Driftujeme Šumavou… Literární „trojbeer“

Dát si tři různá piva ve třech zemích během jediného dne? Copak to jde? Ale ovšem čili sichr neboli natuerlich. Nebojte, chce to jen trochu zapřemýšlet nad mapou a pak si dát trochu do těla. Nejde o pobídku k alkoholismu, neboť chcete-li splnit zadání, vypotíte víc než tři půlitry a krev vám plně prosytí přemíra dojmů horského venkova. Tuhle výzvu můžete brát třeba jako další možnost k poznání končin, kde se stýkají Čechy, Bavorsko a Dolní Rakousy.

Adalbert Stifter Litera (Tour)

Tento slavný syn Šumavy neustále překračoval hranice mezi Čechami, Rakouskem a Bavorskem. Adalbert Stifter Litera (Tour) se těmito cestami inspiruje. Je lemovaná informačními tabulemi, takže co nevíte, to se dozvíte.O regionu a lesích okolo Třístoličníku, kde pro zotavení často pobýval na statku Rosenberger Gut, napsal (17. 3. 1865) svému příteli Franzi Xaveru Rosenbergerovi: „Moje celá duše visí na této krajině. Když se mám někde zcela uzdravit, tak tam…“

A tak jsme se rozhodli, že jeden z letošních „drajbírů“ (více zde) pojmeme tak trochu literárně. Rakousy stifterovské – pivo Adalbert Stifer z klášterního pivovaru Schlägler Kloster Bräu (Rakousko), a Bavory stylové – pivo Sitter ze stejnojmenného hostinského pivovárku v Riedelsbachu, nu a v českém Novém Údolí to pak řízneme polotmavým Klostermannem ze strakonického pivovaru… zhruba 30 km s výstupem na Třístoličník, tři země, tři piva. A že to není procházka „růžovým pivním sadem“ dokládá text Romana Kozáka:

Trojbír spisovatelský…

Naše poklidná (litera)túra po inspiračních stezkách Adalberta Stiftera se kdovíproč mění v přehlídku protivenství. Pominu-li průjem a podivně proměnlivý krevní tlak, poznamená naši pouť jak prokleté podklouznutí a pád do potoka, tak potracení cepínu. Probůh, lze v takovém stavu vůbec projít drsnou Literatourweg?

Cestou z Nové Pece do Oberschwarzenbergu probereme s Petrem nejnovější trendy, jimiž nakladatelství Driftbooks našlehává šumavské čtivo, a pak si v hostinci Dreilaendereck dáme pivo do půllitru ozdobeného Stifterovým rukopisem, texty i podobiznou. Pivovar Schlaegl se chlubí, že je jediným, kdo v Rakousku vaří Abtei Bier (opatské pivo). A nás tak cestou do Bavor napadá: čím to, že dva největší šumavští spisovatelé mají totéž jméno? Posuďte sami: das Stift = klášter, tudíž Stifter = Klášterský, das Kloster = taky klášter, tudíž Klostermann = taky Klášterský.

V Rosenbergergutu si před pamětní cimrou pokecáme se Stifterovou sochou, avšak námi vysněná trasa je zatarasena. Protivenství nás tak odklánějí do Riedelsbachu na jedno sitterovské a pak – mankote! – diretissimou kolmo vzhůru na Třístoličník. Uf, je to záběr, a my zjišťujeme, že mozek bez O2 funguje lépe. Ano, kdysi tahle zkratka značila kyslík, dnes nadnárodního komunikačního molocha. Tudíž lehce vymyslíme hned několik aplikací, které změní jak svět, tak naše pohublá konta. Osobně dávám největší šance elektronické závěti. Považte, co tak lze stihnout za dvě minuty, které vám při kolapsu v horách zbývají? Taková e-závěť zpraví nejen notáře a příbuzné, ale změní i status na sociálních sítích. Mimochodem, tušíte, jak se dědí bitcoinové konto, a máte jasno v tom, komu odkážete svůj facebookový profil?

Z Třístoličníku padáme dolů po české straně, pojídáme borůvky, ostružiny a maliny, potkáme i pár parádních hřibů. Ve vagónové oáze šejka Al´Kosmaty pak završujeme náš trojbír třeskutě oroseným Klostermannovým ležákem. Tři piva spolu ladí, jen ten třetí spisovatel nám chybí; hm, duo nástěnkáře a e-nakladatele to nezachrání. Nevadí: dokud se čte, ještě se neumřelo!

Roman Kozák & Petr Čmerda

***

P.S.

A zde je pár rad pro začátečníky: Nenechte se splést názvem lokality: kupříkladu Třístoličník má jen bavorský lokál a Trojmezná je bez piva zcela. Nejsnazším počátkem se tak zdá být sousedství Nového Údolí a bavorského Haidmühle. Ale do Rakous je to už o kus dál – a hlavně návrat zpět do kopců dá zabrat. Začít túru dvěma pivy není zrovna rozumné, stejně jako nechat si poslední půlitr na večerní závěr: co když bude lokál zrovna už zavřený? Vedle fyzické výdrže to tak nechce zanedbat ani – jak se dnes říká – logistiku, o rekognoskaci terénu, povětrnosti a jízdních řádech nemluvě. Nejkratší vzdálenosti obvykle zahrnují největší stoupání, ty pohodlnější se zase často mění v dálkové poutě. Možností je přitom nepočítaně, variant dokonce bezpočet…

Shortlink: