Šumavský knižní čtvrtek

Roman Szpuk – Klika byla vysoko / Původně jsem si ji chtěl číst po kouskách. Pár stránek před spaním, každý den něco. Ostatně tak je knížka psána, pocity, příběhy, postřehy, jak přicházely den po dni. Jenže jsem ji přelouskal najednou, za což můžou vánoční svátky, protože jsem měl dost času a mohl celý den číst. Až mě z toho ruce bolely. Kniha je totiž malá co do „půdorysu“, ale tuze tlustá, takže se špatně drží.

První, co mě zaujalo, byla stužka, která knihu zdobila. Bylo na ní uvedeno, že autora známe z knihy Aleše Palána Šumavští samotáři. Tak mě napadlo, že když tam píše třeba o Pošťákovi a ten napíše knihu, tak ta bude míst stužku s nápisem „ Znáte z knihy Romana Szpuka Klika byla vysoko, kterého znáte z knihy Aleše Palána Šumavští samotáři. A jestli někdo napsal něco o Alešovi Palánovi, tak to může pokračovat. Oběma směry.

Kdo četl předchozí Romanovu knihu A zavaž si tkaničky asi ví, o čem to bude. Deníkové záznamy jednoho „blázna“. To blázna myslím v tom nejlepším kladném slova smyslu. Nutno dodat, že jde o deníček poměrně intimní a Roman se tu vysvlékl doslova donaha. Takže vím kdy a kde byl své ženě nevěrný, kdy rozdělával oheň v přírodní rezervaci a kdo mu u toho asistoval. Kdy kouřil trávu v práci a tak. Dozvěděl jsem se spoustu věcí o lidech, které ve Vimperku denně potkávám a ne vždy to bylo lichotivé. Ani bych se nedivil, kdybych zítra Romana potkal s monoklem a se zlomenou rukou, aby už nikdy nic nemohl napsat. Což by byla škoda. Píše fakt dobře. Jen na to mnozí nejsou připraveni. V té záplavě lidí, které znají, jim totiž může zapadnout to, co Roman chtěl svým psaním říct. A to má vskutku svojí hodnotu.

Jaroslav Pulkrábek

 

Shortlink: