Čtení na měsíc únor 2024

Znovuobjevování. Tak bych označil svůj čtenářský únor. Crichton, Rollins. Autoři dobrodružně-vědeckých příběhů, které jsem kdysi tak rád hltal. Kmen Andromeda mě zasáhl už jako studenta a fanatického milovníka sci-fi. Nejdříve coby kniha, pak jako film. A proč se k nim vracím?

Můj návrat do dávných knižních let způsobila kniha Cesty od Michaela Crichtona. Tu jsem ještě nečetl a byl jsem nadšen. Tím, co a jak Crichton prožíval, vyhledával, zkoumal. Čím byl a čím se snažil být. Otevřel se mi zcela nový pohled na člověka, autora, spisovatele. Crichtona jsem měl zařazeného ve škatulce vedle „verneovek“ a podobných. Prostě žůžo dobrodrůžo s milým futuristickým přesahem. Ale po přečtení Cest mě napadlo, že by v těch příbězích mohlo být i něco jiného. A že ty příběhy budou jiné, protože i já se už dávno toulám po jiných cestách. A víte co? Skutečně to tak bylo. V těch knihách jsem objevil zcela jiné roviny. Jiné příběhy. Jiné úhly pohledu. Jiný svět. Ne ten jurský. Ale ten, který se děje v pozadí běžné reality. Ten, který je zcela viditelně skryt mezi řádky našich běžných životů…

Otázka samozřejmě zní: vložil do svých knih autor skutečně vše, co tam nacházím já? Psal to s úmyslem stvořit několik světů v jednom příběhu? Nebo je to prostě na čtenářovi a jeho stavu vědomí co objeví ve slovech, větách, myšlenkách? Odpověď bude asi stejně vrstevnatá, jako jsou otázky. Ovšem já osobně jsem přesvědčen, že rozhodně hraje roli to, kde se právě nachází čtenářova mysl. S jakými vědomostmi pracuje, jaká je architektura jeho vědomí. Čemu věří a čemu ne. To čtenářova mysl umí příběh modifikovat. To je podstatou jeho osobní fantazie. To je něco, co příběhům kradou filmy. Tu nekonečnou variabilitu. Dokud nebyl natočen film, měl například malý kouzelník Harry Potter jistě miliony podob. Dnes se tyto fantazie scvrkly do jednoho obrázku.

Málokdy čtu knihy znovu. Musím ale uznat, že číst některé příběhy s odstupem času a v kontextu naprosto jiných zkušeností a vědomostí může být zábavné, objevné a fascinující.

01 – Crichton, Michael – Cesty

Nakladatelství Baronet (2004) – Anotace: Slavný autor celý svůj život hledal nové zkušenosti, místa a kultury, aby hlouběji poznal realitu a sám sebe obohatil. Jeho zvědavost a humor oživují vyprávění, stejně brilantní jako u jeho románů, o pochodech malajskou džunglí, výstupu na Kilimandžáro či mayské pyramidy a další exotická místa. Nicméně autorovi nejde jen o popisy, ale vždy hledá hlubší univerzální pravdu, pouze v jiných podmínkách

V jedné čtenářské recenzi na tuto knihu jsem si přečetl: Crichton se bez náznaku humoru pouští do takových absurdit, až mě přiměl bádat, zda si pan spisovatel ze čtenářů dělal kozy, nebo byl skutečně šílený jak klika od rumpálu. Podle zanícené obhajoby esoteriky a paranormálna na závěrečných stranách soudím, že bé je správně. Rozesmálo mě to, protože to je takový obvyklý pohled lidí na věci, kterým nerozumí a které patří mimo okruh jejich rozhledu. Kdo se toulá za zdmi starého dobrého a bezpečného města, za bytelnými hradbami, které jasně říkají, kde je dobře a kde ne, musí přeci být „blbej“ jako klika od rumpálu.

Ale já říkám děkuji každému, kdo má odvahu vydat se za hradby. A ještě větší aleluja tomu, kdo umí ty hradby bořit a rozšiřovat teritorium známého. Crichtom byl tulák. Bořit neuměl. Ale uměl stavět. Stavět nové hradby. Nové příběhy. Uměl jít v patách pionýrů nového vědění. Vydal se do neznámé džungle, našel to, co se jiní hledat bojí a když si to očuchal a ohmatal, řekl si: dobrá, to máme tohle. Odškrtávám si to v seznamu a jdeme dál… Věčný hledač. Věčný tulák…

Osobně mě potěšilo, že jsem se s ním potkával na mě známých stezkách. A že jsme často šli stejným směrem. A že jsme se měli o čem bavit. A to, co mi nestihl říct, si snad přečtu v jeho knihách…

02 – Crichton, Michael – Kmen Andromeda

Nakladatelství Baronet (2008) – Anotace: Jedna z nejslavnějších knih Michaela Crichtona je detailně promyšlenou vizí kosmické nákazy šířící se na Zemi. Popisuje pět dnů největší americké vědecké krize. Tak jak bývá při řešení krizí obvyklé, je chování jejich účastníků směsí předvídavosti a zatmění mysli – krize jsou dobou pro skvělé i naprosto nesmyslné nápady. Čtyři vědci vybraní pro své vědecké úspěchy jsou v úplném utajení povoláni do laboratoří ukrytých pod nevadskou pouští. A zde, obklopeni nejmodernější technikou a odříznuti od světa, bojují s celosvětovou epidemií působenou neznámým mikroorganizmem, který zabil, kromě dvou, všechny obyvatele jednoho městečka v Arizoně, kam dopadl kontaminovaný satelit, sbírající kosmické vzorky. Krok za krokem odhalují tajemství kmene Andromeda. Avšak jejich protivník unikne ze svého vězení v laboratoři a závod o čas se ještě zrychluje. Autorovo vypravěčské umění, smysl pro detail a vědecké znalosti vytvářejí reálný svět současného výzkumu, a také nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Pamatuji své nadšení z té knihy. Ale ruku na srdce, děj jsem si nepamatoval. V příběhu jsem opět nacházel střípky informací, které tu tam zapadaly do mozaiky, kterou si celoživotně skládám v hlavě. No možná to není mozaika. Spíše taková ta mandala kreslená pískem na dlažbu. Když je obrázek zdánlivě dokonalý, objeví se něco, co mě přinutí vzít metličku a celé to dílko, zdlouhavě budované, prostě rozmetat…

Když nad tím tak přemýšlím, úplně stejně na mě působil celý příběh. Drobná zrnka neznámého se pomalu díky vědcům skládají do obrázku, který dává smysl. Na chvilku. Mandala vědění v nekonečném pohybu. Mandala, do které se neustále přidává písek z různých světů a vesmírů. Hledání hranic v nekonečnu…

03 – Crichton, Michael – Říše strachu

Nakladatel Knižní klub (2006) – Anotace: Techno-thriller mistra tohoto žánru je nejen strhujícím čtením, ale také provokativním komentářem k manipulaci s informacemi v moderním světě. V Los Angeles má být za několik týdnů zahájena Konference o náhlé změně klimatu, kterou pořádá významná ekologická organizace NERF. Akce má celý svět přesvědčit o krajní naléhavosti globálního problému. Horečné přípravy konference však naruší podivné chování hlavního sponzora NERF George Mortona: tento americký milionář v jakémsi pomatení mysli zpochybní činnost organizace a odmítne ji nadále finančně podporovat. Hned nato po zběsilé jízdě autem havaruje, a ač jeho tělo není nalezeno, vše nasvědčuje tomu, že zemřel. Materiály objevené v Mortonově domě dají do pohybu téměř planetární honičku – hrdinové románu se pokoušejí v Antarktidě, na Šalamounových ostrovech, v arizonské poušti i na jiných, často exotických místech zabránit sérii uměle vyvolaných přírodních katastrof…

Autoři beletrie mají obrovskou výhodu. Mohou zcela veřejně a bez obav hlásat to, co je v běžném světě považováno za konspirace, za nebezpečné a dnes moderně dezolátní. Je to nálepkováno a postihováno. Různě. Někdy jen společenskou dehonestací, někdy tvrdým postihem v různých formách. O tom, co popisuje Crichton, je v běžné realitě zapovězeno pochybovat. Podrývat oficiální pohled na klima, klimatické změny, globální oteplování znamená pro pochybovače minimálně výsměch okolí.

Michael Crichton v kontroverzním románu Říše strachu už poněkolikáté kombinuje napínavý příběh s fundovaným rozborem ožehavého vědeckého problému, k němuž zaujímá značně vyhraněný postoj. Podle autora jsou klimatické změny, ke kterým v současnosti údajně dochází, pouhým mýtem, jenž má za následek politizaci vědy a potažmo představuje živnou půdu pro totalitární tendence či „ekoterorismus“.

Lidé chtějí mít okolo svého života hradby. Hradby jistoty. Vysoké, pevné, úhledné, důvěryhodné. A existují cechy stavitelů, kteří jim je rádi postaví. A spisovatelé podobných příběhů jsou jen milostivě trpěni. Lidé sice neradi cestují fyzicky, ale rádi se pro zábavu nechávají unášet jejich bláznivými fantaziemi. A když dočtou, odloží knihu na noční stolek a oddychnou si. Ještě že by se to v tom našem světě stát nemohlo…

Ale tyto příběhy jako vystřelené kulky odkudsi z neznáma. Provrtávají tlusté zdi hradeb a když se to konečně podaří, z otvorů se line světlo…

04 – Crichton, Michael, Richard Preston – Mikro

Nakladatel Knižní klub (2013) – Anotace: V Jurském parku vytvořil děsivý nový svět. Nyní v románu Mikro odhaluje Michael Crichton vesmír příliš malý na to, abychom jej viděli, a příliš nebezpečný, než abychom ho mohli ignorovat… Skupina sedmi mimořádně nadaných studentů z Cambridge se nechá zlákat vidinou průkopnické práce pro velkou mikrobiologickou společnost. Vyrážejí do tajné laboratoře ukryté v deštných pralesích na Havaji, tam se však stanou oběťmi technologie radikální a nespoutané síly. Octnou se ve smrtelném nebezpečí nepřátelské divočiny, odkázáni pouze na vlastní vědecké znalosti, důvtip – a pud sebezáchovy…

Mikro je poslední počinem zesnulého bestselleristy Michaela Crichtona – zápletku nalezenou v jeho počítači zpracoval do podoby románu neméně zkušený technothrillerista Richard Preston.

Inu – tato kniha je jen pokus o to být „crichtonovskou“. Přečetl jsem jí značně zrychleně. A zaujal mě především opět netradiční pohled na určité fyzikální děje. Protože jsem o nich už kdesi kdysi v podobném kontextu četl. Ano – jedná se o čtení v knihách, které mají označení konspirace, patafyzika, mystika, okultismus. Preston napsal příběh na základě Chrichtonových poznámek. Což znamená, že jsem se s Michaelem opět toulali ve stejných neprobádaných světech. Že nás zajímaly a fascinovaly – v mém případě stále fascinují – stejné věci. A je zajímavé, do jaké architektury souvislostí se tyto informace dají poskládat. Takže jako kniha žádná sláva. Příběh malinko nezáživný. Ale já tam hledal ty poznámky a tu fascinaci…

05 – Leibig, Timo – Nanos

Nakladatel Fobos (2020) – Anotace: Německo 2028: Obyvatelstvo je poslušné. Díky nanočásticím v potravinách a pitné vodě věří lidé všemu, co jim vládnoucí strana namluví. Jen málo lidí je „free“, tedy rezistentních proti manipulativním nanos – a ti se přidávají k rebelům bojujícím proti systému. Mezi nimi se nachází uprchlý trestanec Malek, muž, který má jen jeden cíl: přežít. Tím se stává nebezpečným pro vládu a cenným pro rebely. Ale toho, kdo jako on nemá co ztratit, boj za svobodu nezajímá – pouze slib, který dal svému umírajícímu příteli…

V této knize mě opět zaujala myšlenka na realitu, která je tak blízko. Běží souběžně s tou naší. Někdy se ty světy dokonce prolínají. V tom našem světě platí, že spisovatel je ten blázen, co má fantazii. Vymýšlí si, fabuluje, kombinuje, upravuje, tvaruje, tvoří. V tom druhém je dokumentarista. Ve kterém světě žiji? Která realita je tou mou? Čtu fantazii, nebo se dozvídám pravdu?

Jsem fanoušek Stephana Kinga. A ten vždy říkával / psával, že on je jen prostředníkem. Příběhy skrze něj proudí. Neví odkud a neví, zda jsou někde skutečně skutečné. Nebo jednou budou. Nebo kdysi byly. Je zábavné si pohrávat s těmito propletenci. Je děsivé navštěvovat jisté reality. Ale naději přináší jistota, že některý z těch světů je v pořádku. Že existuje vesmír, kde jsou fantazie jen plná dobra a světla a lásky.

06 – Rollins, James – Amazonie

Nakladatel BB art (2008) – Anotace: Randova vědecká výprava vstoupila do bujné amazonské divočiny a už nikdy se neobjevila. O několik let později se z jednoho z nejnehostinnějších pralesů na světě nečekaně vypotácí její člen – bývalý voják ze Speciálních jednotek. Je na pokraji sil, je vyděšený a zbývá mu pouze několik hodin života. Do džungle kdysi vkročil s jedinou paží… a vrátil se s oběma. Úřady nedovedou tento nevysvětlitelný jev nijak objasnit, a proto vysílají Nathana Randa do neproniknutelného světa plného dosud nevídaných nebezpečí, aby se vydal po stopách svého zmizelého otce… za tajemstvím, které musí být za každou cenu odhaleno. Noční můra, která na Nata a jeho skupinu výzkumníků a ostřílených rangerů čeká, ale daleko přesahuje jejich nejčernější očekávání. Číhá na ně prastará, nevýslovná hrozba – moc převyšující lidskou představivost –, která může navždy změnit celý svět kolem temných, smrtících hranic…

Opět znovuobjevování. I tuto knihu jsem už kdysi četl. A byl to prostě jen zběsilý a akční výlet do džungle. Takže nové čtení přineslo nové roviny…

Svět domorodých šamanů. Svět léčivých rostlin. Svět, který tu je s námi. Svět, na který jsme zapomněli. Svět, který je skryt. Džungle nabízí lék na vše. A nejen džungle v daleké Amazonii. Léčivá je džungle za naším panelákem. Téměř každá rostlinka má určité schopnosti. A naše těla s nimi umí pracovat. Už dávno nejsme propojeni s přírodou, a tuto vlastnost jsme z mysli vytěsnili. Pampeliška je zadarmo – takže nemůže fungovat. Není certifikovaná, neprošla laboratorními testy, není sterilní, není mrtvá, není chemická…

Svět má stovky fantastických rovin. A budeme-li chtít, budeme je umět obsáhnout. Tělo je neprobádané území. Zkoumáme vzdálené galaxie, ale nevíme, jak funguje to nejcennější. Náš systém.  Naše tělo. Naše genetika a epigenetika. Nevíme, kdo a co je Člověk. Nevíme, nebo vědět nechceme?  Nechceme vědět, kde máme kořeny a s čím jsou spojeny? A čím jsou živeny? Jaké mají možnosti? Jakou mají moc? A jakou nemoc…?

Shortlink: