STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 5

STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 5 / Pro fanoušky festivalu Šumava Litera a čtenářské nedočkavce přináší letošní ročník originální upoutávku: v premiéře uvádíme literárně mysteriózní novelu ze Šumavy s titulem „Steinbrennerova kletba“. Její zápletka se odehrává ve Vimperku v nečekaně blízké budoucnosti a to právě na zmíněném literárním festivalu. Autor, který je pořadatelskému štábu znám, vystupuje pod pseudonymem Ch. Trollín. První z dvanácti kapitol vyšla v úterý 1. listopadu, další pak postupně každý následující den…

(ilustrační foto DriftBooks)

Steinbrennerova kletba – Kapitola 5.

Zástupce outsourcingové firmy Krchoff s r.o. ze svého notebooku dálkově aktualizuje obsah billboardu nad vimperským viaduktem; kondolence nakladateli Drebstockovi vévodí blikajícím obrazovkám po celé Šumavě.

Novinář Kosák se přiblíží k mladíkovi skloněnému nad monitorem. „Heleďte, a klasický parte byste neměl?“ otáže se, načež zděšený údiv na zástupcově tváři předběhne odpověď: „To si to proboha neumíte stáhnout?“
„Ehm, no, … když já si je zakládám. Parte těch, co jsem měl rád a kterých jsem si vážil, víte?“
„Vy jste snad vstal z hrobu?“ odtuší ušatý mládenec, načež se v něm cosi zlomí: „Hele, za cígo vám to vytisknu, jo?“
Žurnalista přikývne a zaloví v kapse.
„Za cígo a za to, že to na mě neřeknete,“ upřesní mladík a zašmejdí po displeji.
„Že neřeknu, žes mi to vytiskl?“ujasňuje si Kosák a okamžitě je opět za blba.
„Chlape, vy snad žijete ještě ve dvacátým století! Kouřit se přece smí až od třiceti a s registrací na Úřadě pro závislosti. Jenže to bych se s prací u pohřební firmy nechytal,“ odtuší ušatec.

Kosák pohlédne na megaboard s posmrtnou maskou zvěčnělého šumavského magnáta a přejde na druhý chodník. Před necelými čtyřiadvaceti hodinami dostal padáka – a ještě téhož dne večer se na něho obrátily hned dvě milionářské firmy. Sám si nebyl jist, co ho překvapilo víc: zda to, že si mohl říci o jakýkoliv honorář, anebo to, že obě zakázky zněly do posledního písmene totožně. „Sežeňte ten Klostermannův elaborát, ať to stojí, co to stojí!“ pravili oba zadavatelé s vševysvětlující douškou: „Protože Drebstock neskončil v penálu jen tak pro nic za nic!“

K železniční stanici to je pár kroků a pokladní terminál je otevřen. Žurnalista mine samoobslužný automat na jízdenky a jako vždy zakroutí hlavou: tyhle bedny vznikly původně proto, aby se lidé nemuseli tísnit ve frontách u okénka. Dnes se lidé tlačí v zástupu před automatem kvůli tomu, aby nemuseli svůj požadavek naživo říci pokladní z očí do očí. Ten pokrok, kde se to zastaví?

Kosák si vychutnává poslední kroky k pokladnímu šaltru. Když se za okénkem objeví tvář sympatické Zdeničky, zaraduje se dvojnásob. Mladistvé sedmdesátnici zbývá do penze posledních osm let a tak si je viditelně užívá. „Kampak to bude, pane Novino?“ volá Zdenička a navzdory předpisu se na svého oblíbeného zákazníka usměje.

„Do Štěkně, Zdeničko, do Štěkně, prosím pěkně. Po vašem: jednou Čejetice. A na kožence, prosím! Víte, že za tu si vždycky rád připlatím …“

(pokračování zítra)

Shortlink: