Šumavské povídání… Bohatého kozla krejčová nechtěla
Vypráví se, že… Vimperk / „Jehlu, nit a nůžky přinesl na svět Satanáš,“ vykřikoval neúnavně zlatavým mokem znavený krejčík Johan, bouchajíc přitom pěstí do stolu. Každou sobotu se tu v hospodě pod náměstím scházelo pivní společenství tuctu vimperských řemeslníků a stejně jako jindy i dnes se přes politiku a ženské dostali k lamentaci nad tím, jak je těžké vydělat si poctivou prací alespoň na krajíc toho chleba vezdejšího.
Bylo už k půlnoci, možná i chlup přes, když padla zmínka o pokladu. Pak druhá, třetí, a protože v těch časech nebylo snad nikoho, kdo by alespoň občas nesnil o tom, že pod švestkou na zahradě najde hrnec zlaťáků, dal každý do placu, co slyšel od předků.
„Musíš vědět, kde hledat. A taky to správný znamení či slovo. Pak je poklad tvůj,“ hučel krejčíkovi do ucha stejně znavený řezník, a když kdosi nadhodil, že nějaký ten poklad by měl snad být uvnitř Haselburku, byl krejčík v tu ránu střízlivý. Vyslechl, co potřeboval, zaplatil a spěchal domů.
Po staletí se tradovalo, že uvnitř haselburské hlásky, vždy den po úplňku, přepočítávají rohatí peníze z jakéhosi pokladu, co tu zůstal po nějakém mordu. Stačí se převléct za čerta, dávat pozor, kam ho ta pekelná havěť po sečtení zas schová a až čerti zmizí, tak si pro něj sáhnout.
Krejčík vyklopil doma ženě, co věděl a už do chalupy táhl řezníka, aby jim podřízl kozla. Z kozlí kůže si ušil oblek, naleštil rohy a obličej pomazal popelem i smolou.
Následující sobotu, zrovinka den po úplňku, se krejčík v hospodě neobjevil. Již od setmění totiž nastrojený v kozlí kůži číhal v rohu hlásky a čekal, co se bude dít. Odbila půlnoc. Zavětřil spáleninu a v tu ránu byla věž plná čertů. Holýma pazourama vykopali truhlu, vysypali zlaťáky na zem a jeden po druhém je zas házeli zpět. Hádali se, strkali a plivali po sobě a není tedy divu, že si krejčíka v tom čertovském převleku ani nevšimli. Když vše konečně spočetli, zavřeli truhlu, zahrabali ji zpátky do země a stejně rychle jako přišli, byli fuč. Johan počkal, až poslední rohatý zmizí, vyhrabal truhlu a za chvíli se už zlaťáčky kutálely doma po stole.
Jenže ouvej. Tu se rozletí dveře a v nich rohatej. Jestli do svítání nebude poklad zas v zemi, nikdy už ze sebe krejčík tu kozlí kůži nesundá. Což, krejčíkovi by to ani zas tak možná nevadilo. Za to bohatství to stojí, jenže žena si postavila hlavu. A že raději chudého krejčího než kozla s pokladem. Proto také zlaté mince putovaly zase zpátky do věže a sotva Johan zahrnul díru, kůže z něho sama spadla.
A tak tam prý někde, kousek od vchodu, leží dodnes zakopané bohatství, jen holt nikdo nezná to správné slovo či znamení.
píše Jaroslav Ran Pulkrábek, kreslí Marika Petrmanová
Jaroslav Pulkrábek napsal během sedmi let téměř 500 příběhů, které vycházely v sobotní příloze prachatického Deníku pod značkou „Vypráví se, že….“ původně s fotografiemi staré Šumavy, poslední roky pak povídání doprovází ilustrace Marie Petrmanové. Během té doby vyšly výběry těchto pověstí ve třech elektronických knihách (DriftBooks) a dvou knihách tištěných (Kopp).
PRÁVĚ VYŠLO… Jaroslav Pulkrábek – Tajemné stezky- Šumavská toulání – krajinou Zlaté stezky (Nakladatel: Regia 2018)
Anotace: Jak tři zlaté nitky v zeleni nekonečných lesů protíná Šumavu trojice prastarých obchodních cest. Mezi nimi se rozpíná krajina plná horských potoků a řek, modravých jezírek, bobřích hrází i zrádných močálů. Země kopců, jejichž vrcholky se ztrácejí v mracích, země neprostupných pralesů se stromy, které pamatují husitské války.
V této pohádkové zemi se jednoho dne na sklonku osmdesátých let, ve stínu Boubína i železné opony, ocitl i Jaroslav Pulkrábek. Poslouchal příběhy dřevorubců, četl ve starých knihách, hledal místa, kde kdysi stávaly samoty i celé vesnice, a tušil, že mnohé bylo jinak, než se na první pohled mohlo zdát. Mezi jehličím nalézal skleněné korálky, v trávě zarostlé zrezivělé hrnce a v břehu potoka torzo mlýnského kola. Prolézal kostely od krypty až po zvonici, pátral po hřbitovech i archivech, hledal zaniklá sídla, ptal se lidí. Den po dni pronikal hlouběji do minulosti a zpod nánosu zapomnění odkrýval ztracený svět. Svět plný lidských osudů a příběhů často k neuvěření.
V první knize z cyklu Šumavská toulání nás autor zavede do podhůří Boubína. Budeme putovat krajem šumavských šlágů, po stopách dávných kupců na Zlaté stezce. Navštívíme Vimperk, Záblatí, Lenoru, Horní Vltavici, Stachy, Zdíkov, ale také místa někdejších vesnic a osad, po nichž nezbylo téměř nic. Odhalíme tajemství hradů Hus a Kunžvart, povíme si o osudech šumavského obra Rankla Seppa, proslulého hajného Waltera Palečka nebo legendárního Krále Šumavy a budeme se toulat po šumavských ladech. Tak neváhejte a vydejte se spolu s autorem na cestu, na níž čekají mnohá překvapení.
Shortlink:
