UKÁZKA Z NAŠÍ E-KNIHY / Roman Kozák – Pohádky ze šumavských lokálek

Půvabné železniční pohádky Romana Kozáka se odehrávají v okolí šumavských Volar, odkud vyjíždějí vlaky do tří směrů a na každé z těch tratí se děje leccos zajímavého. Výpravčí zde mívají červenou čepici i nos a semafory pláčou jako.. no jako semafory.

Pohádky ze šumavských lokálek volarského spisovatele Romana Kozáka byly poprvé vydány v roce 1993 s nádhernými ilustracemi Jeleny Tesařové. Po dvaceti letech – tedy v loňském roce – vychází Pohádky upravené, v moderní elektronické podobě a s novými ilustracemi Jarmily Kůsové v našem nakladatelství DriftBooks.

* * *

(…) Výpravčí v červené čepici je pánem nad všemi vlaky jak ve stanici, tak na trati. Správný výpravčí si musí vědět rady dočista vždycky a zpoždění vlaku mrzí správného výpravčího víc než cestující. Strašákem pro všechny výpravčí je takřečený mangl. Že nevíte, co to je? Inu, mangl je zelený lístek, na kterém stojí psáno třeba: „Vysvětlete, proč stál polední vlak čtvrt hodiny před semaforem vaší stanice!“ nebo „Napište, co se stalo na trati, že lokomotiva se zeleným komínem přijela do nádraží o půl hodiny později, než měla!“

Takovýto lístek posílají výpravčím inspektoři z ředitelství, a podle toho, jak výpravčí zpoždění vysvětlí, ho buď potrestají, nebo nepotrestají. Protože některé zpoždění vlaku je zaviněné a některé nezaviněné. Ať tak či tak, zpoždění vlaku je pro železničáře ostuda, a takovou viditelnou ostudou pro výpravčího je právě zelený mangl.

I stalo se, že do jedné šumavské stanice, kde se sbíhají tři horské tratě, začaly mladému panu výpravčímu z ničeho nic chodit mangly jeden za druhým. Pan výpravčí se se nad manglem vždycky trochu zasnil, a potom na něj svým zlatým perem napsal: „Vlak ten a ten byl zpožděn z toho důvodu, že jsem nebyl během služby v dopravní kanceláři, jak je nařízeno, neboť jsem našim novým motoráčkům vyprávěl pohádky, aby se přes noc v depu nebály.“ A pak se pan výpravčí pokaždé usmál a rovnou tu pohádku na zadní stranu manglu napsal. Potom dal zelený mangl do obálky, orazítkoval ji služebním razítkem a poslal do Budějic.

Na ředitelství se nejprve hrozně zlobili. „Taková drzost! Ten pan výpravčí si z nás dělá legraci!“ Ale pak nejmladší pan inspektor povídá: „Páni kolegové, co kdybychom si napřed tu pohádku pěkně celou poslechli?“

Ostatní inspektoři se nejprve zakabonili, ale nakonec si řekli, že to vlastně není špatný nápad a usadili se pohodlně v křeslech. Nejstarší inspektor si nasadil brýle a začal pohádku nahlas číst.

Pojednou to tam bylo jeho durdění, ta tam byla přísnost jeho kolegů. Všichni pozorně poslouchali pohádku ze šumavské staničky, a protože se jim moc a moc líbila, tak panu výpravčímu zpoždění odpustili.

A tak tomu od té doby bylo pokaždé, když na volarské nádraží přišel mangl za zpožděný vlak…

* * *

O autorovi:

Roman Kozák (narozený 18. září 1965 v Podbořanech) žije od roku 1988 v šumavských Volarech. Profesí výpravčí, člen Stifterova pošumavského železničního spolku, v okolí šumavských lokálek znám též jako nástěnkář, velocipedista, houbař, fotograf, obřadník, čtenář, recesista a hledač zapomenutých časů… Jeho velkým koníčkem je putování po šumných krajích (nejen šumavských).

Shortlink: