Touha vidět zasněžené pláže… Aneb pekelný přístav Hel
Baltský drift – léta Páně 2009 / Druhý den zavoní kávou a čerstvým pečivem, ale není v tom italská elegance. Je v tom slovanská hutnost a tvrdošíjnost. Dav spěchajících lidiček je východoevropsky zmuchlaný a zamračený. Prodavačky jsou typicky postsocialisticky nevrlé. Jídlo prodávají mlčky a bez úsměvů. Jak jen se mi stýská po jihoevropské upovídanosti a okázalosti…
Polsko však má pro našince tu výhodu, že ceny jsou zde víceméně stejné jak u nás. Luxusní restaurace má luxusní ceny podobné našim a běžné hospůdky jsou stejně či méně drahé. Navíc přes den jsou téměř na každém rohu otevřená okýnka pekárniček, kde mají výborné koláče i slané pečivo. Hlady a žízní tu rozhodně nezemřete, spíše naopak…
***
- První díl si přečtěte ZDE
***
Pláž, moře, sníh… plníme si sen a stavíme sněhuláka
Ranní přetopený vlak nás veze k branám podsvětí. Čeká nás poloostrov Hel se stejnojmenným přístavem. Oblíbené to místo svazáckých a odborářských rekreací celé té bývalé veselé a bezstarostné sovětské zóny. Uzounký pruh písčité země vyplazený do vln Baltského moře. Prostředkem se šineme moderní soupravou Desiro. Na jedné straně vlaku se uprostřed řídkého borovicového lesa rozpadají socialistické umakartové bungalovy a na straně druhé vyrůstají stejně zběsile vypadající kapitalistické kotce pro novodobé rekreanty. Ovšem místní pláž nám nakonec umožní splnit si náš sen – vidět zasněženou pláž a postavit si sněhuláka…
Pekelný Hel
Přístav Hel je, stejně jako vše co jsme zatím v Polsku viděli, značně rozporuplný. Ulička pro turisty, lemovaná atraktivními restauranty ústí u bran rozpadající se loděnice či snad továrny na zpracování ryb. Maják, na který se těšíme, stojí naprosto neromanticky uprostřed lesa. Nakonec jen přístavní doky, jako jediné, nás nadchnou hrou námořnických barev, klubky roztodivných lan a mozaikou sítí a bójí. Lodě voní dálkou a solí. Voní dobrodružstvím a svobodou. Ošlehané paluby zvou na daleké výpravy. Nabízí těžkou práci, odříkání, nepohodlí a věčnou vlhkost. Nabízí boj se živly. Nabízí exotické krajiny plné krásných žen. Nabízí nespoutanost v zemi tak nešťastně spoutané minulostí…
Za vidění jistě také stojí místní „fokárium“, neboli chovná stanice baltských tuleňů, kde si na doprovodné výstavě můžete připomenout, co všechno je člověk schopen napáchat v přírodě.
Zimní baltský drift měl tedy mírnou patinu hořkosti, přesto návštěvu našeho severního souseda rozhodně doporučuji. Přeci jen je to země nám blízká, slovanská. Polské a naše dějiny se tu a tam proplétají a jazyku téměř rozumíme a rozumíme proto také tomu, proč je současné Polsko takové, jaké je…
Petr Čmerda & Roman Kozák, 2009
Shortlink: