STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 10
STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 10 / Pro fanoušky festivalu Šumava Litera a čtenářské nedočkavce přináší letošní ročník originální upoutávku: v premiéře uvádíme literárně mysteriózní novelu ze Šumavy s titulem „Steinbrennerova kletba“. Její zápletka se odehrává ve Vimperku v nečekaně blízké budoucnosti a to právě na zmíněném literárním festivalu. Autor, který je pořadatelskému štábu znám, vystupuje pod pseudonymem Ch. Trollín. První z dvanácti kapitol vyšla v úterý 1. listopadu, další pak postupně každý následující den…
(ilustrační foto DriftBooks)
Steinbrennerova kletba – Kapitola 10.
Sidonie šeptá slova podvečerní modlitby a ptá se nebes, zda má za chvíli na chvíli svěřit novináři přechovávaný Klostermannův rukopis. Koneckonců, podmínka, že se tak smí stát jen jedenkráte ve století, bude dodržena. Muž v balonovém plášti ji vyhlíží ze stínu pěnišníku v rohu zámecké zahrady.
„Ach, znám vás i vaše knihy, a věřím vám, vzácný příteli. A vašemu protivení se vůči zběsilým novotám informačních technologií tolik, tolik rozumím! Vždyť už i po mých sestrách nadřízení chtějí, abychom se modlily přes chat na facebooku. Ach, až do vzniku ixpéček byl svět tak přehledný a srozumitelný, avšak nyní? Kdo nemá bluetooth, jako by s Pánem nebyl… Půjčím vám tedy onen spis, ale jen do naší kaple a na jedinou noc. Nezkoušejte ho opisovat nebo kopírovat. Bůh to vidí; je prý onlajn!“
„Děkuji vám, Sidonie. Víte, já jsem ve venkovním světě vlastně už napůl mrtvý. Profesně určitě, navíc jsem se doslechl, že po mě jdou jak paparazzi, tak i BISka a Tývýnova. A Prachatský deník, považte, na mne nasadil samotnou investigativní Fuxu! A to všechno jen proto, že jsem se vymkl z kontroly systému. Tím, že nepoužívám smartfoun ani wifi, jsem mimo dohled a tudíž nanejvýš podezřelý. S vaší pomocí snad přežiji. A přitom, jak víte, mě ke štěstí stačí chodit na houby, jezdit po Šumavě lokálkou nebo si číst verše. Ty staré, co se ještě rýmovaly …“
„Ach, vzácný příteli, jste tolik, tolik jiný. Lepší! Ale přece jen byste se měl nad sebou zamyslet. Sama nevím; možná, jak říká náš vrcholový duchovní management, že je přece jenom správné nepřetržitě usilovat o maximální zhodnocení výkonu. A co je vlastně špatného na neustálé flexibilitě? Jen jestli se z vás, příteli, nestal boží lúzr! Budu se za vás modlit. Enter s vámi!“
„A ten spis, vzácná Sidonie?“
„Ach, nechala jsem vám ho za oltářem.“
(pokračování zítra…)
– ostatní kapitoly najdete zde
Shortlink:
