Ukázka z naší e-knihy: Pavel Brycz – Sloni mlčí…
Jak si vlastně vybíráte knihy v knihovně? Jdete najisto? Šouláte? Nebo snad „na těžko“? Namátkou vezmete to, co má hezkou obálkou? Čtete anotace na záložkách knih? Nebo si necháte doporučit něco od knihovnice? A jak to dělá spisovatel Pavel Brycz? To se dozvíte v jeho knize „Sloni mlčí“ – viz ukázka:
Milovník příběhů…
(…) Až se s Karolínou o svátcích uvidíme, musím jí vyprávět příběh knihy, kterou jsem minulý týden dočetl, myslel jsem si za jízdy do Sivovic. Kniha se jmenovala Milovník příběhů a napsal ji autor z města, ve kterém chceme s Karolínou žít.
S Karolínou se často bavíme o knihách, dokonce, když jsme ještě bydleli spolu na střeše a ve škole, dokázali jsme se o knihu i přetahovat, protože každý z nás chtěl mít zajímavou novinku přečtenou jako první, aby měl před druhým náskok.
Tu knihu jsem objevil tak, jak někdy objevuju knihy. Když kráčím v sobotu do městské knihovny a stoupám po velkých mramorových schodech, jde přede mnou třeba zajímavá dívka, má černé vlněné šaty a červené punčochy, má mikádo a v podpaží drží knihy, které nese vrátit. Tak takovou dívku už nepustím z dohledu.
Stojím vedle ní u pultu pro vrácení knih a dobře pozoruju tituly, které jí knihovnice bere z ruky.
Tituly jako „Úvod do teatrologie“, „Divadlo jako prostor a čas“ nechávám upadnout do zapomnění, ale knížky „Všichni ti krásní koně“, „Zahrada bez stínu“, „V bláznových šatech čekám na úterý“ a „Až budeš králem, až budeš katem“ musím mít.
Ostřížím zrakem hlídám, kam se knížky podějí, jakmile jdou z rukou návštěvnice knihovny do rukou knihovnice a propouštím studentky teatrologie ze svých služeb. Čekám, až knihovnice v brýlích vezme donesené tituly a odnese je do regálu právě vrácených knih. Tam se okamžitě vrhám na svou kořist.
A takhle jsem se dostal i k Milovníkovi příběhů.
Přebral jsem štafetu z rukou oduševnělé dívky a začetl se v čítárně knihovny, upíjeje tajně z lahve červeného vína.
Pokračoval jsem zavěšen za madlo v tramvaji cestou do podnájmu. Četl jsem i v noci.
Snídal jsem s knihou a o polední pauze v práci jsem ji přečetl.
Možná byl autor stejný talent, jakého jsem objevil na hajzliku maloměstského nádraží, tamten byl však anonym. Rozhodně příběh Milovníka příběhů můžu taky Karolíně převyprávět celkem věrně.
Už se těším, jak jí ho povím!
***
Novela Sloni mlčí vznikala ve Francii za podpory grantu UNESCO, který Pavel Brycz získal v roce 2000. Hlavními hrdiny jsou „mrtvý básník“ Kryštof a jeho družka, učitelka Karolína, kteří žijí na střeše panelového domu ve městě, které je známé tím, že chová slony…
Knihu Sloni mlčí ilustroval Filip Raif…
***
Pavel Brycz se řadí k výrazným současným českým autorům. Jeho tvorbu můžeme sledovat od 90. let 20. století. Roku 1999 obdržel Cenu Jiřího Ortena za svou knihu Jsem město (Hněvín, 1998), ale do širšího povědomí se dostal až v roce 2004 po ocenění románu Patriarchátu dávno zašlá sláva (Host, 2003) Státní cenou za literaturu.
V roce 2007 byla jeho kniha Kouzelný svět Gabriely (Meander) nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii „kniha pro děti a mládež“. Kniha Bílá paní na hlídání (Albatros) získala Zlatou stuhu (GOLDEN RIBBON) za rok 2011 (významné výroční ocenění knih pro děti a mládež v České republice). Česká televize natočila podle Bryczova námětu a scénáře seriál večerníčků Dětský zvěřinec (2008, výtv. Šárka Ziková, r. Jiří Tyller) a Bílá paní na hlídání (2013, výtv. Vhrsti, r. Petr Friedl).
Shortlink: