Šumavské povídání potřetí…

Milí čtenáři,

říká se „do třetice všeho dobrého i zlého“, v pohádkách má král obvykle tři syny nebo dcery; Popelka měla tři oříšky, a kouzelný dědeček či zlatá rybka vám vyplní vždy pouze a jenom tři přání. Trojka také patří mezi hlavní čísla numerologie – přináší prý energii fyzickou, psychickou i duchovní. Trojka je prostě pozoruhodné číslo a já pevně doufám, že třetí výběr pověstí, bájí a příběhů ze staré Šumavy, které píše Jaroslav Pulkrábek již šestým rokem (tedy dvakráte tři), nám splní ono základní přání každého spisovatele a nakladatele a bude se líbit i čtenářům (tedy – doufám, že vice jak třem…)

Když jsem v roce 2012 oslovil Jaroslava s přáním, že bych chtěl z jeho pověstí udělat elektronickou knihu, zabručel něco jako“…proč ne“ a ve spolupráci s Prachatickým deníkem a prachatickou knihovnou vznikl první výběr s názvem Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete. Byla to také první kniha, kterou jsme vydali pod hlavičkou DriftBooks. Tento titul navíc ovlivnil zaměření našeho malého elektronického nakladatelství směrem k vydávání regionální šumavské literatury. Je to náš nejprodávanější titul. Prostě kniha přímo osudová – inu – vždyť jí tehdy nad kolébkou stály tři (!) sudičky: Jana Vandlíčková, šéfredaktorka Prachatického deníku, která vymyslela rubriku „Vypráví se, že…“ a oslovila Jardu coby autora, Hana Mrázová, ředitelka prachatické knihovny, která se pověstí ujala s vervou jí vlastní, a Marika Petrmanová, jejíž ilustrace pověsti skvěle doplňují.

Rok poté jsme se vrhli na druhý výběr padesáti příběhů. Těšil jsem se na to, že se znovu potkáme jako tým. Těšil jsem se na setkání u kávy s ilustrátorkou Marikou, kdy po prvních pěti minutách pracovního hovoru sklouzneme úplně jinam, místo kávy stojí najednou na stole orosený půllitr a po dvou hodinách se rozcházíme s tím, že se musíme co nejdříve sejít a probrat ty ilustrace. Těšil jsem se na setkání s Jardou nad zmrzlinovým pohárem, kdy po prvních pěti minutách pracovního hovoru řešíme celý svět a zároveň na celý svět zapomínáme. Ale kniha přesto pomalu, ale jistě vzniká. Její torza poletují internetem, zhmotňují se na monitoru a z desítek podob se rodí ta jediná, nejlepší.

Třetí výbor vznikal nejdéle a nejklopotněji. Člověk by si řekl, že už to půjde samo, máme zkušenosti, víme co a jak, prostě rutina. Ale život umí rázně zamíchat s našimi představami. Umí vykouzlit situace, které vás od práce odvádějí nebo ji přímo znemožňují. Ale důležité je, aby čtenář vůbec nepoznal, jak těžko kniha vzniká. Jak nám nad hlavami zvoní Damoklovy meče, jak nás tlačí termíny a jak se „deadline“ posouvá o další měsíce. Důležité je, aby čtenář díky příběhům zapomněl na svět kolem sebe. Aby ho fantazie autora dokázala unášet do světnic starých šumavských chalup, do temných šumavských lesů, aby se dokázal smát rázovitým postavičkám a aby ho dokázaly dojmout lidské tragédie, které přináší leckdy tak krutý život.

Šumava je drsný kraj – říká se – a něco na tom jistě bude. Stačilo pár desítek let, aby se vylidnila, zpustla a ztratila svou lidskou tvář. Ovšem Jaroslav Pulkrábek jí umí skrze své povídání znovu oživit. Znovu se můžeme procházet po návsích dávno zaniklých vesniček, nakouknout do kostelů, které zbořil neúprosný čas a hloupost podivné ideologie. Chodit po cestách, které jsou dnes zarostlé. Šumava je v Pulkrábkových pověstech opět plná lidí. A tam, kde jsou lidé, jsou také radosti i strasti. Tam se rodí děti, ale také se umírá, ať už přirozeně, či kvůli válkám, tragédiím nebo vlastní rukou. Tam si lidé povídají, zpívají, tančí, ale také pomlouvají, lžou a hašteří se. Šumava je v nich plná lásky a něžnosti, ale také pláče a neštěstí. A… Ale to už si přečtěte sami. Do třetice všeho dobrého…

Petr Čmerda, nakladatel

Křest naší nové e-knihy proběhl ve vimperské literární kavárně „Ve skále“

foto: šumava.eu

 

Shortlink: