Šumavský literární čtvrtek…

Věren tradici, zaběhl jsem ve čtvrtek do knihkupectví. Já tam tedy byl i v úterý, ale to nevadí, ten čtvrtek je takový stylový. Na pultě jsem našel hned dvě novinky nenovinky. Jednak Roklanskou hájenku ve vzpomínkách od Eriky Zemanové. Ty vyšly už v roce 2011, ale v jiném nakladatelství, jiném formátu a jiné úpravě. Podle prvního prolistování jsem tam nic nového nenašel, ale stejně jsem si ji koupil. I kdyby tam přibyla jediná fotečka, nebudu litovat. Druhým šumavským titulem je překlad německé knihy Se VII. sborem do šumavských Sudet. Poprvé vyšla v roce 2011. Jedinou změnou je mírně zvětšená orlice na obálce, jinak jde, jak se ostatně píše v tiráží, o dotisk prvního vydání. To už mám, tak jsem u něho zůstal. Ale kdo nemáte, neváhejte.

Heydrich, Hitlerova neteř, Šumava a taky Josef Pecka… / Té knihy bych si asi ani nevšiml, kdyby mi o ní neřekl Petr Čmerda. Špionážní romány totiž moc nečtu. Jenže tady je do toho zamotaná Šumava. Román spojuje dvě události, které spolu vůbec nesouvisí, ale v této knize asi ano. 18. září 1931 byla v Mnichově nalezena v kaluži krve mrtvá třiadvacetiletá Angela „Geli“ Raubalová. Oficiální závěr vyšetřování zněl – sebevražda. Na Štědrý den roku 1937 na Šumavě havarovalo nárazem do svahu Huťské hory dopravní letadlo společnosti Air France. Všichni na palubě zahynuli. Jak že podle autora spolu tyto dvě události souvisejí? Mrtvá dívka byla neteř Adolfa Hitlera, o níž se šířily fámy, že byla něco více než jen jeho příbuzná. Letadlo – příčina havárie nebyla dodnes plně objasněna – mělo přepravovat kompromitující materiál na nacistického vůdce o jeho podílu na Angelině smrti. Zatím jsem ve dvou třetinách a Šumavě je věnována úvodní strana, tak uvidím co se z toho vyklube. Ale neřeknu vám to. Kupte si ji taky.

No a druhou knihou, která obohatila moji knihovnu je Peckovo toulání po Šumavě a i kousek pod ním. Byl jsem i na křtu knihy, ale to jsem ji již měl, tak ji ani nepodepsal. Snad ho někdy někde chytím. Josef je naprostá jednička mezi průvodci. Šumavu zná jak snad nikdo na světě a hlavně ji miluje. Zná každý kopec a rozpozná kdejakou kytičku, ví toho hodně o historii, o sklářství a podobně. A protože není skrblík, tak se o vše podělí. O znalosti i svačinu. Takže Josefa je dobré číst, ale hlavně s ní vyrazit do terénu. Stojí to za to.

Jaroslav Pulkrábek (sumava-litera.cz)

Shortlink: