Čtení na podzim 2022

Brno je zlatá loď… zpíval kdysi Ivan Mládek. A ta loď mi nenápadně vplula do duše a pohupuje se tam na mírných vlnách vlastně celý můj dospělý život. Jako voják jsem „tramvají dvojkou jezdil do Židenic“, pokud použiji další úryvek z písně. Do židenických kasáren skládat účty, coby vojenský účetní. Dopoledne jsem chodíval na Zelňák k Františkánům na mši, odpoledne někam do hospůdky, nebo nahoru pod Špilberk, kde jsem sedával na visutých zídkách a pozoroval vlaky na nedalekém hlavním nádraží, co nikdy nebylo hlavním. A samozřejmě jsem šmíroval krásné moravské dívky…

Do Brna na výlet jsem pak jako švarný mládenec odvezl jednu dívku, abych jí ukázal život ve městě. Tu dívku jsem miloval a vzal jsem si jí. Do Brna jsme jako rodina jezdili minimálně jednou ročně. A ta samá dívka mi po dvaceti letech na prvním nástupišti brněnského nádraží řekla „mezi námi je konec“. Načež jsme společně odjeli do nedalekých Hustopečí, v mandlových sadech se vášnivě líbali, na hotelu se milovali jako kdysi poprvé a pak se pět let rozcházeli. Dvě spálené srdce… Nagasaki, Hirošima

Letos jsem do Brna vzal své téměř dospělé děti. Aniž bych tušil, tak jsem objednal ubytování v té nejhezčí části Brna. V ulici Na schodech, nad parkem v Lužánkách, hned vedle vily Tugendhat. O tom domě jsem cosi věděl, ale nevěděl jsem dost. Nakonec jsem se tam ani nedostal. Ale jak už to Vesmír umí, přihrál mi knihu Simona Mawera Skleněný pokoj a já pochopil, že vše je tak, jak má být. Teď můžu Brno navštívit znovu a vidět zase úplně jiné město…

01 – Dicker, Joël – Pravda o případu Harryho Queberta

Nakladatel Argo (2013) – Anotace: V srpnu 1975 rozbouřila dění v poklidném novoanglickém městečku Aurora děsivá událost – Nola Kellerganová, patnáctiletá dcera místního pastora, záhadně zmizela. Přes rozsáhlé pátraní jako by se po ní slehla zem a případ nebyl nikdy objasněn. O třicet let později, v roce, kdy do amerického prezidentského úřadu poprvé kandiduje Barack Obama, dojde k nevídanému skandálu, který tentokrát rozbouří celé USA: v Auroře se konečně našla Nolina mrtvola – a to přímo na zahradě zdejšího prominentního občana Harryho Queberta, jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů druhé poloviny 20. století. Harry je okamžitě zatčen coby hlavní podezřelý a roztáčí se osudová spirála událostí: ve zdánlivě nudném přímořském městečku má zřejmě každý své tajemství. Vypravěč, mladý spisovatel Marcus Goldman, pro kterého je Quebert nejen mentorem, ale téměř otcem, se na vlastní pěst pouští do pátrání, aby svého přítele očistil; na konci jeho cesty ho čeká zjištění, že na leckterý zločin jsou psané zákony krátké, i když je stejně neodčinitelný jako vražda.

O spisovatelském bloku toho víme spoustu. Je o něm napsáno milion slov. Ale nikde ani slovo o bloku čtenářském… Z mého mozku se na dlouhý čas stala jen taková centrifuga, která uvnitř hlavy honila dokola pár stále stejných myšlenek.  Tenhle kolotoč způsobil, že jsem měl problémy číst. Knihy jsem otevřel, ochutnal, zavřel, odložil. Mlžný vír v mozku unášel vše kamsi do bezedného prázdna. Trvalo to dlouho a bylo to nepříjemné. Nikdy bych nevěřil, že je něco takového možné. Ale tak už to bývá. Jistým věcem věří jen ti, co to sami prožijí. Nakonec jsem nicotu v hlavě začal porážet. Čtenářský blok jsem překonal. A přišel ten „spisovatelský“…

Kniha Dickera Joela je úžasná. Skvělá. Zábavná. Smutná. Je plná emocí, je plná smutku a zoufalství, je vtipná je… je taková, jakou jí chcete mít. Já se u ní bavil. A plakal. Je o lásce. Je kunderovsky vtipná. Je zoufale depresivní…

Ta kniha je nejen o spisovatelském bloku, ale především o tom, jak láska umí být absurdní. Prolomila můj čtenářský blok. Četl jsem s radostí. Četl jsem a bavil se. Četl jsem a zoufal si nad tou nikdy nekončící bolestí. Nad tou bizarní věcí, které se říká vztahy. Tu knihu doporučuji každému. Romantikům i těm, jimž láska vryla do duše hluboké smutné vrásky. Je plná beznaděje a zároveň plná naděje.

Slovenský popík byl vždy tak nějak autentičtější. Nevím, čím to je. Ten český je jen divně zaprdlý. Ale ten „spoza Dunaja“ má šmrnc a divokou poetiku. Nebo jsem jen zbytečně sentimentální… 😊

02 – Mawer, Simon – Skleněný pokoj

Nakladatel Kniha Zlín (2009) – Anotace: Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.

O Brně píšu v úvodu tohoto deníčku. Tahle kniha je nejen o Brně. Ale hlavně její brněnská linka mi byla blízká. Do vily Tugendhat jsem se letos nepodíval. Stál jsem před vraty a říkal si: no co, nějakej barák… o nic nejde…

Jenomže kniha Skleněný pokoj mě nadchla. Nadchla mě tak, že se toužím do Brna vrátit. Že rozhodně chci vidět vnitřek toho „baráku“. Že chci stát u opálové stěny a vybavit si znovu celý ten příběh. Chci vidět, jak slunce tu stěnu rozzáří, znovu oživí. Chci…

Prostě – Brno je zlatá loď a já se na té lodi plavím už drahná léta. Kdesi ve stinných zákoutích své duše vím, že se do Brna přestěhuji. Toužím po tom celý život. Důvody, proč tomu tak je, se mění. Mění se stejně, jako se mění majitelé Skleněného domu. Mění se, jako se mění dějiny domu, dějiny města, dějiny státu… Mění se stejně jako lidé, kteří se milují ve světle opálu. Mění se jako lidé, kteří se nenávidí. Mění se, jako venkovní zahrada za obrovským oknem. Jen základy jsou stále stejné. Kdesi hluboko v sobě to cítím. Cítím, že Brno je přístav, kam loď mého osudu jednou jistojistě dopluje…

03 – Mawer, Simon – Dívka, která spadla z nebe

Nakladatel Kniha Zlín (2012) – Anotace: Marian Sutro je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Ve třetím roce druhé světové války ji mimo jiné právě pro její perfektní znalost francouzštiny naverbuje francouzská sekce britských zvláštních jednotek a Marian se začne připravovat na výsadek v okupované Francii. Během náročného výcviku se naučí zacházet se zbraněmi, výbušninami a vysílačkami, snášet fyzickou zátěž i drsné metody výslechu, skákat padákem a pohybovat se v utajení v zemi, kde stejně nebezpeční jako okupanti mohou být kolaboranti nebo zdánliví spojenci. Její mise ve Francii má ale kromě podpory domácího odporu ještě jedno, velmi speciální poslání: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož výzkum by spojenci rádi využili v nevypsaném závodu o zkonstruování atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie. Skutečnost, že ji s Clémentem pojí citové pouto z dob společného dospívání, může Marian pomoci – anebo jí úkol hodně zkomplikovat.

Nadšený brněnským příběhem vstoupil jsem do příběhu naprosto jiného. Kniha je opět napsaná skvělým a fascinujícím způsobem. Příběh vás vtáhne do svých kulis a ve chvílích, kdy se z té fascinace budíte, víte, že fandíte všem těm postavám, zejména té hlavní.

Většinou se knihám o druhé světové válce vyhýbám. Nemám k tomu žádný zvláštní důvod. Nebo možná – možná je to důsledek toho, že jsem celé dětství musel snášet hrdinské příběhy z velké vlastenecké války ve stovkách podob. Mám dodnes pocit, že komunistický režim nic jiného neměl, něž ono veliké vítězství. To jediné jako by ospravedlňovalo všechno to zlo a bezpráví. Mé dětství bylo plné hrdinů od Stalingradu, plné Meresjevů a plné tankistů a jejich psů.

Jsem si vědom, že příběhy z války – příběhy utrpení a zběsilého zla – je důležité si připomínat. Že je důležité mluvit o tom všem, co to lidem přineslo a zejména vzalo. Chápu to. Přesto se tomu programově vyhýbám. Ale občas se najde příběh, který mě zaujme, který je dobře zpracován, dobře napsán, zfilmován… který ve mně nevyvolává kontraproduktivní pocity. Kniha Simona Mawera je jednou z nich…

04 – Michael Bar Zohar & Nissim Mishal – Mosad: Nejslavnější operace izraelské tajné služby

Nakladatel Universum (2013) – Anotace: Knihy Mosad: Velké operace se v Izraeli prodalo více než 120 000 výtisků a stala se v té zemi nejprodávanější knihou všech dob. Živě představuje ředitele, agenty a nejpozoruhodnější mise legendární tajné služby, která patří k nejuznávanějším a nejobávanějším na světě. Autoři zaznamenávají nejen úspěchy, ale i přehmaty tajné služby, pramenící převážně z přílišné arogance jejího vedení.

Druhá světová válka měla na život kolem nás obrovský vliv. Vím to, i když – jak jsem předeslal v předchozí recenzi – se tomu vlivu snažím vymanit. Nejde to. Samozřejmě. Příběhy o tom, co všechno se děje a dělo kdesi pod běžnou realitou jsou… jsou prostě děsivé. Nevím, zda jsou ti lidé hrdinové, nebo naopak. Chápu jejich jednání a jejich motivaci. Zároveň chápu jednání i motivaci protistrany. To je luxus, který si může dovolit jen nezúčastněný člověk. Luxus mudrovat o tom, co je a není správné a spravedlivé. Já si to mohu dovolit – v teple a v bezpečí svého domova. Daleko od toho všeho. Díky Bohu za to…

05 – Gaiman, Neil – Nikdykde

Nakladatel Polaris (2006) – Anotace: Hlavním hrdinou je obyčejný mladý muž Richard Mayhew, který se potácí svým spořádaným, nudným životem. Jednoho dne ovšem na ulici pomůže otrhané dívce, která ho zavede do tajného světa o němž se mu nikdy ani nesnilo. Jedná se o Podlondýn, jakési město naruby, jehož pravidla se řídí podle sítě londýnského metra. V tomto světě se Richard setkává s velikými inteligentními krysami, tajemným markýzem de Carabas či padlým andělem, který uprchl ze zničené Atlantidy. Londýnské podzemí se převrací v úžasnou zemi se spletitou mytologií a kde ani ty nejobyčejnější věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají.

Už dlouho jsem žádné sci-fi, nebo fantazy nečetl. A vlastně jsem původně ani číst nechtěl. Ale nakonec jsem do toho spadl po hlavě. Londýnské podzemí mě vcuclo a já se bavil. Knihu jsem přečetl jedním dechem a byl spokojen. Bavil jsem se, smál se a občas se i bál. Bál jsem se o své oblíbené postavy. A když kniha vzbuzuje podobné emoce, znamená to, že je dobrá. Co více k tomu napsat…

06 – Gaiman, Neil – Američtí bohové

Nakladatel Polaris (2001) – Anotace: Stín trávil tři roky ve vězení, kde se držel zpátky a snažil se přežít. Všechno co chtěl, bylo vrátit se do náručí své milující ženy a po zbytek života se vyhýbat malérům. Několik dní před svým propuštěním se však dozvídá, že jeho manželka zahynula při automobilové nehodě. Svět se pro něj změnil v chladné místo. V letadle, cestou na pohřeb, se Stín setkává s postarším mužem, který si říká pan Středa, ten mu nabídne práci. Stín, muž, který už nemá co ztratit, ji nakonec přijme. Pracovat pro tajemného Středu však není bez rizika a Stín brzy zjistí, že jeho místo ve Středových plánech je mnohem nebezpečnější, než si kdy představoval. Podniká rušnou cestu tajemným světem Ameriky, jak ji nezná, a jeho společníky jsou mimo jiné i vražedný Černobog, charismatický pan Nancy nebo půvabná Easter – ti všichni vědí o něm víc, než on sám. Postupně se Stín dozvídá, že minulost neumírá, že každý – jeho ženu nevyjímaje – má svoje tajemství a že sázky jsou vyšší, než si kdo dokáže představit. Schyluje se k bouři epických rozměrů. Stín a Středa se stávají centrem konfliktu starého jako lidstvo samo. Pod povrchem každodenního života se schyluje k válce – a bojovat se bude o samotnou duši Ameriky…

A stejně tak tomu bylo u Amerických bohů. Celý ten koncept souboje starých a novodobých bůžků a bohů mě bavil. Bavilo mě to i jako netradiční cestopis po Americe. Zábava a zároveň vás to nutí přemýšlet o věcech a světech, které z našich moderních realit mizí. Vřele doporučuji ke kontemplaci během dlouhých zimních večerů…

07 – Vodička, Milan – Den, kdy došly prachy

Nakladatel Práh (2009) – Anotace: Podtitul: Jak velká krize ve 30. letech změnila životy lidí a na co se máme připravit my. Každodenní život v době velké hospodářské krize 30. let 20. století v USA, Evropě i Československu. Publikace, napsaná takřka reportážní formou, přibližuje radikální a mnohdy paradoxní změny, které přinesla do života obyčejných i bohatých lidí hospodářská krize první poloviny 30. let. Poutavě popisuje změnu společnosti, postavení žen, oblasti rodinných vztahů, sexu, nákupního chování, lékařské péče, reklamy, zábavy či dopravy apod. Plasticky podaný obraz přelomového období meziválečné historie. Zaměřuje se především na Spojené státy, ale i vybrané evropské země a Československo. V závěru autor, novinář a zahraniční komentátor, zmiňuje paralely velké hospodářské krize a současného hospodářského poklesu.

Krize… to slovo se stalo synonymem pro dnešní dobu. Přitom jsme snad zapomněli, že krize jsou součástí lidské historie. A úplně zapomínáme, že bychom se z krizí minulých mohli tu a tam i něco přiučit. Že bychom mohli zkusit pochopit její příběh. Mohli bychom si připomenout, že krize nabývá svou děsivou podobu především díky děsivým zprávám, které se dobře prodávají. Že krize žije z našeho strachu. Že občas bobtná zcela iracionálně a na základě zcela lživých faktů. Že na krizi vydělávají ti, kteří tohle všechno pochopili.

Krize… dnes tak módní slovo. Opravdu je ale dnešní krize nová a „moderní“? Nebo je to jen stokrát obrácený a vyprášený děravý kabát?

08 – Robbins, Tom – Další dálniční atrakce

Nakladatel Argo (1997) – Anotace: Bláznivý a hravý román nezapírající psychedelické nálady konce 60. let se zamýšlí nad smyslem mýtů, náboženství a víry a nad spojením člověka s přírodou, ilustruje rozdíl mezi mužským a ženským přístupem k životu.

Měl jsem potřebu si vyzkoušet, zda je můj čtenářský vkus ještě pořád stejný. Chtěl jsem vědět, proč jsem měl blok a co to přineslo do nové éry mého čtenářství. Řekl jsem si : Přečtu si něco od autora, který ně uchvátil, kterého obdivuji, který mě posunul o míle daleko. Jedním z nich byl Tom Robbins.

Takže jsem se začetl a bylo mi jasné, proč se mi ta kniha kdysi tak líbila. Bylo mi jasné, co mě přivádělo do vytržení. Chápal jsem, proč jsem nad některými větami hýkal nadšením. Proč jsem se hurónsky smál. Všechno se mi to vybavilo. Ale… Už mě to neoslovilo. Četl jsem a měl jsem pocit, že všechny ty slova, všechno to, co mi kdysi připadalo tak úžasné je zabaleno do cukrové vaty. A ta příšerná sladkost, která mě kdysi přiváděla do euforie, mi je protivná. Připadal jsem si jako alkoholik na Antabusu. Jo – vím, že alkohol je (byl) skvělý a umí (uměl) mě vystřelit do vesmíru. Ale Antabus to všechno tlumí a naopak, nutí mě ke zvracení…

Takže jsem to nakonec nedočetl. Měl jsem pocit ztráty a zklamání. Ne z knihy. Ale z mé hlavy, z mých myšlenek, z mého nechtěného vystřízlivění. Inu tak…

09 – Twain, Mark – Dopisy z planety Země

Nakladatel Práce (1987) – Anotace: Krátké dílo „Dopisy z planety Země“ napsal Twain na sklonku života, v těžkém období po smrti manželky a dcer. Jedná se spíše o soubor esejů, ve kterých kritizuje křesťanství, na kterém nenechává nitku suchou, zabývá se totiž absurditu a kritikou doslovného chápání křesťanství a bible. Autor převážně bojuje s absurditami doslovného výkladu bible, trnem v oku mu je zejména neschopností Boha odpouštět a to, že Bůh lidstvo neustále trápí…

Vtipné a nemilosrdné. Jen trochu zbytečně dlouhé. Chcete někomu říct, že se mýlí. Máte pádné a vtipné argumenty. Ale tím, že je melete tisíckrát dokola nakonec dosáhnete zcela opačného efektu. Takže – nejdříve jsem se smál, pak jen usmíval a nakonec se nudil…

10 – DeMille, Nelson – Odvetný úder

Nakladatel Kniha Zlín (2014) – Anotace: Vítejte v Custer Hill Clubu – pánském klubu nacházejícím se v luxusní lovecké chatě v národním parku Adirondack. Členy tohoto klubu jsou nejmocnější muži Ameriky, obchodní magnáti, armádní velitelé a vládní činitelé. Navenek má být klub místem odpočinku se starými přáteli. Ale jednoho podzimního dne se výkonná rada klubu schází, aby jednala o tragédii z 11. září a připravila plán odvety, známý pouze pod krycím názvem Požár. Ve stejné době je nalezen mrtev člen federální protiteroristické jednotky. A nyní je už jen na detektivu Johnovi Coreym a jeho manželce Kate Mayfieldové, agentce FBI, aby odhalili hrůzostrašné spiknutí, jehož nitky vedou z Custer Hill Clubu až k americkým městům ocitnuvším se v zaměřovači jaderné zbraně. Corey a Mayfieldová jako jediní mohou zabránit tomu, aby někdo stiskl tlačítko a rozpoutal celosvětový chaos…

V dnešní korektní a gender době je to takový skoro dinosauří příběh. Plný chlapáctví a plný nekorektní mužské energie. Někdy je jí bohužel tolik, že je to směšné a nudné.

Detektiv rebel. Jednající na vlastní pěst. Detektiv, který vyřeší svět. Vyřeší ho blbýma kecama a tu a tam nějakou tou pěstí či kulkou. Nemůžu říct, že je ta kniha špatná a že se nedej Bože špatně čte. Ne. Ale člověk se musí na tu vlnu rádoby chlapáctví naladit a přijmout jí za svou. Pak se u té knihy dá i pobavit.

11 – Zibura, Ladislav – Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Nakladatel BizBooks (2017) – Anotace: Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.

Ještě nedávnou bych knihu Honzíka Zibury nedokázal číst. Zkoušel jsem to, věřte mi. Ale nešlo to. Přišlo mi to takové dětinské a nezábavné. Naivní a trochu moc stylizované. Takže proč jsem to zkusil znovu? Vlastně nevím. Myslím, že je to všechno součástí mého nového čtenářského vkusu. Prostě jsem si řekl, mám cestopisy rád, dám tomu ještě šanci. A víte co – vlastně mě to nakonec docela bavilo.

Ano – stále to má takovou naivně dětinskou patinu, ale proč ne. Ano – stále je to stylizované, ale který cestopis vlastně není, že. Takže jsem to přečetl, něco se i dozvěděl, ani moc se nenudil. Nemělo to žádný wow efekt. Jako dítě jsem miloval knihu pohádek Český Honza. Všemi těmi příběhy se prolíná postava Honzy, zdánlivě hloupého a líného, který ale nakonec nad všemi vyzraje a získá poklad, princeznu i půl království. Tuhle knihu mě cestopis Honzy Zibury připomněl. Tak nějak mile a zábavně…

Krásné slovenské dívky, ošklivá Bratislava… Emoce, emoce, emoce, emoce…

12 – Lapena, Shari – Nepříliš šťastná rodina

Nakladatel Kalibr (2022) – Anotace: Nejnovější příběh mistryně psychothrilleru – opět dokonale drásavý… Brecken Hill je drahá adresa. Musíte mít hodně peněz, abyste tu mohli bydlet. Tak jako Fred a Sheila Mertonovi. Žádné bohatství vás však neochrání, když vám u dveří zazvoní vrah. Manželé Mertonovi byli brutálně zabiti pár hodin poté, co přivítali na velikonoční nedělní večeři své tři dospělé děti. Ty jejich smrt pochopitelně těžce nesou. Nebo ne? Na každého z nich čeká pohádkové dědictví. Svého náladového otce nesnášeli a netečná matka se jich nikdy nezastala. Na jednoho z nich to bylo možná už příliš. Ale na koho? Je-li váš sourozenec vrah, chtěli byste to nejspíš vědět…

Shari Lapena si našla svůj vzorec. Do tohoto víceméně stále stejného vzorce vkládá různé postavy a kulisy. Funguje to. Pokud to člověk nečte příliš často. Čtenář dopředu tuší, co mu kniha nabídne. Nimrání se v životech úzké skupiny lidí. Nekonečné propletence vztahů. Rozplétání minulosti v přítomnosti, co mění budoucnost. Budoucnost plnou neznámé minulosti. Napsané je to celkem svižně a profesionálně. Dalo by se škrtat, zmáčknout příběh do menší plochy. Dalo, ale na druhou stranu od podobných knih člověk očekává, že mu pomůže překlenout nudu a zabít čas. Někdo to dělá u nekonečných televizních seriálů a někdo u toho samého v psané podobě. Já se bavil a to je pro mě důležité.

13 – Unger, Lisa – Cizinky ve vlaku

Nakladatel Vendeta (2021) – Anotace: Selena Murphyová má všechno: manžela, dvě děti, luxusní rodinný dům na předměstí a práci v nakladatelství, které řídí její nejlepší kamarádka. Jenže potom odhalí, že je jí manžel nevěrný s chůvou. Ve slabé chvíli se s tím svěří neznámé, která s ní zapřede hovor ve vlaku, a najednou nic není jako dřív. Chůva zmizí, policie klade Murphyovým nepříjemné otázky, Seleně chodí znepokojivé textové zprávy a lidé v jejím okolí jeden po druhém odkrývají svou odvrácenou tvář…

U této knihy bych napsal asi úplně to samé, jako u té předchozí od Shari Lapeny. Dobře napsané. Vcelku zábavné. Mírně napínavé. Okořeněné estrogenem. Příběh plní to, co plnit má. Vtáhne vás do děje. Chvíli vás přinutí přemýšlet o úplně jiných lidech s úplně jinými problémy, než máte vy. Noříte se do cizí reality a utíkáte z té své. Tak mají knihy fungovat a Cizinky ve vlaku fungují.

14 – Herzán, Martin – Totalitní světovláda

Nakladatel Eko-konzult (2002) – Anotace: Dne 4. listopadu 1998 otřásla Českou republikou naprosto nečekaná aféra. Aféra, která otřásla jak českými státními orgány, tak samotnou vládou USA. Toho dne byl totiž v České republice oficiálně odhalen koncentrační převýchovný tábor. Tento koncentrační tábor byl zřízen orgány USA v únoru 1998 na odlehlém místě, asi 10 kilometrů severozápadně od Brna v lokalitě nazvané Jelenice. Do roku 1993 se na území USA nacházelo již 43 koncentračních táborů. Dnešní situace je neznáma…

Konspirace, tajné spolky, alternativní historie… to je takové mé „guilty pleasures“. Rochňám se v těch všech představách a obrazech s rozkoší a bez zábran. Ne – nepatřím do kategorie „sežeru všechno, co napíšete“. Snažím si zachovat zdravou nedůvěru. Ale rozostřené hranice miluji. Miluji putování ve stínech a dohadech. Užívám si všechny ty zvrácené fantazie. A potichu šeptám sám sobě do ucha: Na každém šprochu pravdy trochu, ne?

Shortlink: