STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 11

STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 11 / POZOR – Zajímá vás jak vše dopadne? Zvládne novinář Kosák naskenovat a ukázat jej světu? A co je vlastně oním tajuplným receptem? A co na to Steinbrennerova kletba…? A co na to Jan Tleskač?

Poslední 12. kapitolu si budete moci přečíst pouze přímo na festivalu. V prostorách hotelu Zlatá Hvězda, či v prostorách Městského kulturního střediska během Galavečera. Potkáte zde i autora celého spisku. Ostatně… tipnete si, kdo jím je?

Pro fanoušky festivalu Šumava Litera a čtenářské nedočkavce přináší letošní ročník originální upoutávku: v premiéře uvádíme literárně mysteriózní novelu ze Šumavy s titulem „Steinbrennerova kletba“. Její zápletka se odehrává ve Vimperku v nečekaně blízké budoucnosti a to právě na zmíněném literárním festivalu. Autor, který je pořadatelskému štábu znám, vystupuje pod pseudonymem Ch. Trollín. První z dvanácti kapitol vyšla v úterý 1. listopadu, další pak postupně každý následující den…

(ilustrační foto DriftBooks)

Steinbrennerova kletba – Kapitola 11.

Chvatným krokem směřuje muž v balonovém plášti do zámecké kaple. Klíč za ním zarachotí a on netrpělivýma rukama zapálí paškál. Usedne do lavice a rozloží před sebou vetché desky.

Co tajil Klostermann? A nemůže zde Kosáka dostihnout tajemná kletba?
Řádek za řádkem se do žurnalistova zraku zarývá spár závisti a pomsty. Zduřelé duby za okny kaple duní do hlubiny noci. Zteřelé stránky v zšeřelém přítmí zurčí úhledným rukopisem profesora plzeňské reálky.

Kosák směřuje ke svému profesnímu majstrštyku. Morální rovinu si jednou provždy vyřešil, avšak jeho čivy trýzní tortura jiného druhu: „Jak se mám, xakru, prokousat tou nejzhovad…, ee, nejmodernější technologií?“
Prochází list za listem Klostermannovu kůrovcovou složku a v zátylku mu rejdí traumatické útržky z výcviku, který mu zařídil e-boss.
„Zničil celej operační systém,“ tweetoval záhy kouč Jimmy zničeně svému kolegovi.
„Fíha, on je to hacker?“
„Ne. Debil!!!!!“

Během týdne Kosák oddělal celkem pět lektorů a zešílela z něho dvě oddělení Mimikrysoftu. Nyní má prakticky použít nejnovější aushoos-scanner s předsvíceným criplzoomem, přičemž mu jde o vše.

Listuje rukopisem a na stránkách sto sednáct až dva sta vosnáct Klostermannova rukopisu nachází protikůrovcový recept se všemi složkami a postupem, jak ho autorovi osobně nadiktoval Windischgrätzův vrchní lesní ředitel. Očekávaně a z pochopitelných důvodů jsou dotčené stránky zašifrovány. Kosák tuší, že prohnat zašifrované znaky kryptoaplikacemi nebude až takový problém. Horší je, zda on sám dokáže ovládnout ďáblův vynález svěřený mu Čimerdou. Stojí krok od přelomového objevu – a neví, jak ho udělat.

Dotykový displej je novinářovým přístupem patrně dotčen, neboť nereaguje. Kosák se mu odvděčí výrazivem, po němž je jasné, že kaple bude muset být opětovně vysvěcena.“ Klíd, klíd!“ nařizuje si žurnalista, „tejkuj všechno ízy!“ Avšak zatímco nervy, tik i tlukot srdce ovládnout dokáže, dotykový displej nikoliv. Jako už po tolikáté mu přístroj nekonečných možností nabízí stále dokola ony obligátní dvě: buď nic nereaguje anebo vše zmizí.
„Kruci! Krucinál!! Krucinál fagot!!!“ zkouší novinář zadávat jedno heslo za druhým. Inteligentní přístroj přiblble mlčí, interaktivní obrazovka strnule zmrtvěla.
„Kdybych se líp učil, moh´jsem dneska dělat někde v montovně,“ polituje se Kosák a vztekle brblá: „Filipínský softvér,turecký hárdvér, čínská montáž, indonéský dodavatel, pákistánský e-shop, somálské call-centrum, bulharský servis – ech, jenom vrozená slušnost mi brání říct, co s tím nadělám ryze českého!“
Hodiny ubíhají a čas vymezený novináři díky ochotě Anglické panny se krátí.

„V rukách mám Klostermanna, v duši Sidonii, ale s aushoos-scannerem jsem v prdeli,“ rekapituluje Kosák. Zámecké hodiny odbíjejí třetí a noc, stejně jako novinářova nálada, nemůže být temnější.
„Zjistit heslo, jaké si uživatel pro svůj počítač zvolil, nebývá obtížné,“ vyvstane náhle novináři v mysli poznatek kouče z Čimerdovy nalejvárny. „Určité typy uživatelů si volí určité typy hesel,“ objasňoval lektor. „Kupříkladu nadávky, kletby a vulgární hesla si vybírají ti, pro něž je počítač víc nepřítelem než nástrojem.“
„Tak ten mě prokouk´,“ musel uznat šumavský IT pračlověk v baloňáku – a v tu chvíli se mu z paměti vynoří fígl, jímž ho lektor navigoval ke správnému výběru bezpečného hesla. Kosák se znovu chápe obrazovky aushoos-scanneru a drásá ji tak dlouho, až některé barvy potemní. Ještě chvilka týrání – a pak se objeví rámeček Password. Kosák má zčistajasna jasno: Jak to říkal? Žádné „kurvafix“, ale totéž, jen spisovněji, takže třeba: „Jemináčku, co se mi to ale přihodilo?“ Vybaví si poslední lekci svého výcviku a začne klovat prostředníkem. Že by? Jo! Jóó! Klove dál, kupodivu úspěšně, a pak znovu a znovu a ještě asi dvě stě dva a dvacetkrát…

Tak nashledanou zítra na festivalu…

 

Shortlink: