Ukázka z naší e-knihy: Jan Cempírek – RAFINERIE
POZOR – V RÁMCI BUSKER FESTU (22. – 26. 6. 2015) ROMÁN RAFINERIE ZA 50% – POUZE NA DATABOOK.CZ
Jaro toho roku stálo nějak tak za hovno. Když jsem se rozešel s K., byl jsem plnej nutkání na nic nečekat, sebrat se a zmizet nadobro pryč. A tak jsem se jednoho dne ocitnul na centrálním náměstí největšího města v zemi, ale bylo tam jakýsi mrtvo, nic z toho, co jsem hledal. Lidi chodili jen sem a tam, někdo kázal pod jezdeckou sochou k hloučku znuděnejch čumilů, jiní za pochodu hovořili, hlavy nosili vysoko v oblacích a přitom se toho dohromady moc nedělo. Nikdo si mne nevšímal, nikdo si vlastně nevšímal nikoho jinýho než sebe sama a přitom ten jarní vzduch tak neuvěřitelně lehce voněl, jako by se zatoulal odkudsi z dálek.
– A pak jsem konečně v jednom baru sbalil temnou holku s obratně spletenými afrocopánky a když jsme se vedle sebe na druhej den probudili, tak ona nerozuměla mně a já zase jí, ale z posunků rukou a pár tuzemsko-francouzsky roztrhanejch slov jsem pochopil, že mě zve na výlet do Mnichova. Do dalekýho města, jež bylo najednou díky ní tak blízko.
– A na to jsem čekal.
– Na tu větu, co ke mně dolítla ústy cizí holky.
– Vzal jsem batoh a kufřík se saxofonem, za dvacet minut jsme už stáli na nádraží, za další dvě hodiny nám salutovali celníci na hranicích sousedního státu a ten vospale odpolední vánek byl pořád takovej načechranej, vábící a tajemnej jako sníh v dětským těžítku. A pak se už z oparu vylouplo hlavní mnichovský nádraží, temnice mi dala pusu, zmizela v davu a já tam zůstal stát mezi holuby a zřízenci kličkujícími na motorovejch vozejčcích po perónu, v kapse jsem měl jenom tu právě projetou jízdenku, jinak nic. A když jsem vyšel před nádražní halu, podíval se vzhůru na posmutnělou bavorskou oblohu, po který pluly mraky jak našlehaní draci, tu jsem se postavil u východu a vybalil svou odřenou altku. Za chvíli začaly padat do kufru první drobáky.
– A to už jsem neměl vztek na zmizelou afroholku. Ten zmizel se stisknutím náustku a chutí bambusovýho plátku mezi rty.
– Už jsem dokonce ani neměl pocit prázdnýho času. Neměl jsem ani hlad, ani žízeň, jenom jsem tam hrál, přivíral oči a saxofon zněl vopravdu dobře.
– A přišel policajt a zeptal se, slušně, ale důrazně, jestli mám k hraní povolení, který jsem pochopitelně neměl.
– Chlapík se trochu usmál a řekl, ať tedy táhnu a nedělám mu v revíru brajgl a že jestli trochu pohnu kostrou, stihnu úřední hodiny na radnici, kde se povolení vydává. „Je úplně grátis,“ dodal, když viděl, že se balím nepříliš ochotně.
– Ale pletl se.
– Já neměl na spěch nikoli snad proto, že by se mi nechtělo jít platit povolení k hraní na ulici. To ne. Myslel jsem na zcela jiný věci. Sbíral jsem z futrálu kovový mince a přede mnou se objevila vidina celýho volnýho, tak krásně svobodnýho večera. Na radnici můžu jít klidně až zejtra, řekl jsem si v duchu. Však mi neuteče.
– Shrábnul jsem kováky rozpuštěný na letitým filcu saxofonovýho pouzdra a když jsem se na nádražních informacích doptal, kde je v okolí nejlevnější hostel, snadno jsem si spočítal, že mi z výdělku zbude nejen na přespání, ale i na pívo a nějakou dobrou večeři. Tak proč bych se honil na nějakou radnici? rozhodl jsem se definitivně a šel se ubytovat.
– A večer jsem se zlil se spolubydlícím Dánem v pivnici nedaleko dómu a zlil jsem se jak ten dobytek. Nic nevadilo, že to byla jen taková ta turisticky nakašírovaná knajpa, kde pívo dávali do vohromnejch tupláků a servírky chodily v křiklavě pestrých krojích. Mně se tam líbilo. Protože ty tupláky byly potvrzením skutečnosti, že jsem vykročil ze svýho starýho světa, kterej jsem nechal kdesi za kopci, tam daleko…
***
Anotace: Dva mladí hudebníci a jejich náhodná přítelkyně cestují po Evropě, živí se převážně hraním na ulicích a příležitostnou prací. Zatímco pro Michala – odněkud z Východu, je tento způsob žití plně uspokojující, Pařížan Pierre hledá cestu, jak se stát uznávaným fotografickým reportérem, aniž by byl nucen využít konexí svého otce. Pro dívku Agnes je cestování a vystupování v klubech především prostředkem k získání vlastní identity a vyrovnání se s problematickými zážitky z časů dětství a dospívání na samotě uprostřed norské divočiny.
Děj je postaven na výpovědích trojice hlavních hrdinů, kteří dané situace vidí z pohledů svých dosavadních životních zkušeností. Každý z této nesourodé skupinky si s sebou nese prožitky z odlišných prostředí, ale spojuje je láska ke svobodnému životu, parta společných uměleckých přátel od Rafinérie, což je slangový výraz pro pařížskou stavbu Centre Pompidou a v neposlední řadě klub U Tiché Seiny, kde získávají azyl pro pravidelné hudební produkce. Po několika společně prožitých měsících se osudy přátel oddělují, neboť každý má o své budoucnosti jiné představy. I když se po čase opět všichni touží setkat, ke společnému návratu jim zabrání zbytečná Pierrova smrt.
Dějištěm knížky je několik států Evropy, mezi kterými se přátelé pohybují za pomoci prostředku SpeedoSpray, jímž falšují vlakové jízdenky. Drobné reálie čtenáře odkáží do začátku devadesátých let, ale přesná doba není nikterak podstatná, děj se mohl odehrávat před deseti lety stejně dobře jako v současné době.
Knihu není psána s důrazem na tématické „zaškatulkování“ – její podtitul by mohl například znít: „Trainstory – příběh o sirénách, přátelství a volnosti na kolejích, s vědomím, že saxofon není všechno.“
***
Busker fest v Českých Budějovicích
5. ročník unikátního festivalu pouličního umění v Českých Budějovicích bude letos trvat 5 dní. Ve dnech 22.-26. června 2015 ožijí České Budějovice muzikanty, divadelníky, kejklíři, básníky a všemožnými jinými umělci z Česka i ze zahraničí. Buskers fest je první takový festival svého druhu v České republice, který se inspiroval podobnými slavnými zahraničními festivaly pouličního umění například ve švýcarském Bernu, italské Ferraře či kanadském Torontu. Všechny tyto festivaly nejenom že dělají své město výjimečným kulturním centrem, ale přilákají každoročně desetitisíce návštěvníků. Koncept našeho festivalu je v Čechách vcelku jedinečný, po vzoru českobudějovického Buskers festu pomalu začínají obdobné festivaly vznikat i v jiných městech…
Shortlink:
