UKÁZKA Z NAŠÍ E-KNIHY/ Jan Cempírek – Tanec posledního dne

Ukázka z rockového románu Jana Cempírka „Tanec posledního dne“ (ilustrace Jakub Rákosník)

 

(…)

Zpráva se brzo roznesla po celým městě. Že v baráku na kopci otevřou nový klub. Že to bude great a vodvaz – nic podobnýho tomu, co město nabízelo dole.
Za Viktorem i Alanem začali chodit jejich bejvalí kámoši a spolužáci. Očíhnout, jaký to tam v tom hausu maj. Někteří jen ze zvědavosti. Jiní s otázkou, jestli by se – náhodou – v jejich projektu nenašel i flek pro ně? Jako, že by s něčím píchli, ptali se. Že by se prostě rádi přifařili, ehm.
Odmítali.
Nicméně na jednu věc přišli.
Už měli zařízený svoje pokoje (v prvním patře, vedle sebe, hned proti schodišti a s výhledem do zahrady). Už měli vydrhnutý parkety v tančírně. Vynesenej nepořádek z kumbálů a tak nějak zařízený bar.
Něco ale pořád chybělo.
Něco …
… co?
Otázka visela ve vzduchu jak bílá rukavička v temnotě černýho divadla. Několik dní. Až do toho odpoledne, kdy si Alan sedl na mrňavý pódium v čele haly a řekl: „Musíme ještě dát dohromady nějakou kapelu. Pro začátek. Když už máme mít klub.“
A patami tenisek okopával dál praktikábly.
Pak si zapálil cígo.
Viktor ho poslouchal. Pak řekl: „Fajn. Príma nápad,“ protože se mu parťákův nápad zdála opravdu prima. No jo, vlastně. Bingo! Právě kapela může bejt to pravý, co by vyplnilo to zatím nevyřčené něco.
Teď to náhle viděl i Viktor.
„Ty budeš hrát na ty svoje hammondy,“ pokračoval Alan. Bylo na něm znát, že o celý věci již přemýšlel.
Dlouho.
Minimálně poslední půlhodinu.
„Já na ságo. Ještě chybí kytarista a bubeník..“
„Kytaristu jednoho znám,“ řekl Viktor. Podrbal se přitom nevědomky za uchem. Pravým.
Jednoho kytaristu opravdu znal. Jenže…
… jenže.

Nebyl to špatnej kluk, to Viktor říct nemohl. Vlastně – docela živel. Jenže byl zenovým buddhistou.
Říkali mu Ledažeby.
Před dvěma lety totiž odjel do Indie, a když se vrátil, přijel jinej člověk. Dokonale odlišnej od toho kluka před odjezdem. Už prostě věděl, jak tvrdil. Že všechno je jinak. Říkal.
A nejčastějc to vyjadřoval zvláštní slovní formulkou.
Když někdo řekl: Dneska je tak krásně, Ledažeby doplnil: Ledaže by bylo hnusně. Nebo když někdo četl z jízdního řádu: Vlak jede v 8.40, Ledažeby utrousil: Ledaže by nejel v 8.40. Používal to tak často, až se z toho stala jeho přezdívka.
Pro ty jeho nekonečný negace ho pár lidí nemohlo vystát.
Ale jako kytarista byl božskej.
O tom žádná.
Proto si na něj Viktor vzpomněl.
„Bezva,“ řekl Alan. „Zbejvá tedy sehnat bubeníka.“
Ale toho ani on, ani Viktor žádnýho neznali. Napsali tedy inzerát:

Progresivní začínající kapela hledá bubeníka.
S jasným názorem a s koncertními zkušenostmi.
Znalost repertoáru My Dry Willow, Doors, Led Zeppelin výhodou.
Koncerty zajištěny…

*******

Jan Cempírek – Tanec posledního dne / Rockový román napsaný během čtrnácti deštivých dní na Novém Zélandu. V opuštěném domě na kopci nad městem žije psanec Buchenwald, jurodivá dívka Odjinud a partička studentů rozjíždějících svůj velký projekt – kultovní rockový klub.

Nakladatel: DriftBooks
EAN: 9788087741214, 9788087741221
Elektronická kniha, 120 stran, bez zabezpečení DRM, ePUB, Mobi
Rok vydání: 2014

Shortlink: