste ji četli? Děkuji…“ Tento dotaz se objevil na stránkách fejsbůkové skupiny Co čteme, a protože také neustále hledám knihy, které by mě pobavily, jal jsem se prohlížet zhruba dva sta (dnes jich bude zřejmě daleko více) komentářů. A jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že se tam dokola opakuje pár jmen, které víceméně znám a zhruba polovinu z nich bych já osobně za vtipné nepokládal. Ale čtenářství je věc individuální a stejně tak tomu je s humorem. Zatímco především maminky pravděpodobně pobaví trampoty těch nejmenších – papání, blinkání a kakání (Cabicar, Frýbová, Brett…), a ženy obecně pak asi humor alá Betty McDonaldová, muži budou hledat humor zcela jiný. Navíc jsem přesvědčen, že tomu, čemu se smějeme ve čtrnácti, se nebudeme smát ve čtyřiceti. Ale samozřejmě existují určité stálice, které září napříč generacemi ba i napříč stoletími a navíc napříč národy, protože leckterý humor je samozřejmě značně „lokální“.

Má generace vyrostla na povídkách Šimka a Grosmana a následně na Cimrmanovi. Proto nás až tak neohromí Stoletý stařík a další knihy postavené na podobném stylu humoru. Nebo – budu raději mluvit za sebe – mě to až tak moc nebavilo. Hodně se v komentářích objevoval Saturnin. Hašek. Dále pak třeba Ivan Kraus, Pawlovská, Boček, Hartl… Z těch zahraničních Jerome Klapka Jerome, Pratchet, Allen, Rosten nebo třeba Irvin Welsh.

Je vlastně smutné, že veselých knih je tak málo. Pravdou prostě je, že pobavit a navíc dobře pobavit je velké umění. A tak jsem si řekl, že si vytvořím takový podseznam knih, které pobavily mě, a které bych tedy té dotazující se paní doporučil. Určitě si nevzpomenu na všechny. Pokusím se ho tedy postupně doplňovat a aktualizovat. Základ bude tvořit můj čtenářský deníček a pak zkusím dolovat z paměti. Znovu tedy podotýkám, že se jedná o výběr zcela subjektivní (navíc ovlivněný nedokonalou pamětí), který si nedělá žádné nároky na to, stát se čímkoliv jiným. U těchto knih jsem se bavil a smál, ale nezaručuji, že to samé potká vás… Cesty čtenářské jsou prostě nevyzpytatelné.. 🙂

**********
Ferdošů(f) čtenářský deníček 2015 – 2017

Helgason, Hallgrimur – 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
Tom Robbins – Pozpátku letící divoké kachny
Tom Robbins – Tibetský broskvový koláč
Bryson, Bill – Appalačská stezka
Bryson, Bill – Amerika 1927: Lindbergh: Letci a hrdinové transatlantiku
Hodgkinson, Tom – Jak být líný
Hodgkinson, Tom – Jak být volný (Užívejte života naplno)
Boček, Evžen – Poslední aristokratka
Hawks, Tony – Okolo Irska s lednicí
John Irving – Ulice Záhadných tajemství
Laurent Quintreau – Hrubá marže
Douglas Adams – Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho
Douglas Adams – Dlouhý, temný čas svačiny duše
Colfer, Eoin – Hlubokej průser
Stančík, Petr – Mlýn na mumie
Stančík, Petr – Pérák
Brycz, Pavel – Střídavá péče pro Kukačku
Hartl, Patrik – Malý pražský erotikon
Hartl, Patrik – Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Lodge, David – Den zkázy v Britském muzeu
Zibura, Ladislav – 40 dní pěšky do Jeruzaléma: O pouti bez cukrové vaty
Faber, Michel – Evangelium ohně
Welsh, Irvine – Porno
Horníček, Miroslav – Dobře utajené housle
Horníček Miroslav – Chvalozpěvy
Horníček, Miroslav – Jablko je vinno
Evans, Robert – Stručná historie neřesti: Jak zlozvyky budovaly civilizace
Puértolas, Romain – Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY

drobné povídání o zmíněných knihách najdete v jednotlivých dílech mého čtenářského deníčku – ZDE

**********
Takže obecně…

V mém čtenářském seznamu se objevují pouze jednotlivé tituly od určitých spisovatelů. To je přirozené. Je tedy asi potřeba vytvořit jakýsi podseznam autorů (autorek), u kterých si myslím, že vás pobaví vždy. Uff. Čím déle to píšu, tím více si uvědomuji, jak je každé generalizování složité. Jak je složité onu kategorii „vtipné, humorné“ vměstnat do nějakých pevných mantinelů. Ono to vlastně nejde. Kniha může být zábavná i když se v ní píše o závažných věcech. Může být plná jednotlivých vtipů a gegů, a přesto bude smutná. Nebo může být vtipná tak nějak celkově.

Tedy znovu. Jsou to knihy (a autoři či autorky), které jsem četl a pobavili mě. Ke kterým bych se určitě rád vracel. Nic víc. Ano… mohl bych začít „googlovat“ a jednotlivé knihy by se mi patrně z těch hlubokých vod postupně vynořovaly. Ale to se mi nechce a není to ani záměr. To, co se mi v hlavě uchytilo muselo být tak silné, že pouze o tom má význam psát.

Smích z českých luhů a hájů…

Smích česko-slovenský by nám měl být nejblíže. Rozumíme mu. Rozumíme kontextu. Text nebude případně komolen, nebo jinak ovlivněn, překladem.

Z českých luhů a hájů bych určitě doporučil knihy pana Svěráka, který umí s češtinou pracovat vskutku noblesně a jeho jemný a chytrý humor mám velmi rád. Pan Horníček. Totéž… Stančík, tak to je přímo ohňostroj humoru, ovšem velmi specifický a ne každému lahodící. Stančík umí úchvatně kouzlit s češtinou. Dosti čtenářů doporučovala Ivana Krause. Tak jsem zkusil knihu „To na tobě doschne“. Ano, u první kapitoly jsem se smál nahlas. Z tohoto pohledu, bych ji do seznamu mohl zařadit. Ale zbytek mě už tolik nebavil. Přesto Ivan Kraus do tohoto seznamu patří – díky své milé neurážející ironii a chytrému nadhledu. Ivanka Devátá – takový milý, jemný humor. Pavel Brycz – to je zvláštní kapitola. Jeho humor je mi blízký, protože jsme přátelé, protože jsme studentská léta prožili společně a jsme tudíž na stejné vlně. Těžko tedy dokáži odhadnout, zda vás také pobaví, ale to vlastně není smyslem tohoto článečku. Já se nad Bryczovými knihami směji a tedy jsou právem v mém seznamu. Hartl – no, u něj jsem poměrně na hraně, zda ho do svého seznamu zařadit. Ale budiž. To samé mám u Bočka. Aristokratka mě pobavila. Další díly jsou už jenom ždímaním téměř suchého prádla. Do seznamu dávám i slovenského autora detektivek Dominika Dána. Píše vesele o neveselých věcech.

Česká klasika, jasně. Hašek, Poláček, Pavel, Čapek… Vančurovo rozmarné Rozmarné léto. Samozřejmě Bohumil Hrabal. Jako student jsem přečetl vše co bylo k dostání. Byla to četba téměř iniciační. Ovšem u něj mám pocit, že onen humor ve mně vyvolávají spíše geniální filmové adaptace povětšinou pod taktovkou Vladimíra Menzla. Samotné knihy mi nepřišli „humorné“, spíše tragikomické. Ale do seznamu bych je přeci jen zařadil. Saturnin, který se v komentářích objevoval velmi často mě nikdy neoslovil. Pravděpodobně jsem tu knihu četl. Nedávno jsem dokonce dostal od kamaráda jedno novější vydání. Film jsem také viděl, ale naprosto mě neoslovil. O druhém díle, který napsal – mě značně nesympatický – bývalý politik Macek ani nemluvím. Nebudu ho číst z principu.

Dále pak třeba hity, které byly dlouhá léta „v trezoru“. Černí baroni pana Švandrlíka a Tankový prapor Josefa Škvoreckého. Ostatně všechny knihy s hrdinou Dannym Smiřickým mám spojené s humorem, byť značně trpkým.

Autoři Česko – Slovenští

Zdeněk Svěrák
Miroslav Horníček
Petr Stančík
Ivanka Devátá
Pavel Brycz
Jan Hartl
Evžen Boček
Ivan Kraus
Jaroslav Hašek
Karel Poláček
Ota Pavel
Bohumil Hrabal
Miroslav Švandrlík
Josef Škvorecký
Ladislav Vančura
Dominik Dán

Humor přímo světový…

Takže… tady jsme samozřejmě na tenkém ledě. Vzhledem k obrovské šíři světové literatury bude můj seznámek jen střípkem. Pokusím se zvýraznit pár jmen které jsou pro mě důležité, a které já osobně považuji za jakýsi základ. Zbytek mých tipů najdete v seznamu vybraných knih v rámci čtenářského deníčku. Ten si ovšem píšu teprve čtvrtým rokem. Vše ostatní podlehá značné časové erozi. I to byl vlastně důvod začíst si deníček psát.

Je přirozené, že čtenářský vkus bývá značně individuální. přesto knižní svět tu a tam zachvátí určitý výrazný fenomén. Napadají mě třeba Harry Potter, nebo knihy Dana Browna. Zeměplocha… Některé jsem sdílel, většinu ne. Potter mě minul úplně. Ale nečetl jsem třeba ani Pratchetta. O komiksech nevím zhola nic. Své období sci-fi jsem si zřejmě odbyl jako mladý a dnes mě příliš neláká. Můj čtenářský vkus je tedy mírně mimo hlavní proud. Proto v mém seznamu zřejmě nenajdete některá očekávávaná jména.

Tom Robbins
Kurt Vonnegut
Bryson Bill
C. D. Payne
Douglas Adams (Stopařův průvodce…)
John Irving
Stephen Clarke – (série Merde)
Irvine Welsh
J. K. Tool – (Spolčení hlupců)

Smích klasický až akademický…

Mark Twain
Jerome Klapka Jerome
David Lodge
Wodehouse P. G.
Gabriel Chevallier – (Zvonokosy)

Smích dětský…

U dětské literatury je síto mé paměti plné obrovských děr. Na povrch vyplouvají opravdu jen ty „best off“ tituly, které můj čtenářský vkus ovlivnily nezapomenutelně…

Josef Lada – Kocour Mikeš
Vojtěch Steklač – Boříkovy lapálie
René Goscinny – Mikulášovy lapálie
N. N. Nosov – Neználek

Kir Bulyčov – Mimozemšťané z Guslaru
Miroslav Švandrlík – Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka

(seznam aktuální k 1. 4. 2018)

Shortlink: