Brycz, Pavel – Sloni mlčí

Hlavními hrdiny jsou „mrtvý básník“ Kryštof a jeho družka, učitelka Karolína, kteří žijí na střeše panelového domu ve městě, které je známé tím, že chová slony…

Kryštof je textařem reklamní agentury, jeho dívka učitelkou prvňáčků. Oba střídavě vypravují svůj společný příběh. Uprostřed raného českého kapitalismu se snaží zachovat si svůj svět lásky, nezávislosti, vychutnávat poezii života a zachovávat jasnou hranici mezi existenční a existenciální složkou života. Novodobé bohémství přežívající v časech převrácených hodnotových žebříčků dokáže pohladit po duši.

Ilustrace: Filip Raif

• O knize píšeme také ZDE

Vydalo
Nakladatelství Petr Čmerda – DriftBooks
Tolarova 355, Volary
jako e-knihu č. 10
rok vydání 2014
(pouze elektronické vydání)
konverze do elektronických formátů: Jakub Rákosník
odpovědný redaktor: Petr Čmerda

© Pavel Brycz c/o DILIA, 2002 / 2014
© Ilustrace: Filip Raif, 2002 / 2014

ISBN 978-80-87741-27-6 (Formát ePub)
ISBN 978-80-87741-28-3 (Formát MobiPocket)

 

 

O autorovi:

Pavel Brycz se řadí k výrazným současným českým autorům. Roku 1999 obdržel Cenu Jiřího Ortena za svou knihu Jsem město (Hněvín, 1998), ale do širšího povědomí se dostal až v roce 2004 po ocenění románu Patriarchátu dávno zašlá sláva (Host, 2003) Státní cenou za literaturu.

V roce 2007 byla jeho kniha Kouzelný svět Gabriely (Meander) nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii „kniha pro děti a mládež“. Kniha Bílá paní na hlídání (Albatros) získala Zlatou stuhu (GOLDEN RIBBON) za rok 2011 (významné výroční ocenění knih pro děti a mládež v České republice). Česká televize natočila podle Bryczova námětu a scénáře seriál večerníčků Dětský zvěřinec (2008, výtv. Šárka Ziková, r. Jiří Tyller) a Bílá paní na hlídání (2013, výtv. Vhrsti, r. Petr Friedl).

Jeho knihy vycházejí po celém světě, například kniha „Co si vyprávějí andělé? Fantasy všedního dne“ vyšla v japonském překladu (Tokyo: Tosen Shuppan, 2012).

Ukázka z recenze na knihu:

(…) Kryštof s Karolínou žijí ve městě, „ve kterém by spolu chtěli žít“. Žijí tam ale na střeše paneláku kryti před větrem plachtou z bývalé lodi přítele Jirky. Přitom při jejich zaměstnání je nepředstavitelné, aby si ti dva prostě nesehnali byt či podnájem (Kryštof navíc pracuje jako reklamní textař dočasně, právě jen kvůli penězům). Naopak, Kryštof odmítá možnost koupit domek na předměstí na hypotéku a poté, co Karolína otěhotní, odváží ji za svou matkou do Sivovic a vrací se do města sám. Nejprve bydlí ve svobodárně, ale po sebevraždě svého spolubydlícího přijímá podnájem u staré paní, aby nakonec přišel o práci kvůli pohřbu cikánského barona. Připočteme-li k tomu ještě epizodu společného přebývání v zeměpisném kabinetu, nevyloučenou možnost Kryštofovy spoluviny na smrti mladého kuchaře a celou řadu dějových odboček, vznikne nám vskutku podařená historie s nereálnou „logikou“ vršící na sebe jednu absurditu za druhou.

Nejvýraznějším momentem celého textu je hmatatelné napětí mezi reálným prostředím současného světa přelomu tisíciletí a mezi exotickými prvky a bizarními situacemi, které jsou sice vypravěčem (či vypravěčkou, protože některé kapitoly vypráví Karolína) líčeny jako zcela běžné, ale vzhledem k okolnostem naší současnosti, do níž je děj zasazen, se jeví jako zcela absurdní. Nabízela by se zde jistá paralela k magickému realismu, ale Bryczova výpověď zjevně směřuje k žánru pohádkovému. Tomu nasvědčuje jednak bezelstné setrvávání na straně dobra, pravdy a spravedlnosti, dnes pro leckterého čtenáře poněkud staromilecké, jednak značná poetičnost, typická zejména pro moderní či umělé pohádky pro děti i dospělé… z recenze Erika Glika (Aluze 2/2002)

UKÁZKA Z E-KNIHY:

 

 

Shortlink: