Někdo to rád vlakem… Bretaň (část druhá)

Psal se rok 2005. Téměř dvacet let po revoluci, ale já měl stále pocit, že jsme v Evropě – té západní – tak nějak noví. Jakoby návštěva těchto kdysi zapovězených krajů byla stále ještě čímsi magická a jedinečná. Dnes tyto cesty své kouzlo ztratily. Částečně kvůli jejich samozřejmosti. Částečně kvůli všetečnému a všudybylnému internetu. Pro porevolučí generaci je cestování po světě naprosto běžné. Když si své texty čtu dnes, zdají se mi archaické, antikvární. Jedno desetiletí – a jaký jiný svět. Přesto jsem přesvědčen, že všechna ta napsaná slova, všechny ty vzpomínky měly a mají smysl. K tomuto pocitu přispěl i citát z knihy českého biologa, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka z knihy Země spatřené: minulost minula a je pryč – neuděláme-li však pokus ji chytit a konzervovat do slov, zbude z ní jenom přítomnost, do které se metamorfovala…

Petr Čmerda

francie2005-13

Driftujeme… (zleva) Petr Čmerda & Roman Kozák

Francie – Bretaň 2005

  • část první najdete ZDE

Suchou nohou po mořském dně

V Saint Malô jsme zanedlouho. Máme jen rámcovou představu, co nás vlastně čeká. Město obehnané hradbami. Než se vnoříme do centra města, chceme se pokochat pohledem z hradeb. Snad to byla intuice. Před námi se otevírá jedna z bran na pláž pod městem. Je odliv a voda daleko. Mořské dno je obnažené a vlhké. Neváháme a běžíme. Kdy se vám povede suchou nohou procházet se po mořském dnu. Odliv zpřístupnil také několik ostrůvků, které jsou rozsypané kolem města.

francie2005-11

Kdy se vám povede suchou nohou procházet se po mořském dnu.

francie2005-12 francie2005-14 francie2005-15

Běháme, radujeme se, sbíráme mušle, fotíme, užíváme krásného počasí. Návrh zůstat celý den je dvojhlasně přijat. Odpolední siestu trávíme na hradbách. Popíjíme růžové keltské víno a sledujeme turisty, prchající z ostrovů před rychlým přílivem. Pohoda a žádný spěch. Projdeme si útulné městečko plné obchůdků v uzounkých uličkách a pomalu dojdeme až k minimajáčku, stojícímu na visutém molu, a sledujeme lodě. Jeden „kýčovitý“ záběr za druhým. Prostě slunce, moře, víno…

francie2005-15a

Popíjíme růžové keltské víno a sledujeme turisty, prchající z ostrovů před rychlým přílivem…

francie2005-16 francie2005-17 francie2005-18

Místní specialita – cidre

Ve zpátečním vlaku do Rennes chutnáme místní specialitu – cidre. Je to jakýsi kříženec piva a jablečného moštu, nebo něco podobně zběsilého. Mám pocit, že piji jar na nádobí. Nu což, proti gustu… Noc přečkáme v Brestu. Opět tápeme v jízdních řádech. Co ještě stihneme? Láká nás Morloix (čti Morloá), zejména kvůli půvabnému jménu, které mi připomíná Morlora z Nekonečného příběhu. Také samozřejmě kvůli impozantnímu železničnímu viaduktu. Láká nás také Roscof. Malý přístav, o kterém jsme četli v knize pana Kožíka. Chceme ale hlavně na břeh Atlantiku. Uvidíme, co nám bude ráno umožněno.

Večerní Brest je klidný a sterilní. Průmyslový a vojenský přístav. Město bez chuti a zápachu. Ceny místních hotelů jsou nad naše možnosti. Čekárna je malá a nevlídná. Navíc nevíme, zda ji na noc nezamykají. Večeříme nad přístavem, kousek od jediné zajímavé budovy. Bývalá pevnost a v současnosti muzeum. Nedá se nic dělat, riskneme spánek v parku uprostřed města. Malinko se ošívám, ale únava je silnější. Kromě jednoho pádu z lavičky noc probíhá v klidu. Šum listí a nedalekého oceánu uspává a uklidňuje.

(pokračování příště…)

francie2005-20 francie2005-21 francie2005-23

POKRAČOVÁNÍ ZDE

driftbooksehop

Shortlink: