První díl šumavských pověstí Jaroslava Pulkrábka vychází knižně
Tištěná verze e-knihy Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete Jaroslava Pulkrábka – obohacená o několik ilustrací Marie Petrmanové a o čtyři pověsti – právě vychází v českobudějovickém nakladatelství Kopp. Koupit ji lze například v jejich e-shopu – viz ZDE.
Jaroslav Pulkrábek napsal během čtyř let více jak 200 pověstí, které vychází v sobotní příloze prachatického Deníku pod značkou „Vypráví se, že….“ druhým rokem spolu s ilustracemi Marie Petrmanové. Elektronicky již vyšel výběr rovné stovky pověstí. Nyní máte tedy možnost si pověsti přečíst také v klasické, tištěné podobě.
Přečtěte si, co o nové knize píše volarský spisovatel Roman Kozák:
Šumavu lze poznávat s batohem na zádech anebo s Pulkrábkem ve čtečce. Prostor mezi Klostermannem a Stifterem zaplňuje Jaroslav Pulkrábek z hornovltavické fary už třetím souborem šumavských příběhů, pověstí a vyprávění.
Také vám přijde divné, jak všichni ti dávní literární klasici jsou představováni coby strnulí, urputně vážní a důstojně zachmuření kmeti? Já jednoho klasika osobně znám; jezdí po Šumavě autem, leze za kdejakým zvonem do kostelních věží, podepisuje faktury na městském kulturním středisku a občas za mnou zajde na nádraží. Rediguje pár časopisů, velí několika skautským oddílům, má dvakrát tolik synů a dcer nežli já a o poznání lepší fotoaparát. Doma u jeho krbu kouříme dýmky, smějeme se stejným vtipům a chlubíme navzájem, co jsme kdo kde v jaké kronice či na jaké fotografii vyštrachali. Tenhle klasik Pulkrábkovic vedle toho hledá, sbírá i vytváří příběhy, jak se na Šumavě žilo a žije. Občas se v tom, pravda, poznáme a jindy zase dohadujeme, je-li v tom více víry v Pánaboha nebo lesní moudrosti, zkušeností předků či toho, co se po staletí odehrává a semele mezi dnem šumavské slatě a výškou šumavského nebe. Tenhle současný klasik používá jazyk úsporný jak záseky, jimiž šumavský dřevorubec (a jím dotyčný také byl!) kácí boubínský smrk, jeho vyprávění jsou srozumitelná jako klekání, co se rozléhá ze šindelové zvoničky, přičemž Pulkrábkovy příběhy klapou po cestě mezi starou Šumavou a dneškem úplně stejně jako kdysi dřeváky po cestě od horského kostelíka k chalupě v údolí Křemelné, Volyňky či některé z Vltav.
S Jaroslavem Pulkrábkem plyne čas docela jinak; ani ospale ani hekticky, ale zrovna tak akorát, po šumavsku. A stejně tak tenhle vousatý mladík žije i píše. A když je smutný nebo naštvaný, zajde do cukrárny pod zámkem a poručí si velký zmrzlinový pohár. Ano, není třeba dělat velké věci; stačí dělat ty malé, zato s velkou láskou. S doporučením Roman Kozák
***
- E-knihy Šumavské povídání 1 a 2 koupíte ZDE
***
Shortlink: