Tři výpravčí vydali pohádky ze šumavských lokálek, řádí na nich jízdní neřád

(zdroj ČTK/Prachatický deník) / Kam jezdívá bludný vagón nebo kdo může za zpoždění na šumavských tratích, zjistí čtenáři v nové knížce Zpožděné pohádky ze šumavských lokálek. Napsal ji výpravčí a železničář Roman Kozák… Na knížce, jež vyšla nákladem 2000 kusů a přináší 12 pohádek, se podíleli tři výpravčí. Roman Kozák ji napsal, ilustroval Jakub Rákosník a vydal Vladislav Šlégr, jednatel pošumavského železničního spolku.

Čtenáři v knize zjistí, proč vlaky do nebe leckdy ujíždějí a přípoj do pekla vždy počká, co všechno se odráží ve sklech návěstních luceren, kde jsou na nádražích poklady nebo že jednou jel odklonem přes Šumavu i slavný Orient Express. Jeho vlakopis, píše se v knize, se dodnes uchovává pod sklem v dopravní kanceláři volarské stanice. Zájemci se také dozvědí, kdo často může za zpoždění na šumavských lokálkách a narušování jízdního řádu. „Je to jízdní neřád. Někdy šotek, jindy duch, skřítek,“ řekl spisovatel. Anděl, jenž slouží na šumavských tratích, je železniční, tak má železné perutě…

Je to již třetí pohádková kniha Romana Kozáka. První pohádky ze šumavských tratí napsal v roce 1993. „Psal jsem i jiné věci, ale právě pohádky vzbudily naprosto překvapivý ohlas, vycházely v dotiscích a čtenáři se dožadovali dalších,“ řekl Kozák. Po několika letech vzniklo pokračování a letos v zimě dokončil třetí knihu. Zpožděné je nazval proto, že na ně čtenáři museli čekat.

Pohádky nesou podtitul Knížka s přípřeží a postrkem. Oproti předchozím dvěma knihám obsahují totiž dva příběhy navíc; jeden vpředu a jeden vzadu. „Když je vepředu u vlaku lokomotiva navíc, jde o přípřež, když je vzadu, je postrková. Všechno, co je v knížce, mám odslouženo, prožito, odposlechnuto na peróně nebo ve vlaku,“ řekl Kozák. V knize jsou i kreslené mapy lokálek, zpožděnka a místo pro razítka vlakové pošty.

Pro Kozáka, jenž pracuje pro Správu železnic, jsou šumavské lokálky živobytím i zábavou. „Jsou nejhezčím místem na celém světě a v přilehlých ulicích,“ říká. K dráze se dostal, když ho nevzali na vysokou školu. Na otcovu otázku, co bude dělat, odpověděl větou z povídky Šimka a Grossmanna Maturitní večírek: „Nebyli jsme zrovna třídou géniů. Většina bude ráda, když se uchytí alespoň u dráhy, spoléhaje na nevlastního otce spolužáka Fouska, který jezdil po peroně s ještěrkou a slíbil všem protekci.“ Táta ho tak vzal rovnou na nádraží, kde za něj i podepsal smlouvu, protože Kozákovi tehdy ještě nebylo osmnáct. Začal v Podbořanech na žatecké trati. Od roku 1985 je výpravčím. Ve Vimperku, kde působí, se ještě stále vypravují vlaky výpravkou, hovorově řečeno plácačkou. „Vlaky mi byly sympatické, protože jsme každou sobotu jezdili na čundry, na výlety. Na dráze mě to začalo úžasně bavit a už mi to zůstalo,“ řekl Kozák.

„Pohádky s podpisem autora si můžete zakoupit ve volarském infocentru,“ doplnil ředitel Kulturně informačního centra ve Volarech Jaroslav Pulkrábek.

Shortlink: