Nádražístímnejdelšímnázvemcojstekdyviděli
PŘIPRAVUJEME PRO VÁS…/Na ostrově Anglesey v Irském moři při severozápadním pobřeží Walesu se nachází nenápadná vesnice s nenápadným nádražíčkem. Leží na trati z Chesteru do Holyheadu, která po pobřeží mezi středověkými hrady obchází hory Národního parku Snowdonia. Pocit nenápadnosti zde byl natolik silný, že ve snaze zvýšit atraktivitu místa rozhodli místní poněkud upravit název své obce. Z původních dvaceti písmen ho před dávnými léty natáhli do rekordně veledlouhé podoby:
Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch.
To v překladu z welštiny do češtiny zní: Kostel Panenky Marie v údolí bílé lísky blízko prudkého vodního víru u kostela svatého Tysila blízko červené jeskyně…
Nádraží je vlastně jen neobsazenou zastávkou na dvoukolejné trati. Vnitřní prostory staniční budovy jsou upraveny na galerii. V denní směně zde slouží jen závorář na stanovišti ve směru k průlivu. K přechodu kolejí slouží historická lávka v zelenobíločervených barvách Walesu.
Onen předlouhý název stanice je napsán jak na budově, tak na nástupištích. Pozor: budete-li ho zadávat do IDOSu, musíte uvést prvních prvních dvanáct písmen! Míst, která začínají na „Llanfair“ je ve Walesu víc.
Přilehlá vesnice je vskutku nenápadná, nicméně o jejích humnech to říci nelze. Blízkému návrší dominuje vyhlídková věž ve tvaru majáku, z níž se nabízí úchvatný výhled na mořský průliv s pozadím masívu Snowdonie. Jde o pomník z roku 1817 oslavující vítězství v bitvě u Waterloo. Na jeho vrcholu roku 1860 přibyla socha Henryho W. Pageta, markýze z Anglesey a Wellingtonova velitele v tomto vítězném střetu s Napoleonem. Jeho sídlo Plas Newydd se nachází půlhodinu chůze od památníku a je spravováno Národním památkovým trustem.
Blízký průliv Menai je místy široký až tři kilometry. Jeho vody překonávají dva úctyhodné mosty, které jsou obdivovanými technickými monumenty. Telfordův visutý Menai-bridge byl odvážným veledílem, po němž jezdily povozy z pevniny na ostrov vysoko nad stožáry zámořských plachetnic. Ovšem neunesl váhu vlaků, pro něž tak byl roku 1850 vystavěn velkolepý železniční most Britannia. Jeho smělým a novátorským projektantem byl Robert Stephenson, syn slavného lokomotivního konstruktéra George Stephensona.
Hostinec nedaleko závor byl vyhlášen nejlepší tradiční waleskou hospodou roku 2005. Velká samoobsluha hned u kolejí nabízí i restauraci, informační středisko a za libru pintu čaje. U vchodu pak rozcestník, z něhož vyplývá, že do Prahy to z Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochu je rovných 830 mil.
* * *
Připravujeme pro vás… novou e-knihu Petra Čmerdy a Romana Kozáka „Někdo to rád vlakem“
(…) Ne, necestujeme s cestovní kanceláří, nejezdíme podle katalogů. Cestujeme po svém, podle nálady, a puzeni jsme často podnětem, který by jinému nestál ani za povšimnutí. Tu nás k cestě vybídne náhodně nalezená stará fotografie, tu zajímavý výřez mapy, jindy zas dávná vzpomínka z dětské četby či kuriozita, která neželezničáři nic neřekne. Jezdíme do velehor a k mořím, k oceánu a na ledovce. Útesy, majáky, průsmyky, horská nádraží!
Plníme si sny z časů, kdy se dalo cestovat nanejvýš prstem po mapě. Volná železniční jízdenka je pro nás tím, čím byl kapitánu Nemovi jeho Nautilus a Roburu Dobyvateli jeho Albatros. Není úžasné absolvovat výlet ze Šumavy k oceánu a zpět za dvě stě šedesát korun? Nahlédnout pod sukně eiffelovce, zasvištět si téžévéčkem, projít se po mořském dně, vztyčit se vedle majáku na nejzápadnějším mysu Bretaně – a to v tom jsou i tři láhve keltského růžového vína!
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky…
Shortlink:
