Čtení na měsíc leden 2024

Některé světové hotely, výškové budovy či kancelářské komplexy nemají třinácté patro. Z hlediska běžné logiky je to nesmysl. Jak může zmizet jedno patro, notabene kdesi uprostřed budovy. Inu – může. Může, protože jen a jen člověk je schopen vytvářet realitu. Tím pádem může stvořit i takovou realitu, která se zdánlivě vymyká a popírá zdánlivě jasnou pravdu. Lidé dokážou věřit na všechno možné. A pokud něčemu věří, promítá se víra do reálného fyzického světa. Když se všichni dohodneme, že třináctka neexistuje, tak to číslo prostě ze světa zmizí. Naše děti už o něm nebudou mít ani potuchy. Pro ně bude normální svět ten, kde po dvanáctce následuje čtrnáctka. No a asi největší vtip od Velkého Stvořitele – můžeme mu třeba říkat Bůh – je to, že lidem dal svobodnou vůli nevěřit ve své schopnosti. Většina lidí nevěří, že může svůj svět tvořit. Většina lidí bohužel neví ani to, že ho může také ničit. A to pouhou myšlenkou…

Z mé reality zmizel čtenářský rok 2023. Jako tvůrce si to mohu dovolit. Lusknout prstem a nechat zmizet jeden rok. A tato změna se promítla do všech aspektů mého života. V rámci velkého třesku jsem nechal planetu svého těla vybouchnout, nechal jí rozmetat po všech koutech nekonečného vesmíru a pak to všechno zase pomaličku skládal zpět. Moje bývalá žena se vyučila jako pánská krejčová. A já si pamatuji tato její slova: je jednodušší ušít úplně nový oblek než opravovat starý. A přesně tak se to má i s tou mou planetou. Bylo by lepší sáhnout kamsi do vesmírného skladiště a stvořit planetu úplně novou. Jenomže to by znamenalo umřít a znovu se narodit. A na něco podobného jsem nenašel odvahu.

Má staronová planeta je tedy plná haraburdí z předešlých realit. Válí se kolem cest, po které sviští nové myšlenky. Některé zlomyslné střípky minulosti se těm budoucím staví do cesty. Některé synapse mají tendenci se vracet do starých vzorců i když je nemilosrdně bičuji svou vírou ve vzorce nové.

Uvěřit, že třinácté patro neexistuje je prostě pro většinu lidí těžké. Lidé obecně neradi mění naučené vzorce. A při tom kolikrát stačí jen lusknout prsty…

01 – Haing S. Ngor, Roger Warner – Vražedná pole

Nakladatel Jota (2021) – Anotace: V dubnu 1975 se dostali v Kambodži k moci Rudí Khmerové vedení mužem, který si říkal Pol Pot. Rudí Khmerové rozpoutali v zemi teror, vyhnali veškeré obyvatelstvo z měst na venkov a z lidí udělali otroky. Kambodžský lékař Haing Ngor v této knize vypráví děsivý příběh o tom, jak přežil běsnění Rudých Khmerů ve své zemi, a vydává svědectví o nepředstavitelném strádání, ohromující brutalitě, utrpení a nelidském chování režimu, který zemi naprosto rozvrátil. V roce 1979 se mu podařilo z Kambodže uprchnout do Spojených států amerických, kde jako sociální pracovník pomáhal jiným uprchlíkům. Další obrat v jeho životě nastal, když ho režisér Roland Joffé obsadil do role kambodžského novináře a tlumočníka Ditha Prana ve filmu Vražedná pole (1984), za kterou získal Oscara. Haing Ngor zemřel v roce 1996 v Los Angeles při loupežném přepadení.

Kniha je mimořádně silným memoárem o životě v zemi, kde vládl komunistický režim Rudých Khmerů. Autor líčí sestup země do nepředstavitelného pekla: světa otroků a nesmyslné brutality, v níž zanikl jakýkoli rodinný život. Ale vedle bolesti a strastí kniha přináší i naději a je zářným příkladem toho, jak dokáže ten nejlepší druh lásky „rozkvést“ kvůli sdílené zkušenosti děsivého utrpení. Tato kniha připomíná hrůzy války, ale je především důkazem o nezlomnosti lidského ducha.

Někteří spisovatelé tvoří nové světy. Nové příběhy. Nové vzorce. Jsou-li dobré nebo mocné, mohou ovlivnit celý svět. Minulý rok jsem se synem navštívil Muzeum Harryho Pottera v Londýně. Je fascinující vidět, jak se příběh malého kluka s hůlčičkou vepsal do globální sítě příběhů, které mají tu moc měnit naše reality. V tomto případě jsem přesvědčen, že je to ze dvou důvodů. Za prvé malý kouzelník otevírá cestu do vzdálených vzpomínek lidstva. Tak vzdálených, že je považujeme už jenom za pohádky. A za druhé mají ta potterovská kouzla moc měnit znovuobjevené vzpomínky v touhu. A touha má moc měnit realitu. Ale to je povídání na jindy…

Někteří spisovatelé naopak uzamykají příběhy do klecí. Uzamykají tam příběhy, které jsou nebezpečné. Silné. Neustále hladové. Děsivé. Je to panoptikum všeho zlého a temného. Jako v zoologické zahradě můžou čtenáři kolem těchto klecí bezpečně chodit a číst si popisky. Tento příběh se narodil tam a tam, dokázal to a to. Tento děsivý zvěřinec je tu proto, aby si lidé na tyto příběhy, na tyto vzorce dávali pozor. Jsou to obrovské hlasité vykřičníky. Smutné na tom je to, že se neustále objevují lidé, kteří bojují za osvobození těchto monster… Nebo se jimi nechávají inspirovat… A nejhůře – mávají rukou a bagatelizují: to bylo dávno, to bylo jinde, to by se u nás stát nemohlo…

Příběh Rudých Khmérů je brutální a krutý. Děsivé je také si díky této knize uvědomit všechny kontexty. Veškerou tu spletitost a spojitost se světem, který se tváří, že se ho to netýká. Je hrozivé si jen představovat, čeho všeho jsou lidé schopni, když uvěří temným a krutým vzorcům. Lusknutím prstů se civilizovaná země mění v Mordor. Skřeti si ze slabých a nevěřících udělají bezcenné otroky. A nad vším plane ohnivé Sauronovo oko…

Je smutné, že se na naší planetě stále nachází dost temných entit, které vytvářejí podobná příběhová monstra. Zkrotit je a zavřít do klece následně trvá roky, někdy i staletí. Následně ty zdivočelé vzorce buší do mříží a prskají jiskry nebezpečného plamene. Jiskry, které mají moc znovu zažehnout oheň…

02 – Martin Šulc / Ivana Šulcová – Životní příběh Jana Mikoláška: Pravda o slavném českém léčiteli

Nakladatel Mladá fronta (2020) – Anotace: Říkali mu „zázračný lékař“ nebo také „lidový léčitel“. Pro novináře to byl „šarlatán“ a pro komunisty „zloděj a podvodník“. Jan Mikolášek, polozapomenutý bylinkář, který ve čtyřicátých a padesátých letech měl slávu, peníze a postavení. Zažil první republiku, nacistickou okupaci a tuhý komunismus v padesátých letech. Díky svým schopnostem si vybudoval obrovskou klientelu pacientů, a to i z řad nejvyšších vrstev. Léčil prezidenta Antonína Zápotockého, Hitlerova tajemníka Bormanna, herce Sašu Rašilova nebo vdovu po Karlu Čapkovi. U jeho domů v Hradečně a posléze v Jenštejně se každý den tvořily dlouhé fronty čekajících pacientů. Mikolášek pomohl mnoha lidem a pacientovu diagnózu zjišťoval z lahvičky moče. Jeho život byl samá turbulence. Zažil mnoho udání, popotahování u soudů, lidskou závist, vězení a ztrátu veškerého majetku. Zůstal by pravděpodobně zapomenut, nebýt Martina Šulce, jednoho z autorů knihy, který ho objevil při sestavování vlastního rodokmenu. Během svého bádání získal mnoho zajímavého materiálu, fotografií a dokumentů a předkládá vám tímto jeho pravdivý životní příběh.

Byl Mikolášek mocný léčitel, nebo jen trapný klaun a šarlatán? Jsem víceméně přesvědčený, že byl obojím. Byl to chlapík, co lhal, kradl a podváděl. Co se schovával za mocné kamarády. Který sloužil těm, co byli zrovna u moci. Jenomže také to byl chlapík, který díky své touze a píli získal moc a schopnosti, kterým lidé nerozumí. Nevěří. Mikolášek pochopil, že on sám je tvůrce reality. Že má moc měnit reality jiných lidí. A že tyto schopnosti jsou schopné nejen léčit, ale že se dají také využít a někdy i zneužít.

Ale ruku na srdce. Vše, o čem mluvím je jen pokus poskládat si obrázek na základě jedné knihy. Film jsem neviděl. Nic jiného jsem o Mikoláškovi nečetl. Samozřejmě jsem se s tím pánem nikdy nepotkal a neměl možnost si udělat osobní zkušenost. Vše, co vím, jsou jen zprostředkované, a tudíž filtrované informace. A z takových podkladů je značně ošemetné si dělat jakýkoliv úsudek. Bohužel, je velmi běžné a oblíbené to dělat. Dělají to média. Mohou to dělat i spisovatelé, kteří daný příběh tvoří. A nakonec to vlastně dělám tak trochu i já.

Příběh Jana Mikoláška, tak, jak je napsaný právě v této knize spíše klade otázky, než aby tvořil pevné a jasné vzorce. A to je dobře. Je to odrazový můstek k tomu, aby si čtenář dál modeloval svou představu. Mě se to poskládalo do obrázku, který jsem naznačil. Toho chlapíka jsem obdivoval a věřil v jeho schopnosti. Zároveň mi byl protivný a jeho charakter považuji za pokřivený. Mikolášek v sobě objevil moc, která dříme možná v každém z nás. Kdybychom tomu uvěřili. On ji našel, uvěřil v ní, a ovládl jí. Pomáhal jiným, ale především proto, aby pomohl sám sobě. Měl by být blahoslavený za takovou pomoc? Nebo naopak zatracený za svůj egoismus? Ať si to každý poskládá po svém. Já se jakýchkoliv soudů snažím vyvarovat. Mým cílem je ty vzorce jen pochopit a správně je implementovat do těch svých. v

03 – Taleb, Nassim Nicholas – Nasadit vlastní kůži

Nakladatel Paseka (2019) – Anotace: Talebova zatím nejprovokativnější a zároveň nejpraktičtěji zaměřená kniha znovu definuje, co znamená rozumět světu, být úspěšný ve své profesi, být prospěšný férové a spravedlivé společnosti, odhalit nesmysl a uplatňovat vliv na ostatní. Citacemi od Chamurappiho přes Seneku až k Donaldu Trumpovi dokládá, že základním atributem hrdinů, světců a úspěšných lidí je ochota riskovat. Bez skrupulí problematizuje hodnotu zažitých ikon úspěchu: vojevůdců, bohatých investorů či hlasatelů náboženské víry.

Taleb dlouhodobě šťourá do ustálených pravd. Protože institut ustálené pravdy mají lidé rádi, nemají v oblibě ty, co boří a mění. To je osud všech, kteří se pokouší měnit právě uznávanou pravdu. Paradigma. Vzorec. Kdysi se podobní divousové upalovali. Nebo skončili na kříži. Byli vyhnáni za hradby měst, vyobcováni. Dnes prý nemáme tak drsné metody. Prý… Jen podobné… Mohou vás uvěznit, mohou se vám vysmívat, vyhodit z práce, mohou vás vyhnat ze země. Já v tom velký rozdíl nevidím.

Jak se píše v anotaci: základním atributem hrdinů, světců a úspěšných lidí je ochota riskovat. Taleb svým pohledem na věc také riskuje. Říkat lidem, že jenom ten, kdo nasazuje svou vlastní kůži, může být úspěšný, je extrémně nepopulární. Dnešní svět se totiž jenom hemží lidmi, kteří mají moc, peníze a úspěch, aniž by museli nasazovat vlastní kůži a investovat své vlastní peníze.

Ale ruku na srdce a trochu upřímnosti – občas ta talebovina smrdí sebechválou. Občas si člověk musí ten talebovský vzoreček upravovat po svém a občas se do něj nestrefí ani sám autor. Inu – svět si žije po svém.  A pro člověka je velmi těžké být asketou na bohaté hostině.

04- Maclellan, Alec – Dutá země – Záhada století

Nakladatel Železný (2000) – Anotace: Nejen vědci s napětím čekají na závěry chystaného mezinárodního průzkumu v Arktidě a Antarktidě. Má dát zásadní odpověď na otázku, zda je Země dutá. Tak prý uvnitř zeměkoule je prazvláštní svět se živými bytostmi, kterým svítí podivné slunce. Připomeňme, že o neprobádaných podzemních říších – jako je Agharta nebo Shambhala – se zmiňují už od šerověku lidských dějin mýty i náboženské spisy. Vědeckou teorii duté Země v novověku zformuloval jako první slavný astronom Edmund Halley, kterého připomíná nejen pojmenování legendární komety. Víc jak 200 let poté odborníci vášnivě diskutují, zda měl pravdu. Cožpak může být naše planeta dutá tak, jak ji podobně představuje globus? Alternativní vědecká hypotéza stála u zrodu multidisciplinárního výzkumu, do kterého se zapojují astronomové, geofyzici, seismografové i další specialisté.

05 – Maclellan, Alec – Agartha – ztracená podzemní říše

Nakladatel Železný (1999) – Anotace: Kniha se věnuje tajemství bájného podzemního království. Víru v existenci tohoto království můžeme vysledovat již od antiky. Zbytky těchto chodeb údajně existují dodnes s jejich umístění i vstup do nich jsou přísně střeženy tajemstvím jistého počtu zasvěcených osob, neboť říše je nevyčerpatelnou zásobárnou tajných vědomostí a sil. Autor odkrývá důkazy o tajemném vlivu působícím na počátku osídlení Ameriky, obsažené v legendách, mýtech a historických památkách.

07 – Vašíček, Arnošt – Tajemná minulost

Nakladatel Baronet (1998) – Anotace: Arnošt Vašíček navštívil při svých výpravách za tajemstvími naší planety více než 80 zemí na pěti kontinentech včetně mnoha ostrovů v Tichomoří a v Indickém oceánu. Předmětem jeho zájmu jsou především nerozluštěné archeologické nálezy, prokazatelně zaznamenané nevysvětlitelné úkazy, tajemné jevy a také utajované rituály a legendy, naznačující možné kontakty s jinými planetami. Pátrá především po neznámých senzačních skutečnostech, z nichž některé nesou punc světového unikátu. Autor se úspěšně vydal po stopách sachamamy – gigantického hadovitého tvora z amazonské džungle, byl účastníkem objevu neznámé rasy bílých lidí se světlými vlasy, kteří obývali Jižní Ameriku již před tisíci lety a údajně přišli z hvězd a získal četné další fascinující materiály.

08 – Vašíček, Arnošt – Zkázy a zázraky

Nakladatel Baronet (1999) – Anotace: Autor v knize, která volně navazuje na předchozí svazek TAJEMNÁ MINULOST, shromáždil několik fascinujících případů. Naznačují, že člověka i okolní svět ovlivňují tajemné a nám dosud neznámé síly. Knížku doplňuje na sto unikátních barevných fotografií.

Knihy tohoto typu jsou takové mé „guilty pleasure“. Čtu je celý života živím jimi svou leckdy divokou fantazii. Miloval jsem pohádky. Jsem fanoušek sci-fi. Baví mě fantazie všech těch divných a potrhlých příběhů. Nad každým jedním přemýšlím a každý jeden nadále rozvíjím tím, že si čtu další a další podobné věci. Ano, něčemu z těch věcí dokonce i věřím.

 Ale má zkušenost se sdílením daleko jednodušších příběhů je tristní. Pokud se bavím s někým, kdo je podobně potrhlý a kdo má hranice posunuté minimálně o pár kilometrů dál, než je obvyklé, je to radost. Ale jinak narážím na tvrdou neprostupnou zeď. A z té zdi trčí těžké zbraně. Zbraně jasně dané a známé pravdy. Už dávno jsem vzdal snahy o jakékoliv dobývání.

Já už jsem červenou pilulku dávno spolknul. A od té doby bloudím… bloudím v realitách, v příbězích, v paralelních vesmírech. Sám v sobě.  

Don’t deceive your free will at all
Owner of a lonely heart
Don’t deceive your free will at all
Just receive it…

09 – Zibura, Ladislav – Prázdniny v Česku

Nakladatel Kniha Zlín (2021) – Anotace: Výlet za vším, co jste o Česku nevěděli. Vydejte se s Ladislavem Ziburou na dvouměsíční výlet po českých luzích a hájích a připomeňte si, v jak rozmanité a krásné zemi žijeme. Můžete se těšit na vyprávění plné zajímavostí, pozoruhodných příběhů z naší historie a setkání se svéráznými lidmi. Navštívíte všech čtrnáct českých krajů, načerpáte tipy na vlastní výpravy a jako obvykle se také od srdce zasmějete. Tak přisedněte do roztomilého bílého autíčka a nezapomeňte se připoutat! Váš řidič je začátečník.

Láďa je také takový bloudil. A loudil. Začátek té knihy mě mile rozesmál. Nákup toho bizarního vozíku a vše kolem toho považuji za báječný nápad a povedenou taškařici. Na tom se opravdu dá vystavět skvělý cestopis.

 Kdysi ně báječně bavila úžasná kniha Okolo Irska s lednicí – mou krátkou recenzi najdete ZDE

Těšil jsem se na něco podobného. Jenomže Láďa je prostě takový jihočeský dobračisko. Plný ideálů a milého dobra. A vše pojal zodpovědně a prakticky. To nekritizuji, jen konstatuji. Z cestopisu se stal jen trochu netradiční průvodce. A humoru je tam nakonec vlastně docela málo.

10 – Stout, Rex – Třikrát Nero Wolfe

Nakladatel Odeon (1987) – Anotace: Tři detektivní romány úspěšného amerického detektivkáře (nar. 1886), individuálně spojujícího principy tzv. „drsné školy“, zavádějí do amerického prostředí dvacátých až padesátých let a vystupuje v nich řada společných postav Wolfovy detektivní agentury v čele s detektivem, milovníkem orchidejí Wolfem a jeho sekretářem a tělesným strážcem Goodwinem. Příběhy se vyznačují originalitou kresby prostředí a překvapivým logickým rozuzlením. Obsahuje: Příliš mnoho kuchařů (5. kniha série Nero Wolfe) — Liga vyděšených — Zlatí pavouci

11 – Stout, Rex – Tři vraždy u Wolfových dveří

Nakladatel Odeon (2002) – Anotace: Tři detektivní povídky, které vyšetřuje Nero Wolf se svým detektivem Archie Goodwinem. Pěstitel exotických orchidejí a velký znalec žen, to je nerozlučná dvojice, která nás i v této detektivní knize provází. V první povídce (Talíř plný jedu) se během večeře odehraje vražda, při které jsou podezřelé obsluhující hostesky, neboť všechny mají motiv, ale pouze jedna se chytí do pasti, kterou jí nastraží Nero Wolf. Ve druhé povídce (Postup číslo tři) je motivem žárlivost. Poslední (Vražda mezi kovboji) se odehrává na soukromém pozemku, kde milovníci rodea měří své síly v házení lasem. Kniha obsahuje příběhy: Talíř plný jedu – Postup číslo tři – Vražda mezi kovboji

Staré dobré detektivky mám prostě rád. Tak jako mám rád staré dobré časy. A je asi jedno, co si kdo pod tím představí. V těchto knihách je svět ještě jiný. Je pomalý, nekorektní. Muži jsou muži a ženy jsou ženami. Zločin je poměrně nekomplikovaný. Tedy – komplikovaně se vše vyšetřuje. Samozřejmě. Nejsou mobily, internet. Nejsou rychlá auta. Pokud je třeba cestovat někam dál, cestuje se pomalu, většinou vlakem.

Prostě je pro mě velmi osvobozující se do takových starých dobrých časů nořit. Je to relax. Jsou to báječné lázně plné elegantních dam a upravených džentlmenů.

12- Hartl, Patrik – Gazely

Nakladatel Bourdon (2023) – Anotace: Gazely jsou příběh bouřlivého týdne tří nejlepších kamarádek, které spolu kdysi chodily do třídy ještě s Prvokem, Šampónem, Tečkou a Karlem. Šárka v pondělí oslaví narozeniny, večer ztratí mobil a v úterý se jí kvůli tomu otřese život v základech. Karolína ve středu přivítá doma svého manžela, se kterým sice rok nežila, ale musí se to znovu začít učit. A Helena během pátku konečně uvěří, že by mohla zapomenout na rozvod, a znovu se zamilovat… Události těchto všedních dní je vrhnou do takových turbulencí, že asi ani jedna z nich večer před víkendem netuší, jak bude její život vypadat v neděli. Je to román o radostech, které nejde prožít bez odvahy, dále o nekonečném boji o rodinnou harmonii, a také o náctiletých snech, kvůli kterým je potřeba riskovat. Užijte si tu jízdu s Gazelami!

Patrik Hartl je dobrý řemeslník. Prostě píše dobře, umí pracovat s příběhem, má dobré i drobné pointy. V knihách je slyšet ozvěna jeho hýkavého smíchu. Je laskavý a velmi dobře pozoruje svět kolem sebe. Ten propletenec vztahů ale byl na mě moc. Knihu jsem nakonec odložil, protože už mě nebavilo si pamatovat kdo s kým kam a odkud a proč jo a proč ne. Ale to je jen má chyba a mé momentální mentální nastavení. Svět těchto lidských propletenců už je mi prostě cizí. A vracet se do něj nechci. Ani prostřednictvím dobré knihy.

13 – Dán, Dominik – Reminiscence

Nakladatel Slovart (2023) – Anotace: Píše se rok 2008 a detektivové z mordparty mají na stole nejstarší případ, s jakým se kdy setkali. Základním pravidlem jejich práce je, že čím dříve se k případu dostanou, tím větší je šance na dopadení pachatele. Tentokrát se však jedná o případ, který se stal před šestapadesáti lety: mají prověřit možnost obvinit tehdejší pohraničníky z vražd v případech střelby na obyvatele pokoušející se emigrovat do Rakouska. Případů je nakonec mnohem více, než si detektivové původně mysleli. Vybrali si jeden z nich: smrt pěti lidí (včetně dvou dětí) na ostnatém drátu u Petržalky v roce 1952 tehdy sice ve společnosti nerezonovala, protože se o ní nesmělo psát, ale poměry se naštěstí změnily. Všichni se musí ponořit do směsi špionážních her s detektivním podtextem, esence utrpení s pachutí krve, nenávisti a fanatismu.

14 – Dán, Dominik – Konečne normálna vražda

Nakladatel Slovart (2023) – Anotace: Na jeseň 2008 rozohral detektív Krauz špionážno-detektívnu hru netušiac, kedy a ako sa skončí. Čakal na odozvu z Viedne, čakal a premýšľal ako pomôcť demotivovanému kolegovi hnijúcemu v kúte kancelárie. Riešenie prišlo samé od seba – šéf oddelenia ich poslal preveriť bizarný nález mŕtvoly mladého dievčaťa visiaceho na strome. Chosé sa potešil, okamžite sa chopil iniciatívy. Čokoľvek mu bolo odrazu dobré, len aby sa nemusel rýpať v starých Krauzových prípadoch. Konečne normálnu vraždu si vzal za svoju a vrhol sa do vyšetrovania, hoci nikomu nebolo jasné, či ide o vraždu, samovraždu alebo iba o nehodu. Chosému to bolo jedno, mal svoj prípad, mal svoju verziu a neochvejné presvedčenie, že krásnu Grétu niekto zavraždil.

Už po dvoch dňoch, keď detektívi zistili, že Burger s Hanzelom vyšetrujú tri roky starú vraždu podobného dievčaťa, prestali si z Chosého robiť žarty a celá kancelária stoštyridsaťjeden pristúpila k vyšetrovaniu s patričnou vážnosťou. Nitky spájajúce dve vraždy mladých krásnych dievčat s trojročným odstupom sa začínajú preplietať a ani jeden detektív nevie, kde sa skrýva zákerný vrah.

Konečně zase normální detektivka. Současná. Jasná. Vtipná a chytrá. Zároveň ale také s určitým přesahem. Pokládá otázky. A odpovídá. Dánovsky. Ano – ten pohled respektuji, i když ne vždy se s ním ztotožňuji. Přesto mám Dánovky rád a čtu je rád. A těším se na další příběhy.

15 – Baker, Nicholson – Fermata

Nakladatel Volvox Globator (1997) – Anotace: Příběh člověka, který umí zastavit čas, a nejen to.

16 – Baker, Nicholson – Libidárium

Nakladatel Argo (2013) – Anotace: Tato erotická groteska se odehrává v prapodivném fantazijním světě zvaném Libidárium, kde je možné splnit si jakoukoli touhu, byť za nemalou cenu: kupříkladu větší, tlustší úd je k mání za pravou ruku. Díky výměně pohlavních orgánů můžou pánové konečně poznat, jaké to je být přeříznut vlastním penisem, zatímco ženy kopulují s roztouženými stromy, holdují romantickým projížďkám na masturbárkách či klitorisurfují po jezeře, v jehož hlubinách se ukrývá chujochneská příšera. Nejedná se o typicky maskulinní pornoromán, neboť ženy nejsou v Libidáriu pouhými sexuálními objekty, nýbrž náruživými klientkami, jež se zde bezostyšně oddávají svým nejtajnějším erotickým fantaziím. Poslední román Nicholsona Bakera dosti výrazně vybočuje z autorovy dosavadní tvorby a nabízí bláznivou sexuální frašku, jakýsi zvláštní mix surrealistické chlípnosti…

Tyto knihy bych uložil do stejné poličky jako ty, které jsem označil za své tajné neřesti a radosti. Prestože posouvají hranice něčeho zcela jiného. Je to výlet za hranice lidských sexuálních fantazií. Ne, není to „jen“ pornografie. Je to velmi vtipné a chytré nakouknutí do zcela zvláštních světů. Představ. Fantazií. S těmito příběhy se to má úplně stejně jako s konspiracemi či hledáním neznámého.

Ten, který za hranice svých vzorců necestuje, bude spíše zděšený a předpokládám, že také plný pohoršení. Ti, kteří naopak mají toulky do rozmanitých cizích světů rádi, se možná pobaví a rozšíří si obzory….

Shortlink: