STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 9
STEINBRENNEROVA KLETBA – KAPITOLA 9 / Pro fanoušky festivalu Šumava Litera a čtenářské nedočkavce přináší letošní ročník originální upoutávku: v premiéře uvádíme literárně mysteriózní novelu ze Šumavy s titulem „Steinbrennerova kletba“. Její zápletka se odehrává ve Vimperku v nečekaně blízké budoucnosti a to právě na zmíněném literárním festivalu. Autor, který je pořadatelskému štábu znám, vystupuje pod pseudonymem Ch. Trollín. První z dvanácti kapitol vyšla v úterý 1. listopadu, další pak postupně každý následující den…
(ilustrační foto DriftBooks)
Steinbrennerova kletba – Kapitola 9.
Řinčení kovadliny v Kosákově kapse ohlásí příchozí hovor od Ocelové Alice. „Jene, už týden tady držím otvírák na titulce jen pro vás, ale vy stále mlčíte! Okamžitě, ne, opravuji: ihned mi podejte zprávu, nač jste kápnul! Proč Drebstock zkapal? Nebo snad už na tom děláte pro někoho jiného?“
„Panenko skákavá, jak to ty ženské pokaždé vytuší?“ povzdychne si muž v baloňáku. „Promiňte, Alice, avšak o nevěře nemůže být v žádném případě ani řeči! Pokud si snad nepamatujete, tak jsem od vás dostal padáka – a to je stejné jako rozchod, rozvod či rozvrat.“
„Ach ovšem, Jene, slovní zásobu jste měl vždy bohatou, jen co je pravda. Jenže dnes, což bohužel stále odmítáte vzít na vědomí, se píše a čte už jen v holých větách! Titulek je víc než celá zpráva, pane exkolego. To vám ale hlava nebere, co? Neboli po vašem: čehož si vaše mysl doposud jaksi neuráčila všimnout, neníliž pravda? Každopádně: kauza Drebstock je vaše poslední šance. Pokud to pokryjete – a to včetně sociálních sítí – jsem ochotna vzít vaši výpověď zpět. Dáte mi na to lajk?“
„Grrr, už jste se vyplakal, čéče?“ zavrčí Čimerda zpoza e-čtečky a opět čile přeskakuje z vykání do tykačky a zpět. „Heleď, pašáku, já zvysoka kašlu na to, co o Drebstockovi zjistí Policie Modrava. Jsem v týhle branži už dost dlouho na to, abych větřil, že tady se hraje o víc než jen o pár senátorských křesel. Když mi to, mládenče, naservíruješ jako prvnímu, dám ti, oč si řekneš,“ pronese e-nakladatel. Při pohledu na Kosákovy manšestráky je mu jasné, že ho tahle zakázka vyjde nezvykle lacino.
„Klidně z tebe udělám mluvčího Šumavy Litery nebo maskota euroregionu, jak budeš chtít,“ začne e-boss rozvíjet své vize. „Ostatně, ten knižní festival nesmí ustrnout; musí se vyvíjet. Už ten název je vykopávka; potřebuje to něco svižnějšího a akčnějšího: něco jako Biblioshowpark nebo Bookrodeo, rozumíš? Elektronické knihy teď mění svět. Elektronizace, digitalizace, revolucionizace. Za dobré vysvědčení čtečku! Už jsem od Pentagblattu přetáhl to nejlepší, co je u nás k mání, Wencseslava Koblence. A už brzy budou e-knihy hologramově nastřelovány lidem přímo do podvěsků mozkových…“
Když spatří vytřeštěný novinářův výraz, takticky ubere plyn: „Samozřejmě, že v rustikálněřemeslné sekci festivalu bude nadále zachováno a předváděno listování tištěnými knihami a čtení nahlas. Každopádně, jak říkám, sežeň mi toho záhadnýho Klostermanna a jsi jednou pro vždy zajištěnej.“
„Ale půlka honoráře bude v opravdickým maďarským uheráku, jasný?“ tasí novinář svůj obchodní talent a zamne si ruce.
„Si piš, čéče! Jako že elektronickým knihám patří budoucnost!“
Baloňák se zavrtí: „Pardon, ale elektronická kniha, to je, ehm, něco jako elektronická cigareta?“
E-nakladatel odklepne doutník do sklenky Glenfiddichu a lokne si z popelníku: „Eeeech, uff… !!!“
„Já jen, že dostanu-li se ke Klostermannovu tajnému spisu, půjde o jednorázové a chvilkové zapůjčení, při němž nebudu smět opustit objekt. Obávám se, že ho nestihnu přepsat.“
„Tak ho sejmeš, ne? V čem je problém?“ máchne rukou Čimerda.
„Eee, jako jak sejmu?“ nerozumí Kosák.
„Grrr; no přece normálně. Normálně ho sejmeš. Naskenuješ přece! Neříkej, že nemáš v mobilu skener,“ nevěří a nechápe e-boss.
„Prosím za prominutí, ale v životě jsem nevypálil jediné cédéčko. Mobil mám po matce; dala mi ho, když přestala vidět na tlačítka. A počítač vlastně taky nepotřebuji: v počtech si vystačím s trojčlenkou.“
„Hele, esli to, co říkáš, myslíš vážně, tak jsi pravěkej magor!“
„Ovšem s přístupem ke Klostermannově neznámému dílu.“
„Rozumím: hraješ hňupa a blafuješ. Dá rozum, že člověk, co dokáže získat unikát, nemůže být ítý idiot. Protože off line plebs je zkrátka odsouzen ke smrti nejen informačním hladem a tudíž k následnému vyhynutí.“
„Hm, tak proč počítače pořád ještě stárnou rychleji než lidi?“
„Nechme toho, Kousáku,“ zavelí e-nakladatelův praktický e-duch. „Dostaneš nejnovější high-tech matroš s intenzivní nalejvárnou. Buďto se to naučíš, anebo zdechneš.“
(pokračování zítra…)
– ostatní kapitoly najdete zde
Shortlink:
