O knížkách bez papíru – rozhovor pro Literární fórum…
S předsedkyní Jihočeského klubu Obce spisovatelů Hankou Hosnedlovou se průběžně potkáváme na různých akcích kolem regionální literatury a tak slovo dalo slovo a dalo vzniknout tomuto neformálnímu povídání o elektronických knihách…
Stále více diskutovaným, ale také prezentovaným médiem se stávají elektronické knihy. A právě o tomto fenoménu moderní doby si dneska budeme povídat s Petrem Čmerdou, zakladatelem a majitelem nakladatelství DriftBooks se sídlem ve Volarech, které sází výhradně na knihy v elektronické podobě. Na jih Čech přišel z Mostu a jeho malé moderní nakladatelství funguje teprve druhým rokem, takže je vlastně ještě v plenkách…
Literární fórum je časopis pro literaturu a kulturu, který vydává Jihočeský klub Obce spisovatelů. Ptá se Hanka Hosnedlová
Časopis si můžete stáhnout v elektronické verzi (pdf) ZDE
Co vás přimělo k založení tohoto typu nakladatelství? Byly v tom i autorské pohnutky?
Píši celý život, byť většinou pouze do šuplíku, ale při administraci našich stránek poetických cestopisů (driftujeme.vesele.info) jsem měl nutkavou potřebu všechny ty příběhy, všechna ta slova uspořádat tak nějak lépe – mým snem byla samozřejmě kniha. Ale protože vydání klasické vázané knihy je nákladné, rozhodl jsem se využít moderních technologií a možností, které přinesl právě trh s e-knihami. A tak jsem se stal nakladatelem… I když – pokud chcete vydat opravdu kvalitní e-knihu ve smyslu, že bude jazykově, typograficky a celkově graficky bezchybná, tak se velkým výdajům taktéž nevyhnete.
Naplnila existence nakladatelství vaše původní představy?
Nakladatelství DriftBooks je mladé a moderní – funguje teprve druhým rokem. A zda tato činnost naplnila mé představy? No – vlastně se dá říci, že ano. Díky ní jsem se seznámil s mnoha zajímavými lidmi, jezdím po různých konferencích, navštěvujeme s naší prezentací o elektronických knihách knihovny, a zejména práce kolem jednotlivých knih mě naplňuje. Ale na rovinu je třeba si říci, že toto podnikání je zatím spíše koníčkem, než nějakým „byznysem“ A ono je to nakonec možná lepší – člověka netlačí nutnost vydělávat…
Čím byl podmíněn onen název „DriftBooks“?
Spojení ultramoderní techniky s tak starobylým uměním slova mě fascinovalo. Kdysi byli nositelé slova šamani, apoštolové, pak trubadúři, pak jsme slovo začali tisknout a dnes jsme ho rozložili do jedniček a nul a vrhli jsme ho do světové virtuální sítě a toto slovo může v jedné vteřině spatřit a slyšet miliarda lidí. Tak tomu říkám DRIFT – POHYB. Naše e-knihy driftují elektrosítěmi, hnízdí v tajuplných serverech, sviští optickými kabely. Čekají za sklem vašich čteček, tabletů či monitorů…
Na jaký žánr (nebo typ knih) se specializujete, jací autoři se na vás obracejí – jste nucen i odmítat?
Původním záměrem bylo především vydávání cestopisů, ale ty byly nakonec malinko odloženy a začali jsme se šumavskou regionální literaturou. První naší e-knihou bylo „Šumavské povídání“ Jaroslava Pulkrábka, které jsme vydali ve spolupráci s Prachatickým Deníkem.
Následně jsem si splnil svůj drobný sen a vydal jsem e-knihu svému dlouholetému kamarádovi, renomovanému spisovateli Pavlovi Bryczovy. Tato e- kniha je mojí severočeskou nostalgií a vybočuje z nakladatelského plánu.
Věnovat se chceme především regionální jihočeské literatuře se zaměřením na Šumavu. Rádi bychom regionální šumavskou literaturu nabídli co nejširšímu čtenářstvu. Připraveny ale máme také zmiňované poetické cestopisy šumavských drifterů. Věříme, že portfolio našich knih se bude zdárně rozšiřovat.
Už se na nás autoři obracejí a nejen mladí, neznámí. Elektronická kniha je nový fenomén a autoři, kteří mají vydány tištěné knihy, také cítí, že by měli jít i tímto směrem a své knihy nabídnout digitálně.
Kolik knížek vydáváte ročně a jaký je o ně zájem?
Jak už jsem řekl, jsme mladé, začínající nakladatelství. Zatím máme na kontě pět knih a dvě jsou momentálně před dokončením. Do konce roku hodláme ještě vydat ještě další dvě.
Naším nejúspěšnějším titulem je z hlediska prodejnosti „Šumavské povídání aneb Co v kronikách nebylo“ od Jaroslava Pulkrábka s ilustracemi Marie Petrmanové. Druhý díl těchto netradičních šumavských pověstí vydáváme v listopadu, spolu s nově upravenou e-knihou Jana Cempírka Rafinérie, obohacenou o fotografie Jiřího Plachého.
Do jaké věkové kategorie podle vás spadá cílová skupina čtenářů e-knih?
Ačkoliv se nabízí tvrzení, že tento způsob čtení je zejména pro mladou generaci, máme zkušenost, že se čtečky a tablety spíše objevují mezi třicátníky, čtyřicátníky a paradoxně dost často i mezi čtenáři důchodového věku, a to hlavně díky možnosti upravovat si velikost písma, ale také pro svou jednoduchost a mobilitu.
A co byste řekl na obhajobu e-knih?
Dnes je stále ještě obvyklé považovat elektronické knihy za jakousi hrozbu. Správnější je ale vidět v nich šanci, nové příležitosti.
Víte – já raději čtu, než mluvím… Miluji příběhy. Myslím, že každý z nás miluje příběhy. A elektronické knihy údajně narušily tisíciletou vládu tištěných příběhů. Někteří lidé bohužel dokonce říkají, že e-knihy tuto kulturu degradují. Ale já říkám: copak může něco degradovat dobrý příběh? Rozhodně nikoliv. Dobrý příběh může být namalován na stěnu skal pralidmi, může být vytesán do kamene, vytištěn na nejkvalitnějším papíře, ale také může být schován v elektronickém shluku jedniček a nul. Důležité je pouze to, aby čtenáře zaujal. Aby v něm vzedmul emoce. Aby ho poučil, pobavil. A právě to chceme dělat v našem nakladatelství. Přinášet lidem dobré příběhy…
Jak vypadají tržní možnosti v tomto směru?
Situace je ještě o něco horší než na trhu s knihami tištěnými. Ale já věřím, že právě v e-čtení je budoucnost a že se prodeje časem zvednou.
Současný trh s knihami je momentálně ve stejné fázi, jako byl trh hudební zhruba před deseti lety. Zatímco uživatelé nakupují elektronické hračky a pátrají po obsahu, kterým by je naplnili, tak velká, renomovaná nakladatelství teprve zvažují, zda se do těchto vod vůbec ponoří. Své obavy o ztrátu zisku balí do sentimentálních nářků, že čtenáři mají prostě rádi vůni nových papírových knih, a do výmluv, že na internetu se krade ve velkém. Pokud však nezareagují dost rychle, zbudou jim sklady plesnivějících knih, protože čtenáři si jejich obsah bez jakékoliv sentimentality zdigitalizují sami a zadarmo.
Jaká jsou rizika u těchhle knížek?
Máte asi na mysli pirátství. To je bohužel součást tohoto podnikání. Ale já osobně za daleko horší považuji obecnou neznalost a neúctu k autorským právům. Tady je důležité vzdělávat zejména mladou generaci, protože většina z nich vůbec nemá pocit, že na internetu krade.
Většinu lidí zatím spíše odrazuje chaos, který v tomto odvětví momentálně panuje. Množství nekompatibilních formátů. Čtečky, které něco podporují, něco ne. Do toho přicházejí jednotlivé nakladatelské domy se svými čtečkami, které podporují jenom jejich obchody, a hlavně poměrně málo knih v češtině. Dále je to pak nutnost se různě registrovat a největší problém jsou drobné platby, které leckdy kvůli bankovním poplatkům nákup zbytečně prodražují.
Ale trh si to postupně sám srovná. Již dnes je standard nabízet pouze tři hlavní formáty – ePub, MobiPocket a PDF. Již dnes se rozjíždí možnost platit přímo ze svého mobilu pomocí SMS. A nabídka e-knih strmě stoupá…
Takže podle vás má tahle forma knih budoucnost?
Rozhodně! Osobně jsem přesvědčen, že budoucnost je ve službách typu iBooks. Čtenář musí mít možnost jednoduchého přístupu do e-obchodu, možnost bezproblémové on-line platby a možnost knihu okamžitě stáhnout a číst.
Budoucnost je také v půjčování za drobný poplatek. Stáhnu, přečtu a smažu. Většina z nás nemá potřebu skladovat vše, co přečte. A to, co opravdu chci mít v knihovně, si koupím v papírové podobě – pokud tedy v této formě kniha vyjde.
Světy tištěných a elektronických knih budou žít ve vzájemné symbióze a vůbec si nebudou překážet. Velká většina produkce sice postupně přejde do elektronické podoby, ale krásné bibliofilie, knihy zajímavé typograficky či výtvarně budou stále pouze tištěné. Nezmizí knihovny, jen vzniknout jako alternativa také virtuální – čistě elektronické.
Děkuji za rozhovor
Shortlink: