Ukázka z e-knihy Lampárna: Soutok moří
Dnešní digitální věk tištěným novinám zrovna nepřeje. Stávají se spíše přehlídkou reklam a bulvárních titulků. Komerční sdělení ukusují místo kvalitní novinářské práci. Novinový sloupek si ovšem nadále udržuje jistý statut výjimečnosti a prestiže. Psaní sloupků se věnují spisovatelé světové proslulosti, úspěšní novináři, slavné osobnosti z různých oblastí lidské činnosti. Napsat dobrý sloupek a zaujmout čtenáře je stále ještě ceněným uměním. A jak se toho zhostil Roman Kozák, šumavský písmák, cestovatel, fotograf a především staromilec? Jeho texty vycházely dva roky ve všech jihočeských mutacích Deníku pod názvem Lampárna. Výbor toho nejlepšího najdete ve stejnojmenné e-knize…
Soutok moří
Byli jste někdy u soutoku moří? Já si v atlase světa listovával dávno předtím, než jsme ve škole měli vlastivědu. Evropa tak pro mě nahoře nekončila Skandinávií, ale vždycky Dánskem. Jistě, do Finska se dalo dostat i po pevnině, jenže dalekou východní oklikou přes Sovětský svaz – a ten pro mne byl odjakživa Asií. Ani Rusko ani Skandinávii jsem do Evropy zkrátka nepočítal a pevninské Dánsko tak pro mne bylo její nejsevernější výspou. Obrys Jutského poloostrova tak krásně a ostře vybíhal mezi Baltské a Severní moře, že bylo mým snem stanout na jeho nejzazší výspě. Nemluvě o tom, že Severní moře už bylo tajemné a nepřístupné, neboť na rozdíl od enderáckého Baltu omývalo břehy zlého Západního Německa.
I vydali jsme se před časem s kamarádem dobýt onen bájný mys Grenen. Vlakem do nejsevernějšího dánského města Skagenu a odtud štrapácí po svých. Dodnes cítím, jak se ztuha probíjíme větrnými plážemi. Pak se za poslední z dun objeví holá pláň a zleva do nás vrazí vichr rychlostí rozjetého vlaku. Úžina Skagerrak! Severní moře! Vzduch je rázem několikrát slanější a rovněž vlny, co se k nám valí ze západní strany, jsou třikrát větší a divočejší nežli ty baltské. Severní moře má tentokrát jasně navrch. Nezbývá nám než jít v předklonu a navíc nachýleni na levobok. Vichr zvedá vodu i písek do vzduchu a míchá z ní směs, v níž je leckdy zatěžko se orientovat. A pak najednou není kam jít dál. Stojíme obklopeni vodou ze tří stran, jsme u cíle! Vpravo Balt, vlevo Severní moře, před námi za vodou švédský Göteborg.
Voda Severního moře je tmavě zelená, zatímco Balt šedomodrý. Místo jejich střetu je dobře viditelné, byť neustále mění polohu i tvar. Jednou to je hráz pěny, pak ostré vzdutí, jindy tišina lemovaná hradbou vod odlišné barvy. Tak takhle vypadá soutok moří! I písčitý výběžek, na němž stojíme, se průběžně proměňuje a na pohlednicích má tak mys Grenen pokaždé jiný tvar.
Soutok moří od těch dob tedy už znám. Jakpak by to asi vypadalo, kdyby se moře naopak rozestoupila? Hm, jeden národ to prý kdysi před léty už zažil…
(foto: Dánsko, Grenen)
Roman Kozák je člověk digitálním věkem téměř netknutý a sociálními sítěmi naprosto nepolíbený. Vězte, že netuší, co je to „tweetnout“ a Facebook považuje za jakýsi tajemný druh internetu, který prý na jeho počítači nefunguje. Dotykové hračičky absolutně nesnáší, není mu jasné, kde se berou používaná gesta, a jeho intuice se naprosto míjí s jakýmkoliv intuitivním ovládáním.
Ostatně i jeho notebook je pro něj terra inkognita. Data a soubory mu záhadně mizí, nebo se objevují v naprosto nečekaném intervalu. Zmáčkne-li „enter“, se zadrženým dechem čeká, jak tento pokyn pochopí jeho svéhlavý stroj. Uložené soubory chodí lovit do divoké džungle vlastního hardisku vybaven buzolou a krabičkou poslední záchrany. Je vlastně docela záhadou, jak se mu nakonec podaří texty na notebooku napsat, uložit a poslat e-mailem do redakce novin, či do nakladatelství. A když už se tento zázrak stane, je naší zásadní starostí texty ochraňovat, protože je téměř stoprocentně jisté, že je Roman podruhé ve zmíněném temném pralese, který bují v nitru jeho počítače, nenajde.
Shortlink: