Šumavské povídání… Oříšková Berta
Vypráví se, že…Volary / Jen málokdo ve Volarech věděl, že Oříšková Berta se vlastně jmenovala Kristýna a oříšky neměla ani trochu ráda. Jenže od rána do večera seděla na zápraží s košíkem na klíně a louskala jeden za druhým, stý za stým, tisící za tisícím…
S nikým nemluvila, na nikoho nepohlédla, jen si hleděla lískáčků. Ale když se to vezme poctivě, jen málokoho tu nazývali jménem, které mu zapsal pan farář do matriky, a snad v každém městě žil nějaký ten podivín či obecní blázen.
Oříšková Berta nikoho ani za mák neobtěžovala a navíc měli ve Volarech hospodyně při posvícení i o Božím hodě o oříšky postaráno. A když jednou zůstalo zápraží prázdné a Oříšková Berta se neobjevila ani na druhý den ráno, bylo to, jako kdyby ze zvonice snesli zvony.
Každý, kdo procházel tou ulicí, se bezděčně podíval na místo, kde sedávala a měl nepříjemný pocit, že už něco není takové, jaké to bývalo. Jenže čas běžel, lidé zapomněli a až po mnoha letech se objevil člověk, který dokázal odkrýt tajemství Oříškové Berty.
Za jedné vojny se ve městě usadila posádka. Jen na pár dní. Ale i tak to byla pro město pohroma. Žoldnéři vyprázdnili špajzky i komory a nejedna dívka přišla o věneček. A to se přihodilo i Kristýně.
A kdyby jen o věneček. Po čase se ji začalo kulatit bříško a Kristýna dělala vše pro to, aby tu ostudu před světem zatajila. S lidmi se nestýkala a břicho si stahovala šátkem. A že to bylo v zimě, nikdo si toho nechtěného požehnaného stavu ani pořádně nevšiml. Přišlo jaro, pak léto a Kristýna porodila syna. Jenže mu nebylo přáno, aby se těšil z tohoto světa. Možná tam nahoře věděli, že tu na něj nic dobrého nečeká a andělé si ho vzali hned, jak vystrčil hlavičku z lůna matky. Kristýna to nekřtěňátko potají pochovala na Lískovém vršku a než je uložila do země, pověsila mu na krk madonku, co dostala od kmotřičky při křtu. Snad se ta svátost na ubohé dítě alespoň trochu přenese.
Každý den chodila Kristýna na Lískový vršek a modlila se za mrtvě narozeného syna i za odpuštění své viny. A pak jedné noci měla sen, že odpuštěno jí bude, až najde v lístkovém oříšku medailonek, co synkovi při pohřbu vložila na krk. Tak se z Kristýny stala Oříšková Berta.
Mnoho let sedávala s oříšky před domem a nikdy jediný nevložila do úst. Až jednou opravdu našla v oříšku ukrytý medailonek s madonkou. Tu položila košík na zem, vyklepala skořápky ze sukně a odešla k Lískovému vršku. Kde a jak však skončila, to se už nikdy nikdo nedozvěděl.
píše Jaroslav Ran Pulkrábek, kreslí Marika Petrmanová
Jaroslav Pulkrábek napsal během sedmi let téměř 500 příběhů, které vycházely v sobotní příloze prachatického Deníku pod značkou „Vypráví se, že….“ původně s fotografiemi staré Šumavy, poslední roky pak povídání doprovází ilustrace Marie Petrmanové. Během té doby vyšly výběry těchto pověstí ve třech elektronických knihách (DriftBooks) a dvou knihách tištěných (Kopp).
PRÁVĚ VYŠLO… Jaroslav Pulkrábek – Tajemné stezky- Šumavská toulání – krajinou Zlaté stezky (Nakladatel: Regia 2018)
Anotace: Jak tři zlaté nitky v zeleni nekonečných lesů protíná Šumavu trojice prastarých obchodních cest. Mezi nimi se rozpíná krajina plná horských potoků a řek, modravých jezírek, bobřích hrází i zrádných močálů. Země kopců, jejichž vrcholky se ztrácejí v mracích, země neprostupných pralesů se stromy, které pamatují husitské války.
V této pohádkové zemi se jednoho dne na sklonku osmdesátých let, ve stínu Boubína i železné opony, ocitl i Jaroslav Pulkrábek. Poslouchal příběhy dřevorubců, četl ve starých knihách, hledal místa, kde kdysi stávaly samoty i celé vesnice, a tušil, že mnohé bylo jinak, než se na první pohled mohlo zdát. Mezi jehličím nalézal skleněné korálky, v trávě zarostlé zrezivělé hrnce a v břehu potoka torzo mlýnského kola. Prolézal kostely od krypty až po zvonici, pátral po hřbitovech i archivech, hledal zaniklá sídla, ptal se lidí. Den po dni pronikal hlouběji do minulosti a zpod nánosu zapomnění odkrýval ztracený svět. Svět plný lidských osudů a příběhů často k neuvěření.
V první knize z cyklu Šumavská toulání nás autor zavede do podhůří Boubína. Budeme putovat krajem šumavských šlágů, po stopách dávných kupců na Zlaté stezce. Navštívíme Vimperk, Záblatí, Lenoru, Horní Vltavici, Stachy, Zdíkov, ale také místa někdejších vesnic a osad, po nichž nezbylo téměř nic. Odhalíme tajemství hradů Hus a Kunžvart, povíme si o osudech šumavského obra Rankla Seppa, proslulého hajného Waltera Palečka nebo legendárního Krále Šumavy a budeme se toulat po šumavských ladech. Tak neváhejte a vydejte se spolu s autorem na cestu, na níž čekají mnohá překvapení.
Shortlink:
