Čtení na měsíc leden – únor 2022
V poslední době mě fascinuje věda o genech. Ani ne tak iluze o tom, že máme zcela přečtený genetický kód člověka. Spíš to, co lze s genovou informací – a gen je primárně nosičem informace – dělat. Význam genomu je dnes trochu odsunut na méně významnou kolej epigenetikou. Jaké další objevy nás v této oblasti těžko říct. Toto je čtenářský deníček a já nejsem vědec. Já miluji příběhy. A jsem přesvědčen, že tato oblast lidského bádání nám přinese opravdu překvapivý příběh. Úryvek z knihy Šelma mluví za vše…
DNA v softwarové podobě je prostě jen textový soubor se seznamem pozičních čísel následovaných sekvencemi jako acaagatgcc attgtccccc ggcctcctgc tgctgctgct ctccggggcc acggccaccg. Je pozoruhodné, že můžete vzít tuhle informaci – která popisuje pořadí, v němž se báze guanin, adenin, thymin a cytosin napojují na cukrovou a fosfátovou skupinu – a připojit ji k přístroji, který tu DNA znovu stvoří odkapáváním nukleových bází pěkně postupně do roztoku. Vědci si posílají textové soubory e-mailem, načítají je do replikátorů DNA a vkládají kopii DNA do „prázdných“ buněk, z nichž se poté mohou stát identické verze původního organismu. Pořád žasnu nad tím, že život můžete poslat přes internet stejně jako fotky koček.
Jsme informace. A máme možnost sami se sebou, s nám danou informací, pracovat. Ovšem s touto informací může pracovat také někdo jiný. Manipulovat, ovládat, poškozovat, nebo naopak léčit. Inu – prostě matrix…
Jako vášnivý čtenář jsem přesvědčen, že i knihy jsou schopny ovlivňovat informaci v nás. Příběhy, které vyvolávají emoce. Pozitivní i negativní. Pamatuji si, že má bývalá žena nedokázala číst, protože příběhy v knize jí měnily příliš. Měly na ní extrémní vliv. Ona se do příběhu propadla tak, že se jí v hlavě všechno měnilo a promítalo se jí to do reality. Změnou nálad, změnou emocí, změnou hodnot, změnou snů. Příběhy vnímala natolik silně, že začaly přepisovat její primární nastavení informace. Tehdy jsem si v duchu klepal na čelo a říkal si… no prostě jí čtení nebaví. Dnes bych se na to koukal úplně jinak a s pochopením. Dnes bych jí věřil a tento fenomén bych se snažil pochopit.
V současnosti už i věda připouští, že kniha vás může natolik zatáhnout do děje, že se aktivují určité části mozku a vy tak spolu s hrdiny knihy můžete prožívat jejich dobrodružství téměř jako svou vlastní zkušenost. Například výzkumníci ve Španělsku zjistili, že při čtení slova „skořice“ se aktivuje čichová část mozku a při čtení o fyzických akcích se stimuluje motorická oblast mozkové kůry.
Také se mluví o tom, že čtení elektronické knihy je tak trochu méněcenné. Že se připravujeme o další stimuly, které přináší čtení knihy. Dotek, vůně, estetika… Že informace, kterou čteme skrze e-knihu nemá takovou sílu. Že si jí hůře zapamatujeme. Jeden čas mě tato i informace trochu frustrovala, protože já z 99 % čtu elektronicky. Ale pak jsem si uvědomil, že čtu-li příběh, který mě mocně zasáhne, je jedno, zda je to prostřednictvím čtečky, nebo knihy. Některé přečtené knihy mi uvízly v hlavě navždy. Z některých si pamatuji jen něco. A někdy mi stačí jedna věta, abych pochopil, že to bylo přesně to, co mi měla kniha přinést.
Ostatně tuto teorii si potvrzuji ve svém čtenářského deníčku. Protože jsem psaní tohoto „dílu“ neustále odkládal, musím si příběhy některých knih připomínat pomocí anotací, nebo recenzí na netu. U některých knih si už ani nevybavuji, co se mi při čtení honilo hlavou. Některé knihy ale ve mně neustále a silně rezonují…
V každém případě – čtení je fascinující. Život je fascinující. A tak čtěte a věnujte se informacím. Těm v okolním systému i těm, které tvoří přímo vás…
01 – Bilton, Nick – Překupník na darknetu: Hon na miliardáře ze Silk Road
Nakladatel AudioLibrix (2020) – Anotace: Neuvěřitelný, ale skutečný příběh muže, který vystavěl online drogové impérium v hodnotě miliardy dolarů z ložnice – a málem mu to prošlo. V roce 2011 spustil šestadvacetiletý libertarián, vystudovaný fyzik a amatérský programátor Ross Ulbricht dokonale svobodné tržiště Silk Road, kde mohli lidé obchodovat s čímkoliv – s drogami, hackerským softwarem, falešnými pasy, padělanými penězi, jedy – a být přitom skrytí před zraky vlády. Netrvalo dlouho a zvěsti o webu, kde mohl kdokoliv beztrestně nakupovat a prodávat pokoutné zboží, se rychle rozšířily.
Federální vláda odstartovala impozantní dvouletý hon na nepolapitelného majitele stránky, aniž by měla stopu, svědky nebo vyjasněné pravomoci. Vyšetřovatelé věděli jediné: že člověk, který stránku provozuje, si říká Dread Pirate Roberts. Ze Silk Road se brzy stává podnik v hodnotě 1,2 miliardy dolarů a Ross přijímá svou novou roli drogového magnáta. Získává si loajální partu spojenců na vysokých i nízkých pozicích, kteří jsou závislí na nebezpečí a vzrušení z provozování nelegálního tržiště stejně, jako jsou jejich zákazníci závislí na heroinu, který je jim prodáván. Díky své síti se Ross dozvídá, že je hledanou osobou, a podniká drastické kroky, aby se ochránil, včetně objednání vraždy bývalého zaměstnance. Zatímco Ross spřádá plány, jak navždy zmizet, federální agenti svádějí boj s časem ve snaze chytit muže, o němž si ani nejsou jistí, zda existuje, a hledají jehlu v kupce sena globálního internetu.
Tato kniha není zajímavá ani tak tím, že chlapec s notebookem vydělal miliony prodejem drog, ale naopak obrovskou neschopností represivního aparátu ho chytit. Zatímco v detektivkách bývají policejní složky abnormálně schopné a dokážou využívat veškeré technologické a technické vymoženosti jednadvacátého století, tak v realitě je vše úplně jinak. Zcela naopak…
Většina těchto státních organizací funguje pomalu, trpí nedostatkem financí a nedostatkem talentovaných lidí. Mezi jednotlivými složkami panuje ničivá rivalita, takže mezi sebou nespolupracují a nesdílejí informace. Každý si hraje na svém písečku. Žárlí na úspěchy druhých. Jednotlivci si snaží budovat kariéru v rámci prohnilého systému pomocí prohnilých taktik. Schopné lidi tu nemá nikdo rád, protože základem je moc nevyčnívat. Úspěchy schopných totiž poukazují na neschopnost průměrných. A je-li tím průměrným navíc nadřízený schopného, je zákonitě zaděláno na neúspěch celého pátrání. Není divu, že tento systém nedokáže jednat rychle a efektivně. Nakonec se člověk přistihne při tom, že vlastně fandí tomu klučinovi a že všichni ti umolousaní a upachtění policajti jsou mu k smíchu.
To, že zločinci jsou vždy o krok napřed je sice takové klišé, ale při čtení této knihy si člověk uvědomí, že zločinci jsou napřed ne o krok, ale o několik kilometrů. A tak když si čtu v anotaci, že Federální vláda odstartovala impozantní dvouletý hon na nepolapitelného majitele stránky, směju se u toho nahlas. Přestože je to spíše k pláči… Švestky prděj do křesel a mladí sráči počítaj keš…
02 – Dán, Dominik – Mačacia stopa
Nakladatel: Slovart (2021) – Anotace: Detektívi z oddelenia vrážd práve vyriešili vraždu šoféra dodávky známej tabakovej firmy. Radosť z úspešnej akcie zatieňuje hanba, ktorú páchatelia vrhli na celý policajný zbor. Napriek rozpačitým pocitom vládne v kancelárii stoštyridsaťjeden pohodová atmosféra, no len do chvíle, kým šéf oddelenia nepošle Krauza a Chosého vyšetriť vraždu Lívie. Zistenie, že Lívia je v skutočnosti mačka, je prekvapivé, ale spojitosť a súvislosti so starou známou sú doslova desivé. Z hlbín minulosti opäť vyplávala Hilda Wolfová, psychologička s kamennou tvárou a prísne racionálnym myslením, chladnokrvné monštrum, ktorú Burger s Hanzelom podozrievajú z vrážd mladých chlapcov, zo série ťahajúcej sa ešte z čias socializmu. A aby toho nebolo dosť, v ten istý deň cestou zo školy unesú trinásťročného syna vysokého štátneho úradníka. Unesú ho iba pár krokov od domu Hildy, čo nikto z detektívov nepovažuje iba za náhodu. Dovtedy prominentná štvrť Zlatý trojuholník sa razom stáva diabolským trojuholníkom, v ktorom miznú chlapci ako na bežiacom páse. Detektívi z oddelenia vrážd musia zaloviť v pamäti, zalistovať v zaprášených poznámkach, skonfrontovať staré poznatky s novými, musia urobiť všetko preto, aby záhadu vyriešili, inak si bremeno minulosti ponesú so sebou ďalšie roky.
Dánovky mám rád právě proto, že policejní práce se v nich neidealizuje. Detektivové řeší – krom samotných případů – běžné věci. Zaplatí nám přesčasy? Máme nárok na služební auto? Stihnu napsat hlášení? Povolí mi nadřízení obtěžovat papaláše? Máme v lednici vodku?
Dánovky jsou vtipné a vtipně realistické. A to i přesto, že řeší tu nejšpinavější špínu naší společnosti. Nebo paradoxně možná právě proto…
03 – Hannah, Sophie – Vraždy s monogramem
Nakladatel Knižní klub (2014) – Anotace: Potomci Agathy Christie svolili k návratu Hercula Poirota na stránky nových napínavých příběhů – nesnadného úkolu důstojně navázat na tradici poirotovských detektivek se ujala bestsellerová autorka Sophie Hannah. Výsledkem jsou Vraždy s monogramem, spletitý případ zasazený do Londýna 20. let minulého století – ďábelsky chytrý hlavolam plný falešných stop a snadno přehlédnutelných, o to však důležitějších detailů může rozřešit jen legendární belgický puntičkář a jeho brilantní „malé šedé buňky“.
Poirota mám rád. Přiznávám – hlavně toho televizního. Kdysi jsem od Agathy Christie samozřejmě pár knih přečetl. Třeba Deset malých černoušků. Přemýšlím, jestli kniha s takovýmto titulem může ještě dnes vyjít. Zeptal jsem se děda vševěda Googla. Ani mě nepřekvapilo, že nemůže. Politicky nekorektní je název už dlouho. Z černoušků se stali indiáni, ale i to vzalo za své. Dnes jsou to vojáčci. Kniha se jmenuje A pak nezbyl žádný.
Nový příběh Poirota se četl vcelku dobře. Jako staromilec jsem si pomalu ubíhající děj v kulisách starého světa užíval. Jen mi bylo trochu líto, že v rámci politické korektnosti a genderové vyváženosti není znovuzrozený detektiv homosexuálním invalidou, původem třeba z Etiopie. Vždyť ten věčně upravený, vyžehlený, vychytralý bílý Belgičan musí spoustu lidí urážet, n’est-ce pas?
04 – Tenenbom, Tuvia – Všechny jejich lži
Nakladatel: Zeď (2017) – Anotace: Je vtipný jako Borat, chytrý jako Woody Allen, neodbytný jako Michael Moore. To je Tuvia Tenenbom. Po úspěchu na knižním trhu v Izraeli a Německu, kde jeho knihy zapůsobily jako zjevení a staly se bestsellerem, má nyní i český čtenář možnost seznámit se s fenomenálním Tuviou Tenenbomem. Izraelsko-americký novinář, spisovatel a dramatik procestoval Ameriku křížem krážem, mluvil se stovkami lidí, od politiků po bezdomovce, od ropných magnátů po aktivisty, od indiánů po černochy, od Židů po bílé rasisty. Klade jim chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o stavu dnešní americké společnosti. Jestli totiž Tuvia Tenenbom něco není, pak rozhodně není politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Po přečtení této knihy se už nebudete divit, proč v USA zvítězil Donald Trump. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.
05 – Tenenbom, Tuvia – Krysy Jejího Veličenstva
Nakladatel: Zeď (2019) – Anotace: Milovaný i proklínaný Tuvia Tenenbom se vrací na scénu a tentokrát ve velkém stylu. Tentokrát si vzal na paškál Velkou Británii a její obyvatele všeho druhu, bez rozdílu vyznání, ras, pohlaví či živočišného druhu. Protože kde jinde by měl správný novinář být než právě na ostrovech v čase, kdy se celý svět ptá: Co se to s těmi Angličany stalo? Proč chtějí opustit starou dobrou Evropu? A proč se jim to ne a ne podařit? A co vlastně vůbec chtějí? Aby se dopátral odpovědí, procestoval izraelsko-americký autor ostrovy křížem krážem. Mluvil se stovkami lidí, od obyčejných lidí po špičkové politiky, od aktivistů po podnikatele, od bezdomovců po hoteliéry, od lordů po baronky, od gangsterů po kněze, spal jako Churchill, hrál si na kočku a myš s Jeremym Corbynem, vystopoval Nigela Faragea a občas se musel vydávat za Němce, proto ani v zemi královny nemají Židé na růžích ustláno. Těm všem klade chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o dnešní Británii a šlamastyce zvané brexit. Jestli totiž Tuvia Tenenbom něco není, pak rozhodně není politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.
Dnes už začíná být vzácné číst něco politicky nekorektního. Něco, co je nekorektní chytře a vtipně. Nekorektních hlupáků, co nebojácně šíří nenávist a zlobu, je samozřejmě stále dost. Ovšem také díky nim se zbytek lidstva stává ustrašenou němou masou. Začarovaný kruh. Naštěstí se Tuvia Tenenbom nebojí s těmito kruhy tancovat hula hoop. Malej židovskej tlouštík to roztáčí špekatými boky a je mu šumák, jak u toho vypadá. V koutku úst frajersky žmoulá smradlavé retko a hlasitě křičí na kolemjdoucí lidi: Izrael nebo Palestina?
Tak tancuj, Tuvio, tancuj a vykrůcaj…
06 – Vandenberg, Philipp – Páté evangelium
Nakladatelství Knižní klub (2002) – Anotace: Když mnichovský obchodník se starožitnostmi přijde při záhadné autonehodě o život, je jeho žena Anne von Seydlitz na pokraji zoufalství. Vše, co jí zůstalo, je film, jehož všechny snímky zachycují tentýž motiv: roztřepený pergamen se starým koptským písmem. Anne brzy pozná, že se za touto písemností skrývá víc, než by se zdálo, protože je jí za pergamenový svitek nabízena fantastická cena. Originál se však ztratil. Anne se obrátí na experty o rozšifrování textu, ale první z nich je zavražděn a druhý beze stopy zmizí. Jen jedno se Anne dozví jméno na pergamenu, které zní: BARABÁŠ. A tím začíná její dramatická cesta nejen za nalezením originálu, ale i rozluštěním, kdo je nebo byl Barabáš, údajný pisatel pátého evangelia. Podvod, mystifikace nebo historická pravda, která by ve svých důsledcích mohla otřást Církví svatou?
Po této knize jsem sáhnul z nostalgie. Vanderberg byl kdysi mým favoritem. Přečetl jsem všechno, co vyšlo. A bavilo mě to. Jenomže návrat ukázal, že jsem už zcela jinde… Knihu jsem nedočetl, protože mě nebavila její divná naivita a nereálnost.
07 – Fulghum, Robert – Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Nakladatel Argo (2007) – Anotace: Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?
Nedělám to často, ale přišla na mě vlna čtenářské nostalgie. A tak jsem pátral ve své digitální knihovně a hledal… prostě něco. A když jsem potkal Fulghuma, pousmál jsem se. A smích, ten já beru vážně. Protože je ho tak málo. A tak jsem si knihu našel ve své analogové knihovně. Protože někdy je dobré se knihy i dotknout. A normálně prolistovat. A něco si z ní přečíst. A není nic lepšího k takovémuto čtenářskému vzpomínání než zrovna něco podobně nostalgického. A jednoduchého. Nekomplikovaného. Takové milé a laskavé pousmání. Díky za něj…
08 – King, Stephen – Puls
Nakladatel Beta-Dobrovský (2006) – Anotace: Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a burza se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plném násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá? Nový strhující román Stephena Kinga nejenže pokládá zásadní otázku: „A teď už mě slyšíte?“ Rovněž na ni brutálně odpovídá.
Svou čtenářskou retrospektivu jsem ukončil pulsující „kingovkou“. Klasika. Hodit skupinku lidí do bublajícího kotlíku zběsilé reality a sledovat, jak se chovají. K sobě. K přátelům. K nepřátelům. Ke svému okolí. Trochu si zafilosofovat. Okořenit strachem. Zakápnout krví. Navrch třešničku naděje. V tom je síla páně Kinga. A to mě baví. Splétat a rozplétat právě tyhle osudové špagety al dente. Omáčka je až na druhém místě, i když i tu umí King uvařit zajímavě. Takže: haló… haló, mohli byste, prosím, přijmout na svém mobilu tento hovor?
09 – Hanišová, Viktorie – Rekonstrukce
Nakladatelství Host (2019) – Anotace: Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.
Mno… četl jsem a četl a nakonec dočetl. Ale bez většího nadšení. První část knihy sliboval netradiční pohled na velmi netradiční situaci. Následně se ale příběh zmuchlal do papírové koule, která mě nebavila, ale kterou jsem nedokázal zahodit do čtenářského koše. A tak tenhle divný chumel zůstane navždy vězet někde v prostoru mé mysli. Zmačkaný a neforemný. Přesto schovávající cosi, co jsem neobjevil. Něco stejně neurčitého jako ze mě vypadlo v této mini-recenzi. Ehm…
10 – Gilmore, Robert – Alenka v říši kvant
Nakladatel Paseka (2007) – Anotace: Originální kniha, jejíž autor ve šlépějích George Gamowa a jeho pana Tompkinse zavádí čtenáře do podivuhodné říše kvant. Průvodcem je mu Alenka, která se do kvantové říše dostává po přečtení Carrollovy Alenky v říši divů, nikoli však králičí norou, ale televizní obrazovkou. Vede čtenáře na taková místa, jako je Heisenbergova banka, Fermiho-Boseho institut či Rutherfordův hrad apod., a seznamuje ho s fundamentálními aspekty kvantové teorie a s mnoha překvapujícími podivnostmi světa kvant, například s Pauliho principem, principem neurčitosti, s obrovským bohatstvím elementárních částic či s různými interpretacemi kvantové mechaniky. Půvabnou a srozumitelně napsanou knihu, která široké čtenářské veřejnosti předkládá nejnovější poznatky vědy, doprovázejí autorovy výstižné ilustrace.
Kvantová fyzika mě fascinuje. Možná zejména tím, že jí nerozumím. Už dlouho se snažím pochopit základní rysy této moderní vědy. Takže když mi někdo nabídne „srozumitelně napsanou knihu“, jdu do toho. Ale jak jistě víte – podobu kvant určuje pozorovatel. Ovšem je-li pozorovatel nechápající jelimán, je jím pozorované kvantum stejně nesrozumitelné a jalové. A tak se ptám: je Schrödingerova kočka v této knize živá, nebo mrtvá? Rozumíme si? Pojďme si raději dát kvíz… AZ kvíz…
Shortlink: