STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 7
STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 7 / Pro fanoušky festivalu Šumava Litera a čtenářské nedočkavce přináší letošní ročník originální upoutávku: v premiéře uvádíme literárně mysteriózní novelu ze Šumavy s titulem „Steinbrennerova kletba“. Její zápletka se odehrává ve Vimperku v nečekaně blízké budoucnosti a to právě na zmíněném literárním festivalu. Autor, který je pořadatelskému štábu znám, vystupuje pod pseudonymem Ch. Trollín. První z dvanácti kapitol vyšla v úterý 1. listopadu, další pak postupně každý následující den…
(ilustrační foto DriftBooks)
Steinbrennerova kletba – Kapitola 7.
Nazítří dopoledne snídá novinář ve strakonické nádražce. „Jasně; myslel jsem si, že vás tady najdu,“ ušklíbne se Marek Zimohorský a přisedne ke Kosákovi. „Tak co: seženete mi to, kvůli čemu jsem vám volal? Můj šéf by opravdu nerad, aby nám to někdo vyfoukl.“
„Nic určitého jsem vám neslíbil,“ fouká Kosák do talíře s dršťkovkou. „Obrátil jste se na mne, Marku, až jako druhý; někdo byl rychlejší. Takže jste v pořadí a já nehodlám dráždit kobru bosou nohou. Kdepak, Steinbrennerovu kletbu opravdu nehodlám pokoušet.“
„Prosím vás, Steinbrennerova kletba! Já vím, Jene, že jste staromilec, ale co je moc, to je moc. Žijeme v internetovém věku; uvědomte si to!
„Podívejte, Marku; vy věříte ve windowsy a já holt ve starou dobrou poctivou šumavskou tiskařinu. Co je pro vás Steve Jobs, to pro mě Johann Steinbrenner.“
„Fajn, ale strašidel, pověr a bludiček se už nebojíme. Nebo snad jo?“
„Vy jste, Marku, mladý člověk a těžko se vám to vysvětluje, ale já opravdu cítím, že duch starého pána pořád nějak bdí nad tím, aby si šumavská literatura držela úroveň a noblesu steinbrennerovských časů. A čas od času zasáhne vyšší mocí shůry, když ve své branži vytuší nějakou levárnu či nemravnost.“
„Nevypadáte, že byste pil. Takže na oplátku za minulé služby vám, Jene, dám radu k nezaplacení: svět se mění a přežije jenom ten, kdo se přizpůsobí. Přemýšlejte o tom!“
„To jste řekl hezky, Marku. Svět se mění, jenže lidi zůstávají stejní. Dáte si se mnou utopence?“
Zimohorský opustí lokál. Žurnalista si vychutná odjezd budějovického rychlíku a pak se vrátí na první perón. Odtud volá elektronický nakladatelský dům Driftbooks: „Haló, pane tajemníku, vyřiďte prosím panu Čimerdovi, že jsem jeho zadání splnil.“
„Posečkejte, pane Kosáku, minutku a já váš vzkaz dojdu hnedlinko předat.“
„To nejde; volám z budky a docházejí mi drobné. Že ho pak někdy seznámím s výsledky, které ode mne požadoval.“
„Halt! Jaké někdy pak?“ vpadne do hovoru samotný e-nakladatel a netrpělivost mu rozvibruje chřípí. „Ihned přijďte sem, Kousáku!“ burácí Čimerdův baryton, aby se vzápětí opravil: „Změna! Ne ihned, ale okamžitě!“
(pokračování zítra)
Shortlink:
