Fotodrift – Český Krumlov adventní…
Není moc časté vidět krumlovský Latrán takhle liduprostý 🙂 Pomohlo tomu hlavně silné sněžení. Přesto je tu kupodivu útulno – hoři ohně a z oken se line uklidňující zář a teplo. Není divu, že tohle malé městečko na Vltavě uhranulo tolik uměleckých duší…
„…Já nevím, kolikrát se tady Vltava kroutí, nežli projdeš městem, drže se co možná přímo, překročíš ji asi pětkrát a po každé se divíš, že je tak zlatohnědá a že má na spěch. Kolik má Krumlov obyvatel, to také nevím, ale hospod má čtyřiatřicet, tři kostely, jeden zámek, ale zato veliký, dvě brány a velikou sílu památek, vlastně celé to město je jediná historická památka, což trochu připomíná Sienu nebo Stirling nebo jiná slavná místa. Tak tedy jsou tu staré štíty, arkýře, vikýře, podloubí, oblouky, ochozy, cimbuří, sgrafita, fresky, schody nahoru a dolů, balustrády, kašny, sloupy, patníky, kouty, trámy, mázhauzy, podjezdy, historické dláždění, klikaté ulice, betlémy, vysoké střechy, gotický kostel, minoriti, a všude červené rožmberské růže, kam se vrtneš, vidíš samou malebnost a starodávnost a historickou slávu, ale ve starých předměstích, to už jsou jenom nízké domečky, rukou dosáhneš na střechu, v oknech geranie a nade dveřmi nápis, tady ještě žijí stará řemesla jako v patnáctém století.
Nade vším tady vévodí (opravdu vévodí, a to po vévodech Eggenberských) tamhle nahoře zámek a hlavně věž, jedna z nejvěžovatějších věží, jaké jsem kdy viděl, řekl bych, že věže jsou česká specialita, protože nikde nemají takové divné báně, bachraté cibule, makovice, lucerny, přilepené věžičky a galerie a špičky jako u nás, každé staré české město má svou zvláštní věž, podle které se pozná, že tohle je Hradec a tohle Brno a tohle Budějovice a tohle Český Krumlov.
Co se zámku týče, je celý pomalovaný a potažený freskami vnitř i zevně, ale ze všeho nejlepší je barokní knížecí divadélko, ve kterém ještě visí staré dekorace, mohla by tam v tu chvíli strašit nějaká taliánská opera z osmnáctého století, ale nestraší, protože se tu nesmí z bezpečnostních důvodů hrát. Pak je tam letohrádek Bellarie s takovými žertovnými schody na prsou, a spousta jiných barokních věcí, za tři koruny je toho ažaž…“ Karel Čapek, Obrázky z domova
Egon Schiele a Šumava
„Peskcho, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlížejí nenávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé.Chci být sám. Chci odjet na Šumavu… Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“ Egon Schiele v dopise švagrovi Peschkovi
Unaven velkoměstskou Vídní, přesídlí Schiele v květnu 1910 do Krumlova, do bytu v Masné ulici č. 133, s představou zahájení nového malířského života, následován svými stejně smýšlejícími kolegy Erwinem Osenem a Antonem Peschkou. Tito tři mladí umělci vzbudili brzy u maloměstského obyvatelstva rozruch svým nekonvenčním vystupováním; přesto Schiele zamýšlel usadit se v Krumlově natrvalo. Toto městečko na Vltavě ho svými křivolakými uličkami s nakupenými starými domy inspirovalo; vždy hledal pro svoje motivy neobvyklé pohledy z výšin okolních kopců nebo zámecké věže. Mnohé z nejkrásnějších Schieleho obrazů znázorňujících město a krajinu zde vznikaly.
Venkovská idyla dlouho nevydržela: konzervativním občanům města se nelíbí Schieleho volný způsob života a především skutečnost, že kreslí akty dospívajících dívek. Počáteční přátelství se mění v otevřenou nevraživost – Schiele je nucen k 6. srpnu město opustit. Vracívá se ovšem zpět, pobývá potom především v hostincích „U města Vídně“ a „U zlatého anděla“. Atmosféra města prostupuje jeho dílo – obrazy s názvy jako „Mrtvé město“ nebo „Žluté město“ vypovídají o jeho okouzlení. V roce 1917 vzniká jedna z posledních známých krumlovských kreseb „Staré štítové domy“.
Roku 1914 vzniká série svérázných fotografických portrétů, kde je Schiele zachycen ve stylizovaných pózách. Tyto fotografie byly pořízeny fotografem Antonem Josefem Trčkou podle Schieleho představ… zdroj: schileartcentrum.cz
foto Petr Čmerda, #driftbooks
Shortlink: