Ukázka z naší e-knihy – Roman Kozák – Šumavská přicházení
Na Šumavu se dá přijít různě: můžete mít v ruce pušku, turistického průvodce anebo kufr s dětskou výbavičkou. Můžete přijít, abyste zase odešli, můžete přijít, abyste si kus Šumavy odnesli v duši, a můžete přijít, abyste tady v horách zůstali. A většinou vás při tom poveze vlak…Tři práce z pera Romana Kozáka spojuje téma Šumavy a jejího poznávání, ochutnávání a prožívání…
(…) Napadlo Vás někdy vystoupit z vlaku nazdařbůh, zčistajasna, jen tak? Ve staničce, kterou jste jaktěživo neslyšeli jmenovat?
Tak víte co? Pojďte! Za chviličku nám to jede!
Ptáte se kam? Zvu vás na Šumavu! Tak trochu na výlet a tak trochu – jako v detektivce – hledat stopy Karla Čapka.
Spisovatel, novinář, dramatik a povšechně vnímavý – ano, jím především Karel Čapek byl – se totiž na konci léta roku 1925 vypravil na cestu po Šumavě. Nikdy předtím tu nebyl a pro poznání tohoto rázovitého kraje si zvolil jižní část Šumavy. Některá místa jeho pobytu známe – a ta zbývající bychom rádi objevili. Zejména ta, která sice popsal, avšak nejmenoval a nijak blíže neurčil. Uvidíme, nakolik se nám to po více jak tři čtvrtě století podaří.
Zveme vás na vyjížďku vlakem, k prohlídce alb starých pohlednic, zveme vás na procházku Šumavou a její historií – a Karel Čapek půjde s námi. Či lépe řečeno my půjdeme s ním; to abych nebyl nepokorný, když už pokora z našeho světa jako by dočista vymizela.
Pro hledání stop Čapkova šumavského putování lze využít hned několika pramenů. Samotná literatura není všechno, byť byste Obrázky z domova znali i zpaměti. Inspirací může být Památník Karla Čapka ve Strži u Dobříše, navštívit lze Památník národního písemnictví na Strahově. Nanejvýš příjemným a podnětným zážitkem jsou pak setkání se členy Společnosti bratří Čapků, jakož i studium materiálů touto společností od roku 1947 dodnes vydávaných.
Pro naše putování a hledání je důležité i dvoudílné vydání Čapkovy korespondence. To proto, že ze své šumavské cesty odeslal Karel Čapek celkem osm pohlednic; alespoň tolik se jich dochovalo.
Dvakrát se o zamýšleném putování písemně zmínil ještě před odjezdem. Básníku Otokaru Březinovi Čapek psal, že se chystá „s tatínkem na Šumavu“. To poněkud překvapuje, neboť MUDr. Antonínu Čapkovi bylo v té době sedmdesát let. Napadá nás, zda Karla Čapka možná nedoprovázel spíše jeho bratr Josef. Ten byl totiž v jižní části Šumavy, v Českých Žlebech, na letním bytě již o rok dříve; a také později, v srpnu roku 1927, kdy pobýval pro změnu na Špičáku u Železné Rudy. Ať tak nebo tak, jak prozrazuje zmínka na jedné z pohlednic, závěrečné dny svého šumavského pobytu v září 1925 trávil Karel Čapek již sám.
Také své dlouholeté přítelkyni Věře Hrůzové na konci srpna o zamýšlené cestě psal: „A zítra jedu na Šumavu na houby, už jsem se chystal 14 dní, ale bránily mi různé živelní pohromy a špatný zvyk dělat literaturu.“ Nu, říkám si, chtěl bych také mít takový špatný zvyk.
Paní Věře se od Čapka dostalo i takovéto poklony: „Možná že Vás najdu na Šumavě sedět pod zvláště velikým hřibem, i vzkřiknu radostí, že jsem našel tak veliký hřib.“
***
Roamn Kozák – ŠUMAVSKÁ PŘICHÁZENÍ
– Neznámá válka pod Boubínem
– Šumavou Karla Čapka
– Krajina posetá nádobím (Sudetský valčík)
Dozvíte se, jak na Šumavu přicházela (nebo lépe řečeno přijela vlakem) v roce 1918 nová republika jménem Československo. Jak na Šumavu v roce 1925 přišel (nebo lépe řečeno přijel vlakem) Karel Čapek, co tu našel, viděl a prožil. A jak na Šumavu v průběhu doby přicházeli (či přijížděli vlakem, na žebřiňáku, nebo auty) lidé, jak tu žili, umírali, ale také jak odcházeli, ať už dobrovolně, nebo byli vyhnáni násilím…
***
***
Roman Kozák – narozen 18. září 1965 v Podbořanech, od roku 1988 žije v šumavských Volarech. Profesí výpravčí, člen Stifterova pošumavského železničního spolku, v okolí šumavských lokálek znám též jako nástěnkář, velocipedista, houbař, fotograf, recesista a milovník zapomenutých časů… Jeho velkým koníčkem (krom psaní) je putování po šumných krajích (nejen šumavských).
Shortlink:
