Čtení na léto 2021
O svém letním čtení začínám psát v půlce září. Chvilku jsem byl na vážkách, zda vůbec budu ještě čtenářský deníček psát. Jedním okem člověk vidí, jak marná a zbytečná všechna ta slova jsou v té obrovitánské záplavě slov, kterou chrlí (nejen) světový internet. Jenomže druhým okem jsem (sice jen letmo, ale přece) zahlédl, že slova, která píšu, jsou důležitá pro mě. Je to jakási kotva. Kotva, kterou vyhazuji ze své křehké bárky do rozbouřeného moře. Kotva, ke které vzhlížím v jakési bláhové naději. Udrží mě ta kotva (ta slova) uprostřed chaotického oceánu poblíž spásné pevniny? Bude to tenké lano schopno udržet mě dostatečně pevně v realitě, kterou jsem celý život považoval za svůj osobní soukromý ostrov?
Nepopírám, že mou duší prorůstá nicota. Lhostejnost. Bezduché nic požírá všechny jistoty, které jsem si naivně celý život střádal. Zbývá snad už jen pár věcí v KáPéZetce. Ale ani ta krabička poslední záchrany už není v mé moci. Je zakopána na ostrově, u jehož břehů kotvím. A kotvou jsou má slova. Kotvou je mé čtení. Má realita visí na vlásku…
A trochu oslím můstkem se dostávám k tomu, co bylo ústředním motivem mého letního čtení. Zánik… Zánik jistot. Loď západní civilizace se dle mého už ze svých kotev utrhla… Pluje rozbouřeným oceánem chaosu. Pluje bez kurzu, uchvacována různými proudy. U kormidla se zmatečně mění kormidelníci, volení i samozvaní kapitáni jsou zcela pravidelně házeni přes palubu… Posádku ovládl strach. Pasažéry moří pandemie neznámých nemocí. Deptá je beznaděj…
Nedávno jsem přemýšlel, jak ošidné jsou naše jistoty. Co všechno mohl zažít člověk narozený třeba v roce 1920. První i druhou světovou válku. Studenou válku. Sametovou revoluci. Arabské jaro. Kapitalismus i komunismus. Diktaturu ve všech možných podobách. Neuvěřitelný technologický pokrok. Neuvěřitelný úpadek mravů. Peníze, které byly podloženy zlatem a peníze, které jsme si vymysleli. Digitální peníze. Nevyléčitelné choroby, které už umíme léčit. Nové hranice, nové vlády, nové země, nové národy, nové ideologie. Jeden lidský život a tolik různých změn. Kde tedy bereme tu jistotu, že chod svého života třímáme pevně v rukou? Jeden lidský život a vše se tolikrát mění. Jeden lidský život, který v makrokosmu znamená jen neznatelné zakmitnutí jiskry…
Ale nechme mudrování. K létu patří krásné dívky a veselé letní písničky… Alice Phoebe Lou je poslední dobou mou zářivou jiskrou… Díky za to…
01 – Thilliez, Franck – Pandemie
Nakladatel: XYZ (2021) – Anotace: V oblíbené ptačí rezervaci z neznámého důvodu uhyne několik labutí. O pár hodin později někdo nedaleko Paříže zavraždí muže a jeho psa a v blízkém rybníku se najdou zohavené ostatky čtyř těl. A mezitím se ve Francii začíná šířit neznámý kmen chřipky. Jak to spolu souvisí? Je snad vše součástí něčího psychopatického plánu? Na scénu přichází komisař Sharko a Lucie Hennebelleová. A tentokrát půjde o hodně – o záchranu celého lidstva.
02 – Férey, Caryl – Zulu
Nakladatel: Host (2014) – Anotace: JAR. Jako dítě unikl Ali Neuman, příslušník etnika Zulu, milicím strany Inkatha bojujícím proti Africkému národnímu kongresu. Ani jeho matka, která tehdy byla jediná z rodiny v bezpečí, netuší, čím prošel… Jako policejní ředitel v Kapském městě, výkladní skříni Jihoafrické republiky, musí Neuman čelit všudypřítomnému násilí a AIDS. Události dostávají spád, když je v parku nalezena zmasakrovaná mrtvá běloška, poté co požila novou drogu děsivých účinků. Slumy na okrajích idylických pláží, koncentrující naprostou bídu, se nekontrolovatelně rozlévají pod náporem nových příchozích. Neuman, jehož matku napadli za bílého dne, posílá naslepo svého nejbližšího spolupracovníka po více než nebezpečné stopě… I když apartheid skončil, staří nepřátelé stále číhají ve stínu…
Tyto zdánlivě nesouvisící tituly spolu přeci jen mají něco společného. Thilliez se možná knihou Zulu inspiroval, možná je jen náhoda, že v obou knihách najdeme jednoho a téhož záporného hrdinu.
Zásadní rozdíl mezi nimi je ale v tom, jak jsou napsané. Zatímco Thilliez je standardně a očekávatelně těžkopádný až téměř nudný, Férey píše živě, zábavně, živelně…
Thilliez napsal svou pandemii pár let před tou skutečnou pandemií, kterou právě zažíváme. Konspirátor by řekl, že vlastně napsal jakýsi scénář současného dění. V tom je ta kniha vcelku zajímavá. Jinak je – jako všechny jeho knihy – plná všemožných nesmyslů a nudných pasáží. Přečíst se to dá, ale pokaždé si říkám: tu příští už ne. Ale pak vyjde další a já si přemítám: co kdyby náhodou zrovna tahle byla ta best off, že…
Zato kniha Zulu je opravdu skvělá. Plná černého humoru, živých obrazů, plná energie, barev… A výpověď o zlu mezi námi vás v této knize zasáhne daleko intenzivněji, než v Thilliézovi. Je to direkt na solar. Tvrdý, rychlý, neúprosný. A kurva, fakt to bolí…
03 – Mornštajnová, Alena – Listopád
Nakladatel: Host (2021) – Anotace: Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.
Nedokázal jsem to dočíst. Nemyslím si, že je ta kniha špatná. Jen mi prostě momentálně nesedla. Nechám si jí v záloze a zkusím to jindy…
04 Lapena, Shari – Její konec
Nakladatel: Kalibr (2021) – Anotace: Nový psychothriller Shari Lapeny odhalí další nebezpečné tajemství ukryté pod povrchem spořádané rodiny, a to znovu v příběhu plném stupňujícího se napětí a nečekaných zvratů. Stephanie a Patrick, bohatí a spokojení manželé, se nedávno stali rodiči dvojčat. Třebaže je péče o ně značně vysiluje, Stephanie s jistotou ví, že má všechno, po čem kdy toužila. Pak se objeví Erica, žena z Patrickovy minulosti, a s ní šokující odhalení o jeho první manželce. Ta podle Eriky nezemřela nešťastnou náhodou. Patrick tvrdí opak a Stephanie najednou zjišťuje, že muž, kterému důvěřuje, možná lže. A možná i vraždil. A možná se to chystá udělat znovu…
Knihy této autorky čtu vcelku rád. Zadírají se pod nehty. Tohle nípání do bolavého mokvajícího strupu je tak otravné, až to člověka nakonec začne snad i bavit… Při čtení jsem si vzpomněl na kultovní film Osudová přitažlivost… Doporučuji film i knihu 🙂
Takže léto… pěkný holky, motorky a rozmarné písně, že…
04 – May, Peter – Tichá smrt
Nakladatel: Host (2021) – Anotace: Smyslů zbavená pomstychtivost, o smysly připravená oběť, sluncem rozpálené španělské pobřeží a vrah se srdcem chladným jako led. Když se policistka Cristina Sánchez Pradellová vydá s kolegou do luxusní vily na andaluském pobřeží k údajnému vloupání, netuší, že se jí život co nevidět obrátí vzhůru nohama. Ve vile totiž dojde ke střetu, při němž uprchlý zločinec Jack Cleland nechtěně zastřelí svou přítelkyni. Cleland přísahá, že se Cristině pomstí. Středobodem jeho krutého plánu se stává Cristinina teta trpící Usherovým syndromem, vzácným onemocněním, jež ji připravilo o sluch i zrak. Na pomoc španělské policii je vyslán geniální, avšak svérázný detektiv původem z Glasgow John Mackenzie. Hrdou a nezávislou Španělku spolupráce s asociálním Skotem pochopitelně nijak nenadchne. Dokážou Clelanda dopadnout, než vrah řekne své poslední krvavé slovo?
Nedočteno. Už jsem si vlastně zvykl, že tyhle novodobé májovky prostě nestojí za nic. Stále mám podezření, že je píšou ghost writeři. A stále si myslím, že jejich témata jsou tvořená na základě nové – z mého pohledu dosti pomýlené – ideologie. A jsou psány zcela vypočítavě. Prostě se úpěnlivě snaží trefit se do obecného trendu a těžit z jeho momentální popularity. Otravné a nudné…
05 – Dán, Dominik – Bremeno minulosti
Nakladatel Slovart (2021) – Anotace: Práca na oddelení vrážd pripomínala niekedy Krauzovi jazdu na horskej dráhe – raz hore, raz dolu, raz nevedeli, kam skôr skočiť, inokedy akoby si vrahovia vybrali náhradné voľno. Za excelentné a expresné vyriešenie posledného prípadu si Krauz s Canisom vyslúžili šťavnaté odmeny a šéfov sľub, že až do nového prípadu majú od roboty pokoj. Canis si mädlil ruky, tešil sa na príjemnejšiu časť horskej dráhy, na pohodový režim, na pivné orgie s doktorom Lengyelom, no Krauz pochybovačne krútil hlavou – neveril, že by im osud doprial. Na pár dní nechali kolegov Burgera a Hanzela samých, nech sa s vykopanou kostrou popasujú, ako vedia, no v piatok ich osud dobehol. Nová vražda a zase v piatok! Krauz mal na poobedie úplne iné plány, no záhadná smrť vysokoškolského profesora mu ich prevrátila hore nohami. Namiesto vytúženého voľna sa dvojica detektívov z ničoho nič ocitne uprostred dvoch závažných prípadov, lebo Burger sa im priznal so starým hriechom, s hriechom z minulosti, ktorý postavil vyšetrovanie kostrového nálezu do úplne iného svetla.
Už jsem to jednou napsal – dánovky jsou (naopak od zmíněných májovek a dalších podobných thrillerů a detektivek) takovým balzámem na duši. Naše Město, naše mordparta, stále stejné, ale stále dobré fóry. Žádné bláznivé mordy masových vrahů, kteří se v dětství počůrávali a teď se kvůli tomu mstí celému světu a to tak, že veškeré jejich činy jsou šílenými zprávami pro policisty, všechny vraždy jsou konány v rámci zběsilých rituálů, mrtvoly jsou čtvrceny a znovu sešívány. Žádní šílení géniové a žádní stejně geniální detektivové plní stresů, smutků, depresí, či zběsile vzácných nemocí.
Dán prostě píše o relativně běžné středoevropské kriminalitě, kterou se snaží vyřešit relativně naprosto běžní středoevropští policisté. Všichni tam žijí relativně běžné středoevropské životy a mají naprosto běžné středoevropské starosti i radosti. Příjemně běžné a dobře čtivé… Nic víc a nic míň…
06 – Pišťanek, Peter – Muzika
Nakladatel: KNIHA ZLÍN (2012) – Anotace: Československo nedlouho před listopadem 1989. Nezaměnitelná atmosféra, zaměnitelní lidé a všudypřítomné podbízivé melodie. Málokterý text tak intenzivně vyvolává ve čtenáři pocit, jako by sám byl součástí děje, kdy si pro sebe tiše říká, „ano, ty lidi přece znám, žijí vedle mě, přesně tak si na to všechno pamatuju“. Soubor tří povídek s názvem Muzika je první knihou Petera Pišťanka přeloženou do češtiny.
07 – Pišťanek, Peter – Rivers of Babylon
Nakladatel: KNIHA ZLÍN (2009) – Anotace: Rivers of Babylon je naprosto zásadním dílem československé polistopadové literatury, které právě vychází poprvé v českém překladu. Slovenský autor Peter Pišťanek v něm rozehrává barevnou mozaiku postav a postaviček, které dávno před nástupem dravého kapitalismu devadesátých let vpluly ničím nevarovány do rozbouřených vod naší nedávné minulosti a naprosto přesně v knize předpověděl československou realitu, jež se v plné nahotě vynořila o několik let později. Jeho knihy mají s ničím neporovnatelný, fantastický a přitom plně uvěřitelný děj. Při jejich čtení má člověk pocit, že se právě nachází uprostřed všeho toho reje a není rušen neustále se vynořujícími otázkami, zda to, či ono není příliš vyumělkované a zda to, či ono do knihy patří, nebo ne. Příběhy plynou přímo před očima, postavy se z nich vynořují naprosto hmatatelně. Rivers of Babylon je kniha, která se čte doslova jedním dechem. V roce 2008 vyšla v USA v anglickém překladu a kritika (m.j. prestižní The Times) ji zařadila mezi nejlepší středoevropská překladová díla.
08 – Pišťanek, Peter – Rivers of Babylon II
Nakladatel: KNIHA ZLÍN (2011) – Anotace: Rivers of Babylon II. je volným pokračováním úspěšného románu Petera Pišťanka. Autor v něm svým nezaměnitelným stylem rozvíjí osudy postav knihy Rivers of Babylon I. a zároveň se děj prolíná s postavami z knihy Muzika (Kniha Zlín, 2009), která je u nás rovněž dobře známá a podle níž byl na Slovensku natočen i stejnojmenný celovečerní film. Pojďte tedy sledovat další osudy hrdinů románu – postav a postaviček z temného polosvěta velkoměstského prostředí, kteří se významnou měrou podíleli na budování „kapitalismu a občanské společnosti“ v Československu 90. let.
Peter Pišťanek (1960). Pokud existuje na Slovensku kultovní autor polistopadové literatury, je jím právě Peter Pišťanek. Svou nelítostnou kritikou porevolučních poměrů v zemi, neobyčejně ostrým pozorovacím talentem a hlavně svou schopností věci, charaktery a příběhy poutavě převést do mimořádně čtivé podoby nemá na Slovensku a dost možná ani v Česku obdoby. Prakticky každá jeho kniha se stala okamžitě bestsellerem a legendární trilogie Rivers of Babylon se dočkala několika vydání i filmového zpracování. Doposud napsal tucet knih (románů, povídkových sbírek, esejů a publicistických črt).
Když už jsem trávil čas v Našem Městě, u břehů Dunaje, řekl jsem si, že si trochu zavzpomínám. Pišťanka jsem kdysi dávno už četl. Když se mi tedy do ruky náhodně dostaly jeho tři knihy, má čtenářsko-emoční paměť zavýskla. Byl to takový výkřik milé malé radosti.
Dánovky (knihy Dominika Dána) se také hodně odehrávají v oněch zlomových letech kolem sametové revoluce. Ale „dánovský“ pohled je vcelku vážný a tu a tam je z nich dokonce cítit jakýsi nostalgický povzdech, který mi moc nevoní. Zato Pišťanek se s tím nemazlí. Jeho pohled je drzý, a nekompromisní. A tak nádherně vykresluje ducha té doby, až zatrne. Skvělé a zábavné čtení… Jenom ten smích je občas hodně křečovitý…
Je léto… a k létu patří vlaky (třeba ty z Nových Zámků do Prahy) a veselé písně, že… Škoda že už si nič nepamätám…
09 – Murray, Douglas – Podivná smrt Evropy: Imigrace, identita, Islám
Nakladatel: Leda (2018) – Anotace: Douglas Murray brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy – její počátky v poválečném nedostatku pracovní síly, její zintenzivnění při slučování rodin a konečně humanitární ospravedlňování otevřených hranic. Od druhé světové války až po současnost vznikají a rostou ohromné nepřizpůsobivé přistěhovalecké kolonie, navzdory tomu by ale „příchod milionů nemusel být hlasem polnice posledního soudu, kdyby Evropa neztratila víru ve svou civilizaci, tradici a legitimní právo na vlastní existenci“. Vyčerpaný a historickou vinou kolonialismu a rasismu posedlý Západ není schopen hájit občanské svobody a práva proti nábožensky sebejisté kultuře islámu, jež nezná odluku církve a státu. Murray vykresluje dramaticky narůstající spor většinové společnosti s intelektuální elitou, která hodlá evropský lid vyměnit. Důkladně analyzuje její akademické šibolety, vytáčky a lži i její ideál „morálně nadřazeného univerzálního lidství“ bez kulturního rozlišení, utopickou vizi nesoudržné, multietnické společnosti pouhých lidských práv. Jak prorocky napsal G. K. Chesterton, proti ideologii bezbřehého splynutí všech se všemi se jednou instinktivně vzbouří miliony a rozpoutá se střet mezi davem a posedlou internacionální třídou. Ať už nadcházející konflikt dopadne jakkoli, podle Murrayho to pak nebude Evropa, jakou jsme dosud znali.
10 – Bárta, Miroslav – Sedm zákonů: Jak se civilizace rodí, rostou a upadají
Nakladatel: Jota (2021) – Anotace: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají… Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, kvanta informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí a mnohé jiné. Kniha nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace.
11 – Rosling, Hans – Faktomluva: Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají
Nakladatel: Jan Melvil Publishing (2018) – Anotace: Když mají lidé odpovídat na jednoduché otázky o stavu světa – například zda ubývá extrémní chudoby, jaká je na Zemi průměrná délka života nebo jak násilný je náš svět – dostáváme systematicky špatné odpovědi. Tak špatné, že kdyby měli zcela náhodně odpovídat šimpanzi, dosáhnou lepších výsledků než učitelé, investiční bankéři i nositelé Nobelovy ceny. Lékař, statistik a zábavný popularizátor Hans Rosling nabízí radikálně nové vysvětletní tohoto jevu. Odhaluje deset instinktů – nevědomých, ale předvídatelných myšlenkových zkreslení, která ovlivňují naše názory na okolní svět. Jde například o instinkt propasti (sklon rozdělovat svět na zásadně odlišné tábory), negativity (více si všímáme jevů špatných než dobrých), ale také urgentnosti (pocit „teď, nebo nikdy“ nás vede k unáhleným rozhodnutím) či obviňování (hledáme viníky, nikoli příčiny). Soustředíme-li se na fakta, zjistíme, že svět jako celek je na tom mnohem lépe, než si myslíme. A že se navíc rychle zlepšuje. Neznamená to, že neexistují vážné problémy a rizika. Neznáme-li však své klamné instinkty, nedokážeme se na problémy dívat na základě faktů a soustředit se na to, co nás ohrožuje nejvíc. Inspirující Faktomluva, plná napínavých i dojemných příběhů, je zásadní knihou, která změní způsob vašeho hodnocení světa a vybaví vás schopností správně reagovat na budoucí výzvy.
Soumrak západní civilizace… Do této podkapitolky jsem zařadil i Faktomluvu, která se naopak snaží vykouzlit optimistický obrázek této doby. Ale v kontextu je to jen politická agitka pro váhavé. Nic neřeší a nabízí jen mlhavý optimismus.
Ano – já jsem v tomto ohledu pesimista. Ale nebudu sám sebe, ani vás trápit sáhodlouhými rozbory o tom, co nás zřejmě čeká a nemine. Prostor kolem nás je už téměř přeplněný informacemi. Zatím… Ovšem spousta informací ze světa mizí. Nedobrovolně. Může za to cenzura a tlak současné ideologie korektnosti.
Je léto… Takže pojďme raději do Globusu, tam je svět ještě v pořádku. Nebo do DéeMka. Tam nakupuji. Tam jsem člověkem…
12 – McDonnell, Caimh – Muž bez tváře
Nakladatel: Jota (2019) – Anotace: Paul Mulchrone je průměrný, ničím nevynikající mladý muž z irského Dublinu, jenž se – částečně v důsledku těžkého dětství – prokousává životem doslova ze dne na den. Nemá pořádnou práci, partnerku ani světlou budoucnost. Jen tuctovou tvář, díky níž si vydělává (dá-li se to tak nazvat) na nuzné živobytí. Když se ho kdosi pokusí zabít poprvé, jedná se víceméně o náhodu. Podruhé to už však je záměr. Paul se zničehonic ocitá na útěku, přičemž s hrůzou zjišťuje, že jediní lidé, kteří mu můžou pomoci, jsou zdravotní sestra se zálibou (hraničící se závislostí) v krimi románech a velmi nekonvenční policista se sklonem k násilí. Spolu musí vyřešit jeden z nejzáhadnějších zločinů v historii Irska, jinak se stanou další obětí. A to velmi brzy.
13 – McDonnell, Caimh – Den, který nikdy nepřijde
Nakladatel: Jota (2019) – Anotace: Paul Mulchrone zakládá detektivní kancelář. Je bez peněz, bez parťáka a bez partnerky (neposlouchej, Maggie) – ale dostal svůj první případ! Na zakázku žárlivé milenky bude sledovat stavebního magnáta Hartigana. Právě toho, jenž stojí před dublinským soudem za vytunelování peněz klientů, kteří kupodivu chtěli bydlet. Právě toho, jehož společník byl nalezen kupodivu zavražděný. Právě toho, jehož druhý společník se před lety rozhodl stavět na pozemku, kde sídlil hokejový oddíl Bunnyho McGarryho. Kupodivu: když totiž nemáte problémy s Bunnym, nemáte žádné. Přidejme zhrzenou sestřičku Brigit, která přivazuje chlípné doktory k postelím; policistu Wilsona, který na mrtvoly fakt nemá žaludek; mesiášského kazatele Frankse, bandu squatterů se záluskem na data jisté banky, dav rabujících demonstrantů – a samozřejmě Dublin, protože nikde jinde tohle všechno najednou nenajdete. Kdo to dokáže smíchat a znovu rozplést tak, aby ty nejméně pravděpodobné dílky skládačky do sebe přesně zapadly? Jedině Caimh McDonnell.
14 – McKinty, Adrian – Mrazivá hlubina
Nakladatel: Vyšehrad 2017 – Anotace: První díl plánované trilogie zasadil oceňovaný irský autor do Severního Irska roku 1981. Neklidný Belfast se stává kulisou surových zločinů, které se pokouší vyřešit detektiv seržant Sean Duffy, mladý vzdělaný muž, který má své přednosti i slabosti. Zajímavá směsice dobré policejní práce a usilování mladého policisty, který si chce vybudovat kariéru a dostat se dál než jen do malého policejního okrsku, zaručují poutavý, dynamický příběh. Pátrání Duffyho zavede i do dalších menších měst, od jednoho podezřelého k druhému a zase zpátky, jako by se pohyboval v kruhu. Napohled se zdá, že tři případy vražd, jež Duffy vyšetřuje, spolu nijak nesouvisejí, ale v temném světě špinavých válek jen málokdy chybí mezi mrtvými spojitost, když volají z mrazivých hlubin země a dožadují se spravedlnosti.
15 – McKinty, Adrian – Slyším sirény v ulicích
Nakladatel: Vyšehrad 2018 – Anotace: Nic takového jako dokonalý zločin neexistuje. Všichni lžou. Věř svým instinktům. Dober se pravdy. To všechno inspektor Sean Duffy dobře ví. Po dlouhé rekonvalescenci se vrací do práce a je připraven čelit novým výzvám, které na něho čekají. A hned první je mrtvola bez hlavy a končetin, pohozená ve starém kufru na skládku v opuštěné továrně. Duffy se urputně vydává po sebenepatrnějších stopách, které by ho mohly dovést k vrahovi. Indicie vedou do vysokých pater nadnárodního kapitálu, ke krásné mladé vdově v zapadlém koutě nehostinného severoirského venkova i ke špatně odvedené policejní práci v minulosti. Jenže jsme v Severním Irsku osmdesátých let dvacátého století a veškeré dění, a to kriminální především, se odehrává na pozadí nesmiřitelného sektářského násilí, v prostředí, kde víc než pravda platí příslušnost ke „správné“ straně. A zastání navíc detektiv nenachází ani u všemocné FBI. Ve hře jsou totiž ještě jiné, „vyšší“ zájmy. A motivy staré jako lidstvo samo.
16 – McKinty, Adrian – Ráno už tu nebudu
Nakladatel: Vyšehrad 2019 – Anotace: Sean Duffy přišel o vše. Když přijdete o vše, nemáte ani co ztratit. Sean přesně tuší, co po něm agenti z MI5, kteří u něj právě zaklepali na dveře, chtějí, ale také, co po nich on sám bude na oplátku chtít. Jak toho ale dosáhnout? Samozřejmě o členovi IRA Dermotovi McCannovi a jeho útěku z vězení slyšel. Od začátku tušil, že se jejich cesty zkříží. Ale při pátrání narazí na mnohé záhady, které se v minulosti nevyřešily. Překoná Sean Duffy nejschopnějšího teroristu, který kdy vzešel z řad IRA, nebo ho minulost dožene ještě dříve?
Severní Irsko vážně i nevážně… Zatímco McDonell si ze všeho dělá prdel a jeho knihy jsou plné absurdního humoru, tak McKinty přináší dusnou a temnou atmosféru severoirských osmdesátých let plnou násilí a anarchie. Obě polohy mají co říct. Každá svým způsobem.
Jedním z důsledků komunistické izolace byl možná falešný pocit, že svět je stojatá voda. Že se nic moc neděje. Všichni poctivě a rádi pracují a směřují k celosvětovému míru. Prvního máje jsme se oblbovali mávátky, na podzim lampiony. Média nás přesvědčovala, že plán se plní, a že zemědělci sklízí. Velká, ale i ta malá, světová dramata se odehrávala kdesi daleko od naší země a zůstávala bez povšimnutí. Naše generace vyrostla bez zásadních informací. A ty, co nám byly poskytnuty, byly většinou překroucené. Od sametové revoluce se snažím pochopit svět a udělat si v tom pořádek. Ale stále je ještě mnoho příběhů, která znám jen letmo. Bolavý příběh Severního Irska je jedním z nich…
Léto je fuč… Zbylo jen trochu nostalgie a vzpomínek…
Shortlink: